Družka alfy

Boj

Z dálky se ozvaly hlasité zvuky dupání, praskání větví a šustění listí mrtvých stromů. A to vše doprovázel strašlivý řev Slugh, která se konečně rozhodla nás zabít.

,,Připravte se!" zakřičel jsem a všichni se postavily na svá místa. Slugh se blížila velmi rychle a my měli jen jednu šanci ji dostat do pasti a zabít. Nic se nesmělo pokazit a hlavně zabránit příšeře sužovat toto místo jednou pro vždy.

Šaman má připravený prášek z rozdrceného květu Flaw, která dokáže zpomalit vnímání člověka nebo zvířete a zpomalit i tep srdce, což může vést i k smrti. Sice to příšeru nezabije, ale zpomalí na tak dlouho, že ji budu moci vrazit svůj meč do znamení na krku.

Levir a dva další bojovníci jsou záložní plán, kdyby se pokusila utéct z louky a náš hlavní plán selhal. Připravily několik pastí v okruhu dvou kilometrů a ujistí se, že každou z nich projde, dokud se do jedné nechytí.

,,Už je tady!" Slugh vyskočila do vzduchu a skončila pár metrů přede mnou. Opravdu to byla obří nestvůra. Její hlava se podobala divokému vlkovi s tesáky tak ostrými, že by člověka zabily na místě. Jedno oko bylo rudé, jak samotná krev a druhé čiře bílé a bylo slepé. Tělo se podobalo zase více medvědovi, drápy tak metr dlouhé a na konci lehce zatočené směrem dolů. A ocas byl tak dva metry dlouhý a podobný lvovi.

Na několika místech měla obří zranění a jizvy po dřívějších bojích. Z úst jí tekl proud slin a po celou dobu nepřestávala vrčet.

Věděl jsem, že buď teď a nebo nikdy. Vytáhl jsem svůj meč a pevně ho sevřel. Slugh to rozzuřilo, ale zatím se ani nepohnula.

,,Pojď si pro mě, jestli na to máš!" V tu chvíli se rozeběhla proti mě a já se jen tak tak vyhnul jejím ostrým tesákům. Ladně dopadla na louku a otočila se, aby mohla na mě znovu zaútočit.

Ale v tu chvíli se spustil náš plán. Jeden z bojovníků přeřízl lano a na Slugh dopadla obří síť. Na koncích sítě byly připevněné kameny, které vážila víc jak dvě tuny a mohli ji tak na chvilku udržet pod sítí.

Šaman mezitím přiběhl blíže k Slugh a rozprášil květinu po ní. Účinek prášku z květu Flaw působil okamžitě a ona se začala méně vrtět. 

A to byla příležitost pro mě. Svůj meč jsem uchopil co nejpevněji a připravil se skočit jí na záda a probodnout znamení na jejím krku. Už už jsem chtěl vyskočit, když se Slugh z ničeho nic vzpamatovala a účinek prášku přestal působit. 

,,Je vůči Flaw imunní!" křičel šaman a snažil se ostatní dostat do bezpečné vzdálenosti od Slugh, která teď zápasila se sítí. 

,,Musíme přejít na plán B, ale trochu upravený." Šaman doběhl blíže ke mně a vyslechl si můj upravený plán. Už hned bylo znát na jeho výrazu, že se mu to vůbec nelíbí, ale v tuto chvíli mě nic lepšího nenapadlo a byla to jediná šance, jak příšeru nalákat a zabít ji. 

,,Víte, že je to sebevražda. Nemůžete riskovat svůj život, jen aby jste nás všechny zachránil. Musí být i jiná cesta, jak..."

,,A jaký tedy máte plán?! Je to jediná věc, která je sice až moc riskantní, ale je to taky jediný dobrý plán, který může vyjít. A navíc jsem ze všech vlků tady nejrychlejší." Podíval jsem se šamanovi do očí a viděl v nich strach, ale i uznání. A to mně stačilo k tomu, abych se obětoval pro  všechny a zachránil i svou milovanou družku.

Oběhl jsem Slugh, která byla skoro venku z té sítě a znovu se řízl do své dlaně, která už byla dávno zahojená z prvotního říznutí, a nechal jsem krev spadat před její nos. Její zdravé oko se rozšířilo a její síla byla ještě větší.

To bylo znamení, abych se rozeběhl naší cestou plnou pastí a pokusil se jí do jedné z nich uvěznit.

Proměnil jsem se do své vlčí formy pro rychlejší běh a vydal se k první z mnoha pastí. Slugh se podle zvuků už dostala z pod sítě a rozeběhla se za mnou.

Byla rychlejší než se na první pohled zdálo, ale já byl vůdce všech alf, a tím pádem byl nejrychlejší tvor na Zemi. Zastavil jsem se před jámou hlubokou skoro pět metrů a na jejím dně se nacházely nabodnuté větve s ostrou špičkou navrchu. 

Ale to by bylo moc snadné, kdyby spadla hned do té první pasti. Ona ji musela přeskočit a čekat co udělám dalšího. Cesta plná pastí teď byla blokovaná Slugh a já neměl jinou možnost než se vydat k místu, které bylo pastí i pro mě. 

Jednalo se o slepý konec na úpatí hory. Tam budu doufat, že se šaman dostane dříve než já a připraví malé překvapení pro naši malou kamarádku. A s domněním, že jsou všichni na svém místě, jsem se rozeběhl na jediné místo, které nás mohlo všechny vysvobodit. A nebo zabít. Je to plán, který se může, ale nemusí povést. A žádná chyba nebyla v tuto chvíli povolena. Vše se musí povést.

Ve své vlčí formě se rozbíhám k místu určení a Slugh jako poslušný pejsek, mě následuje. Oba se vyhýbáme kořenům, větvím a dalším nástrahám lesa, jako bychom pluli po divoké řece. Dost mi to připomínalo překážkovou dráhu, která je součástí slavností Modrého měsíce. Doba, kdy jsme nejsilnější. 

Teď ale nebyl čas myslet na tyto věci a musím se soustředit na úkol, který byl přede mnou. Nebo spíše za mnou. Běžel jsem co nejrychleji mi to šlo, dokud se slepá ulička neobjevila přede mnou. Slugh brzy na to přiskočila celá udýchaná, ale stále bylo vidět, že se touží svými tesáky zakousnout do mého těla. Až se mi z té představy dělalo špatně.

Přeměnil jsem se zpět do lidské podoby a sledoval jsem, kdy udělá ten rozhodující krok a skočí na mě. Dlouhé minuty ubíhali a my jen tak stáli a sledovali toho druhého, co udělá za pohyb. A aby to netrvalo celou noc, znovu jsem vzal svoji ruku, vytáhl dýku, a udělal si dost hlubokou ránu. 'To se bude dlouho hojit.' Ale Slugh to konečně nakoplo a skočila po mně. 

Čekal jsem na to až její hlava a tesáky budou těsně u mě, a zahvízdal jsem domluvený signál. Ze shora se ozval ten samý zvuk a následovalo dunění a praskání. Kluci shodili několika tunové kameny mým směrem a Slugh neměla možnost včas zareagovat. 

Kameny se valily hrozně moc rychle a já věděl, že už nestihnu utéct. Ale stejně tak i Slugh. Už jsem se smířil, že se nevrátím ke své milované Annabeth a nedokážu ji zachránit. Ale uvidím se s ní v posmrtném životě.

,,Sbohem." Uslyšel jsem tvrdý dopad kamenů na zem a bolestné zařvání příšery. To mi k uspokojení chybělo. Teď už jsem se nemusel bát, že by Ann nedostala krev Slugh. Zavřel jsem oči a čekal až dopadne ten největší kámen přímo na mě.

A pak přišla prudká rána a silný dopad velkého kamene na zem. Před očima jsem měl černo a poslední, co jsem si pamatoval, byl něčí hlas.