Družka alfy

Všechno jde dobře

Michael

Plán mi šrotoval v hlavě a stále se měnil kvůli mezerám, které jsem v nich objevil. Místo, které jsme s Levirem vybrali, bylo dokonalé, ale stále to chtělo promyslet co nejdůkladněji, pro případ, ž by se našla skulina, která by nás všechny zabila. A to jsem nemohl riskovat. Už ne kvůli ní. Byl jsem už moc dlouho pryč a ona bojovala mezi životem a smrtí. A hrozně moc se bojím situace, kdy se vrátím, a ona už tu nebude. Proto ten plán musí být perfektní. Jinak všichni zemřeme a Ann též.

Po návratu do jeskyně jsem okamžitě pověděl finální verzi svého plánu šamanovi ze Sluneční smečky a důkladně vyznačil všelijaké pasti okolo pláně, které by mohly být užitečné, kdyby plán v nějakém směru selhal.

,,Je to moc dobře promyšlený plán a určitě bych začal s výrobou pastí. Ale musíme to nechat až na zítra."

,,Proč až zítra? Je tu nějaký problém v plánu?"

,,To ne. Ale ta příšera je ve dne unavená a spíše spí ve svém brlohu, ale v noci je prvotřídní zabiják, který ve tmě vidí lépe než my vkodlaci. A nemůžeme riskovat další ztráty. Už tak nás je dost zraněných a boje neschopných. A je nás tak pět, co můžou pomoci všechno zrealizovat." Dávalo to smysl. Kdybychom tam šli teď ve tmě, zabila by nás bez mrknutí oka a všechno by šlo do háje. Proto jsem nic nenamítl a šel si odpočinout na svou deku. Levir už ležel na své dece a odpočíval. Když jsem si ale sedl, otevřel oči a posadil se.

,,Tak co říkal šaman?" Levir byl nejlepší bojovník v mé smečce a nejlepší taktik, co vlčí historie mohla zaznamenat. A byl i mým nejlepším přítelem.

,,Se vším souhlasil. Ještě zkusí najít nějakou skulinku, která by se něčím doplnila a zítra ráno připravíme vše potřebné."

,,Ty se bojíš." Vždycky dokázal vycítit mé pocity, které mě svíraly na hrudi u srdce a já se mu vždycky mohl se vším svěřit.

,,Bojím. Už jsme tu moc dlouho společně s cestou, která sem vedla. A nevím, jak na tom Annabeth je. A zda ještě vůbec žije."

,,Žije. A věř, že zabiješ tu příšeru a doneseš své družce lék, který jí zachrání život. Sice ji neznám tak dlouho, ale vím, že je bojovnice. Jako ty." Ano. Je bojovnicí. Je dokonce silnější než já. A proto ji miluji. Že mi hrozně moc připomíná mě samotného. A hlavně mě drží na té správné cestě. Díky ní zase umím milovat a strachovat se o své nejbližší. Po tom všem je ona jediná, která nesmí odejít z mého života. Jinak bych se propadl do hlubokých temných emocí a už nikdo by mě z nich nedostal.

,,Odpočiň si a zítra zabijeme tu příšeru a vrátíme se zachránit tvou družku." Poplácal mě po rameni a znovu se natáhl, aby mohl usnout. Brzy se tak i stalo a já usnul chvíli po něm s myšlenkami na jediné světlo, které bylo v mém srdci ode dne mé korunovace.

Ráno bylo docela rušné. Všichni co měli alespoň trochu síly, pomáhali vytvářet různé pasti a šaman korigoval celou tu práci. Byl tu docela chaos a hluk, ale všechno ladilo dokonale, jako by všechno mělo vyjít dobře.

Levir byl brzy z rána ještě jednou omrknout planinu pro hlavní část plánu, zda je vše správně zakreslené i na mapě plánu. Byl pryč tak dvě hodiny než se vrátil s několika dost podrobnými detaily a dokreslily se.

,,Do odpoledne bude všechno hotové a večer můžeme jednou pro vždy zabít tu nestvůru."

,,Děkuji za veškerou pomoc. Bez Vás bych asi nikdy nedokázal zabít tu místní příšeru a zachránit Ann život."

,,Princezna Annabeth neměla tak lehké dětství. Co se jí kdysi dávno stalo, jí vrátilo zpět do bezvědomí s malou nadějí na záchranu. Jenže dříve to nebylo tak nebezpečné, jako teď. Už moc dlouho se neprobudila a to je to, o co tu musíme hrát. O čas, kterého moc není."

,,Povězte mi něco z jejího dětství."

,,Nejdříve ji zachraňte, a pak si nechte všechno povyprávět od ní." Šaman měl nádherné oranžové oči, jako dva pomeranče. Byly plné něhy a laskavosti. Položil mi ruku na rameno a pozorně si mě prohlížel. Takhle jsme vydrželi asi pět minut než pokýval hlavou.  ,,Kdo by kdy řekl, že naše zlobivá vlčice bude družkou samotného krále. Je v dobrých rukou."

,, Udělám pro ni cokoli, jen aby mohla být šťastná. A navíc jsem jí do toho stavu dostal já sám. Dělali jsme si naschvály a ona to v jednu chvíli přehnala. Vzal jsem jí do tajné místnosti s klecí uprostřed a...a tam mi ukázala svá záda. Nevěděl jsem to, ale byl jsem tak rozzuřený, že mi má mysl nepracovala správně."

,,Vím o tom, jak Vám bylo odebráno milovat a mít jakoukoliv pozitivní emoci. Ale ona ty city dokázala zase probudit a budou ty emoce intenzivnější, když se jedná o Vaši družku."

Zahnal jsem ty myšlenky a zaměřil se na nějakou práci, co by zaměstnala mé myšlenky a mohl tak myslet na práci, která dnes večer musela vyjít.

Večer

Slunce bylo skoro pryč a my čekali na louce, kde se mělo vše uskutečnit. Jeden z bojovníků se řízl do ruky, aby Slugh přilákal svou krví na naše předem připravené místo plánu. Ale Slugh stále nikde i po hodině dlouhého čekání.

,,Myslíte, že je natolik chytrá, aby poznala past?"

,,To bych neřekl. Ale je tu možnost, že vycítí nebezpečí." Šaman mohl mít pravdu, a proto se tu ještě neobjevila. Jako by tušila nebezpečí, které tu na ni čeká. A vyčkává někde v povzdálí, dokud někdo neporuší pravidlo a opustí louku.

Jenže nebyl čas a my ji museli dnes večer zabít a získat její krev pro Annabeth. To proto jsem udělal tu největší hloupost, ale něco se muselo stát, aby Slugh přišla.

Obešel jsem celou planinu a vynořil se z vysokého křoví před zraněného bojovníka. Podíval se mi nedůvěřivě do očí a chtěl znát odpověď. Jenže na to nebyl čas, a tak jsem se otočil k němu zády a vyšel asi deset kroků ven z louky a zahleděl se do temného lesa. Vzal jsem si z boty dýku a řízl se do levé dlaně.

Ze začátku mnou projela ostrá bolest, ale vzápětí to přestalo a rudá tekutina se vynořila z rány. Pach krve byl silnější než bojovníka za mnou a pro jistotu jsem nechal několik kapek dopadnout na zem pro silnější pach.

Chvíli jsem čekal a sledoval les před sebou. Nic se nepohnulo. Ani větvička. Dokud se neozval hlasitý řev podobný skřípání železa a řevu nebezpečného zvířete.

,,Konečně jsi tady."