Družka alfy

Čas plyne dál

Michael

Dva roky. Už to budou dva roky, kdy jsem se ujal vlády, jako noví vůdce všech vlků a usedl tak na trůn. Plním povinnosti krále a snažím se vést pevnou rukou. Zjistil jsem totiž, že můj otec byl až moc hodný na všechny ty alfy i jejich smečky a odpouštěl jim mnoho hříchů. A teď, když se otec odebral do říše samotné bohyně vlků, mám co napravovat. Vztahy mezi různými alfy jsou jak na ostří nože. Hádají se o území, o potravu i o to kdo má větší moc a více peněz.

,,Radši bych je nakopal někam, ale musím si zachovat nějakou svoji důstojnost a vyřešit to trochu jinak." Myšlenky v mé hlavě byly zabrané do povinností a při tom, jako bych zapomněl na velmi důležitou věc. Už přes týden mám pocit, jako bych něco zapomněl udělat. Jenže, co to bylo?

Na to však nebyl čas. Vánoce se blížili, venku ubylo zvěře a my se musíme živit lidskými potravinami. Jako nejsou špatné, ale jak pak máme zachovat naši formu a lovecké pudy, když není co lovit a ani koho. Na druhou stranu jsem získal několik vlivných přátel z lidské rasy. Jeden dokonce vlastní každou kavárnu ve velmi slavném městě MountainFlower. Jmenuje se Dary Denson a nabídl mi možnost navštívit město na jeho účet. Pobyt, stravu a hlavně mě chce pozvat do jeho nejlepší kavárny. Zmínil se i jakési dívce, která tam nastoupila před pár lety a velice si ji vychvaluje.

,,Jsem rozhodnutý. Zítra odjedu do toho města a udělám si týden pauzu od všeho kolem krále a jeho povinností."

,,Anthony!" zvolal jsem a čekal než do mé pracovny vešel můj věrný rádce. Vypadal pořád stejně, jen jeho oči byly světlejší než obvykle.

,,Volal jste mě, pane?"

,,Ano, volal. Zítra odjedu na týdenní dovolenou do města MountainFLower. Připrav mi do zítra věci a řidiče s autem. Toť vše. Můžeš jít."

,,Jak si přejete." A s tichým zavřením dveří zmizel splnit můj rozkaz. Ať už byl věrný rádce mého otce a ten si ho chválil, nemohu být na nikoho milý. Musím být tvrdý, zlý a hlavně si musím udržet svoje postavení jako silný vůdce. A přesto mě něco trápilo a já za boha nemohl přijít přesně na to, o to je.

Annabeth

,,Jedno latte na 5, prosím!" křikla jsem na svoji kolegyni a ta mi mávla na znamení, že už jde na to. A já mezitím obsloužila další dva stoly. Abych řekla, tak za ty dva roky, co jsem začala pracovat v kavárně 'U sladké Pusinky', život se mi změnil o sto osmdesát stupňů a já měla málokdy čas sama na sebe. A zvláště v letní sezoně a pak v době  před Vánoci. Kavárna byla plná snad každý den a když staří hosté odjeli pryč, přijeli místo nich noví zákazníci, co se dozvěděli o naší proslulé kavárně a museli ji za každou cenu vidět.

,,Tady máš latté." Má kamarádka Louisa byla první, co se mě ujala a všemu mě naučila. Měla krátké blond vlasy, světlou pleť, modrošedé oči a byla to trochu baculka. Jenže jí to velice slušelo a každý chlap či mládenec se na ni podíval  a chtěl si s Louisou něco začít. Jenže ta už svého milého měla. Byl to vedoucí naší kavárny, pan Denson, ale všichni mu říkáme jménem Dary. Je to moc šikovný a chytrý pán a Louisu miluje z celého svého srdce. 

Akorát pro mě bylo překvapení, že Louisa a Dary jsou vlkodlaci a žijí zde svůj život mimo smečku. Chtěli totiž život, jako normální lidé. Chtěli žít, jako já. A hlavně být svobodní bez žádných pravidel a postavení.

,,Děkuji. A mezitím dvě espressa a jeden zelený čaj na dvanácku. Díky." A s lattém na dřevěném podtácku jsem mířila ke stolu číslo pět, kde zrovna seděl starší pán se starostou města a řešili obchodní záležitosti. Starosta byl náš stálí zákazník a rád nechával vysoká dýška. A naši kavárnu měl nejradši. Taky tu tajně chodil na šachy, když ho žena potřebovala doma na úklid, ale jinak to je moc úžasný člověk.

,,Tak, tady je jedno latte."

,,Děkuji Ann. Od tebe si vždycky rád nechám přinést svoji oblíbenou kávu."

,,To ráda slyším pane starosto. Ať vám, jako vždy, chutná." A už jsem si šla pro objednávku na stůl číslo dvanáct. 

Takový život mám poslední dva roky a i přes to všechno mi v hlavě utkvěla slova bohyně. A pokud její slova byla pravdivá, tak brzy se zde zjeví můj druh a a odvede si mě do své smečky. Na místo, kam se už nechci vrátit. Nikdy.

Večer

,,Tak zítra, Ann."

,,Zítra, Lou."

Zítra máme obě volno a když se blíží ty Vánoce, rozhodly jsme se jít nakupovat dárky. Já naštěstí vyjdu levně. Jediný, kdo ode mě dostane dárek je Louisa a Dary. S nikým jiným se zde nebavím a mně to vůbec nevadí.

Dneska jsem se však rozhodla ještě zajít do lesa a nechat svoji vlčici, aby si užila své svobody. Poslední dva roky jsem si s vlčicí začala více rozumět a nakonec se stala mojí věrnou přítelkyní. Jsme nerozlučné a ani jedna z nás nechce přijít o tu druhou.

Uličky města byly krásně osvětlené a barevné od vánočních ozdob a atmosféra tu tak panovala poklidně. Čas plynul pomalu a já si ty chvíle užívala.

Před les jsem došla po půl hodině a vdechla vůni vlhkého vzduchu. Pára mi šla od úst a já konečně uvolnila svá bolavá záda a ztuhlé svaly. Zaměřila jsem svůj pohled na les před sebou a nechala vlčici ať převezme nade mnou kontrolu.

Ta mě okamžitě přeměnila do své vlčí podoby a rozeběhla se do hlubokých tajů lesa. Zvířata už spala nebo se ukládala ke zimnímu spánku. Listnaté stromy byly skoro holé, jak přes podzim opadalo všechno barevné listí a už čekaly na první zimní mrazíky.

Vlčice běžela jedním směrem než ji do nosu udeřila krásná vůně. Zvláštní směs lesního ovoce, skořice a mechu, když je po dešti vlhký. Okamžitě se rozeběhla za tou vůní a zrychlovala krok co krok, aby našla zdroj vůně.

A když konečně doběhla na malý palouček, kde stála stará vrba, vlčice zahlédla ty krásné zlaté oči a černou srst, jako nejtemnější noc co kdy byla. A ty oči mě sledovali se zaujetím a zvědavostí.

Jenže než jsem si stihla uvědomit, kdo to přede mnou stál, černý vlk se rozeběhl proti mně a mé vlčice a jedním skokem nás uvěznil pod svým mohutným tělem.

'Rád tě zase vidím, vlčice.'

V ten okamžik se mi změnil život natolik, že i smrt by mi byla milejší.

Zdravím Vás u další kapitoly.

Tak co říkáte na naši hrdinku Annabeth? A co jí bude následovat po té, co se setkala s člověkem, kterého nesnáší z celého svého srdce?

Jinak moc děkuji za podporu u tohoto příběhu a doufám, že se příběh bude líbit i nadále až do úplného konce.

Starry