Družka alfy

Vyprávění

Čekala jsem cokoliv. Růže, jídlo v zahradě...ale že Michael pro mě připravil až takové překvapení, to jsem opravdu nečekala. Můj jediný přítel z mého dětství, který pro mě byl více jak táta než byl můj vlastní. Vyprávěl mi svá dobrodružství na jeho cestách, když byl ještě mladý, pomáhal mi s úkoly ve smečce, učil mě, jak se chovat ve své vlčí formě a co to obnáší. Učil mě porozumět všemu okolo mě a nechal mě nahlédnout i do magické knihy, která ukazovala rodokmen naší smečky.

Jenže pak na dlouhou dobu zmizel a u nás ve smečce to šlo se mnou dolů. Rodiče se mě snažili provdat do velmi výhodné smlouvy, která prospěje oběma smečkám a udělá z nich spojence. Byla jsem jejich zboží než vlastní krev. A z toho jsem chtěla co nejvíce utéct.

A teď, po tolika letech, je zpátky. Živí a zdraví. Jen mu přibylo pár nepatrných vrásek stáří. Ono pro lepší pochopení, my žijeme trochu déle než obyčejní lidé, kteří o nás a našem druhu vůbec neví. Až na lovce, co se snaží náš druh vyhladit. Podle nich jsme démoni vytvoření samotným ďáblem a nemáme tu co dělat.

A teď jsme stáli venku, šaman se na mě usmíval a já viděla jeho radost v očích. Byl rád, že se mě mohl znovu dotknout, pohladit mě a promluvit i těch pár slov.

,,Ann. Je z tebe krásná žena. A máš toho nejlepšího druha. To, co pro tebe udělal, by jiní málo kdy dokázali pro své družky. Máš opravdu velké štěstí."

,,Nechám vás chvilku o samotě. Určitě si máte toho hodně co říct. Jedna služebná připravila salónek s čajem, kávou a něčím na zub. Já se ještě vrátím k povinnostem krále."  Michael mi dal pusu na čelo a vydal se věnovat své práci.

Zavedla jsem šamana do zeleného salónku a nechala ho posadit do koženého křesla u krbu. Já si sedla na pohovku a čekala, kdy mi začne vyprávět o svém dobrodružství.

,,Nevím zda je dobré ti vyprávět cestu, kterou jsem podstoupil nakonec. Je to nejkrutější dobrodružství, které jsem zažil." V očích šamana se zračila velká bolest. Taková, co nešla popsat. Bolest, kterou jsem u nikoho nikdy neviděla.

,,Když jsem se vydal do dalekých končin, potkal jsem mnoho šamanů z jiných smeček. Seznámil se s alfy Rudé, Mořské, Zlaté a Nebeské smečky, naučil se jejich zvyky a dozvěděl se o místech, které znají pouze alfy a jejich šamani. A já, jako nejváženější ze všech šamanů, jsem měl pravomoc ta místa znát." Nadšení v jeho hlase bylo plné energie. Z jeho slov šla cítit síla, radost a cosi, co jsem u šamana nikdy nepoznala. Jako by to byla část jeho duše a on pak o ni přišel.

,,Byla to krásná cesta. A byla ještě mnohem hezčí, když mě alfa Nebeské smečky seznámil s ní."

,,S ní? Pokud vím, tak v Nebeské smečce se ženy ve své dospělosti vydávají o kus dál do hor, kde žijí odděleně od mužů."

,,To jsou pouze povídačky. Nebeská je stejná, jako i ostatní smečky. Ale to jsme odbočili. Ta žena, kterou mi představil alfa Venus, byla jeho sestřenice. Krásná Verisa." Nešlo si nevšimnout utrpení, které cítil, když o tom vyprávěl. Bolelo mě to za něho a bála jsem se, že kdyby pokračoval, znovu by otevřel staré rány, které se snaží tak moc schovat před mým zrakem.

A proto jsem mu položila ruce na kolena a upřímně se na svého šamana podívala. Bylo mi ho hrozně moc líto jeho ztráty. Hned mi bylo jasné, že ona musela být jeho družka a on ji ztratil.

,,Neumím si takovou bolest představit a ani ji nechci nikdy zažít. A proto nechci, aby sis tu bolest znovu připomínal, že já chci slyšet celé tvé dobrodružství. Musím přeci hledět hlavně na tvé city. A já nechci, aby všechny tvé rány se znovu otevřeli." Byl tak smutný, že utrpení a bolest ze zlomeného srdce byla cítit v celém salonku.

,,Děkuji ti. Je vidět, že je z tebe silná, rozumná a velmi laskavá dívka, budoucí manželka vůdce všech alf, a matkou budoucího vůdce nás vlkodlaků. Jsem na tebe hrdý."

,,Děkuji. Ale musela jsem si projít soubojem se smrtí, abych jsem pochopila, že musím být spravedlivá a laskavá vůdkyně svého manžela a druha a pomoci mu uchovat rovnováhu mezi klany." Svá slova jsem myslela upřímně. A když mi bohyně řekla, že pro mě je ještě připravená zkouška, která buď zničí náš vztah s Michaelem a nebo ho zachrání, jako by se změnil celý můj pohled na vše okolo úplně jinak. Přišla jsem si, jako bych byla součástí všeho a jednoho dne bude na mých bedrech stát osud našeho druhu. Zlo se blíží a já musím být připravená na vše, co mě čeká. A položím klidně i život za mír mezi vlkodlaky a zachráním tak svoji lásku před temnotou, které jsem ho už zbavila. A udělám to znova.

Šaman mi ještě hodnou hodinu vyprávěl o tom, jak bojovali s příšerou Slugh, a jak byl Michael schopný i pro mě zemřít, jen abych jsem já mohla žít. A to prohloubilo mé city k němu. Byla jsem k němu vázaná nejen spojením druh a družka, ale i city, které jsem v sobě nosila, byly pravé. A to nebylo jen naším poutem. Bylo to opravdové.

Po odchodu šamana si odpočinout, jsem ještě nějakou chvíli zůstala sedět v salonku a přemýšlela o slovech bohyně. Její oči byly jakoby mrtvé a slova tak smutná, že mě napadlo, že možná i obětuji svůj život pro mír a pro dobro, které musím uchovat pro něho. Pro jediného muže, kterého nikdy nezradím a neopustím.

On je mým světlem v temnotě a já ho nesmím zklamat. Jenže jak ho ochránit a při tom mu neprozradit, co nás ještě čeká? Jak ho ochránit, když ani pořádně nevím, o jakou zkoušku se přesně jedná? A budu muset pro to i zemřít? A pokud ano, bude má oběť pro něho dostačující, aby se znovu nezměnil ve zlého a krutého krále?

'Osud je dán už než jsi se narodila. Nemohu ti sice říci, co tě čeká, ale věř, že když budeš věřit ve vaše pouto a budeš následovat své srdce a ne mysl, všechno dopadne dobře.'

Nezklamu Vás bohyně. To mi můžete věřit.