Družka alfy

Radostná zpráva a obavy

Annabeth

Deaton, nevlastní bratr Michaela, byl velmi zvláštní muž. Chodil, jako by byl duchem nepřítomný a moc se s nikým nebavil. I se svojí matkou neprohodil mnoho slov. Neustále procházel chodby po celém panství, jako by něco hledal, či se snažil zapamatovat kde se co nachází.

Matka Michaela zase trávila většinu času v knihovně a buď si četla nebo odpočívala. Párkrát se snažila i se mnou hovořit, ale moc jí to nešlo. Nevěděla o čem si se mnou povídat nebo jak vůbec se mnou má mluvit. Jednou se i přiznala, že se bojí vůbec být v mé přítomnosti.

***

,,Annabeth. Asi víš moji minulost a jaký byl můj vztah k Michaelovi. A bojím se, co si o mně myslíš. Je těžké s Michaelem mluvit. Skoro vůbec se se mnou nebaví a nebo se mi vyhýbá."

,,Michael je hodný kluk. A moc skvělý druh a alfa. Ale bolest z minulosti je pro něho stále živá a neustále ho bolí. Musíte mu dát jen nějaký ten čas a uvidíte, že se brzy otevře."

,,Já vím. Ale děkuji ti, že se mi o něho staráš. Jsem šťastná, že si našel svoji družku, kterou střeží, jako největší drahokam."

***

Jeho matka mi přišla milá na povrch, ale stále jsem měla divný pocit, který mi říkal ať jsem před ní a jejím synem v pozoru. Něco se chystalo, jen jsem nevěděla kdy se ukáže jejich pravý záměr pobytu zde na našem panství.

A aby toho nebylo málo, posledních pár dní mi nebylo vůbec dobře. A dnes jsem i zvracela a sotva jsem něco pojedla. Ani z postele se mi nechtělo. Michael o tom zatím nevěděl, ale jakmile mě uvidí v tomto stavu, bude se o mě strachovat, co mi je a další starosti navíc nepotřeboval.

Moje služebná, kterou mi přidělil Michael, se o mě starala a snažila se vždy zakrýt před ostatníma, že mi není dobře. Ale bohužel se dnes ráno prořekla a Michael byl během deseti minut u nás v ložnici.

,,Copak ti je? Stalo se ti něco?" Neustále se ptal a já nevěděla, jakou odpověď mi mám dát.

,,To nic není. Jen nějaká chřipka."

,,Že nic není? Vždyť si bílá jak stěna a každou chvilku zvracíš. Zavolám doktora ať tě prohlédne. Vlastně jsem ho už zavolal. Jsi pro mě vším a nechci, aby ti něco bylo či sis ublížila."

,,Já vím. A uvidíš, že až mě doktor prohlédne, nic vážného nezjistí." To jsem si myslela do doby než mě doktor prohlédl. V jednu chvíli se i usmál a já nevěděla proč.

,,Tak co, doktore? Co je s mojí družkou?" Michael byl tak rozkošný, jak se o mě bál a to se mi na něm líbilo. Lépe řečeno se mi líbí, jak se kvůli mě změnil v chování a stal se úžasným druhem, ale i spravedlivým králem všech alf.

,,Vaší družce vůbec nic není."

,,Ale teploty a to časté zvracení..."

,,To jsou příznaky těhotenství."

Já jsem těhotná? V této době, kdy se může všechno pokazit a mohu přijít o všechno, mám na svět přivést dítě? Proč bohyně? Proč se musí všechno ještě více zamotat a zkomplikovat?

,,Annabeth je...je těhotná? A...a...a v kolikátým měsíci?"

,,Okolo dvou měsíců. Ale tep dítěte je naprosto v pořádku a stejně tak i Vaší družky. Teď je důležité odpočívat, ležet ze začátku v posteli než přejdou nevolnosti, a pak přejít na pohyb, který usnadní později i porod."

Já tomu nemohla uvěřit. Jako byla jsem šťastná, a jak. Ale měla jsem i strach, že o dítě přijdu. Nevlastní matka Michaela a jeho bratr tu neustále byli a podle bohyně nejtěžší zkouška přijde velmi brzy. Jen nevím kdy a co se stane, ale vím, že to nebude trvat dlouho. Zvlášť, pokud se Michaelova matka dozví o mém těhotenství. Bude se mě snažit zbavit a přetáhnout mého druha zpět na temnou stranu.

A představa, že je z něho ten krutý člověk bez soucitu a lásky mě dost vyděsilo. Strach byl silnější den ode dne a dlouhé čekání na ten den zvratu bylo nesnesitelné. Byla bych i radši, kdyby se nic z toho, co mi bohyně pověděla, nestalo a mohli jsme v klidu zestárnout a před tím užívat života a vytvořit cestu pro naše děti do mírumilovné budoucnosti.

Jenže život mě naučil, že vždy se najde někdo či něco, co to všechno zkazí. Vlastně na Zemi je musí panovat jaká si rovnováha, kdy zlo a dobro je vyrovnané a udržují rovnováhu všeho. Bez toho by život mohl být i nudný a nebo by se úplně rozpadl.

A ponořená ve svých myšlenkách mi uniklo, že doktor odešel a Michal nechal v kuchyni připravit zeleninový salát s kousky kuřecího masa. Nejspíše jídlo, které bude na mém stole častěji než bych chtěla.

,,Doufám, že se ti brzy udělá lépe, abych tě mohl vzít na jedno vzácné místo?"

,,Vzácné? To jsi čekal až na okamžik, až budu čekat naše dítě?"

,,Je to tradice mé rodiny už po staletí a já bych rád v té tradici pokračoval. Ale pokud se ti nechce, tak-"

,,Budu moc ráda. Michaeli, tradice se musí dodržovat, aby se uchovala vzpomínka na všechny, co nás už opustili a vydali se do ráje k naší milované bohyni." Políbila jsem jeho sladké rty a dala mu tak jasně najevo, že ať půjde o cokoliv, vždy budu stát po jeho boku a dodržovat každou tradici jeho i mé rodiny.

,,Teď si pořádně odpočiň, něco pojez a večer se za tebou zastavím, abych ti mohl dělat společnost."

,,Máš moc práce?" Už na očích mi bylo jasné, že by radši byl teď se mnou než zahlcen papíry v temné kanceláři. Ale povinnost krále všech alf je důležitá pro nás pro všechny. Pak nedochází ke zbytečným bojům a jsme více jednotní.

,,Tak utíkej ať toho uděláš co nejvíce. A večer ti přečtu oblíbenou část jedné knížky. Souhlasíš?"

,,Platí. Opatruj se a šetři si energii. Teď už nejde jenom o mě a o tebe. Ale i o naše dítě."

Naposledy mě políbil, a pak jsem sledovala jeho mohutná záda až ke dveřím, kde pak zmizeli, když se dveře zavřely. A já zas a znovu propadla myšlenkám na to, co bude dál.

A něco mi říkalo, že dnešní štěstí se stane i spouštěčem pro budoucí problémy a náš vztah stane před největší zkouškou.