Girl with guitar

54. kapitola - Faster jde ke dnu

Zbývali poslední dva týdny školy. Musela jsem vyřešit záhadu Faster. Coul řekl, že mi pomůže a také se snažil přišli jsme na to, že můžeme poskládat ze selfíček co přidali lidé na instagram skoro kompletní prostor tělocvičny. Také jsme sledovali, okolí a lidi. Coul zjistil, že příspěvky chodí ze dvou IP adres. S IP adresami nám pomohl Coulův velice zoufalý kámoš. Proč zoufalý? Snažil se mě sbalit větou. ,,Máš dobře naprogramované tvary." Jen jsem protočila očima a snažila se to nevnímat. Byl, ale velice dobrý s počítači a tak IP adresy i vysledoval.  Jedna nás dovedla k počítači v knihovně a druhá do internetové kavárny na druhém konci města. PAk jsem si vzpomněla na toho, kdo seděl u toho počítače ten den, kdy jsem se setkala s Coulem v tělocvičně. 

Seděla jsem doma na své posteli a skládala fotografie tak, aby to sedělo. Samozřejmě každá byla focená v jiném čase to se také muselo brát v úvahu. Najednou se ozvalo zaklepání na dveře. ,,Dále?" Do dveří strčil hlavu Coul. ,,Kdo tě sem pustil?" Zeptala jsem se trochu překvapeně. ,,Kyle. Proč děláš jako bych sem nesměl? Tváříš se dost zaraženě." Zatřásla jsem hlavou. ,,Asi jsem úplně ztracená ... v těch fotkách." Dodala jsem rychle. On se jen křivě pousmál. Pak se posadil ke mě na postel. Začali jsme prohlížet fotky spolu. Měli jsme je vytištěné, aby se to lépe skládalo, jenže to bylo docela složité, byl tam problém s časem, také s kvalitou nebo formátem. 

,,Myslíš, že se nám to podaří?" zeptal se asi po hodině přerovnávání fotek. Vzhlédla jsem k němu. ,,Můžeme si projít co zatím máme." Jen přikývl. ,,Takže máme fotky z plesu, focené snad ze všech úhlů na místo, ze kterého byla pravděpodobně focena fotka na blogu. Máme také místa ze, kterých jsou přidávané posty na Fastřin blog a taky víme, že blog nepíše jen jeden musí to být minimálně dva a jeden z nich je dívka. No a jinak nemáme nic." Coul najednou zvedl ukazováček jako by dostal nápad.

,,Ale máme. Můžeme porovnat kolik lidí vědělo nějaké informace co Faster psala, když potom porovnáme okruh lidí co ty informace měli, můžeme alespoň najít nějakou spojku." Jeho myšlenka byla moc dobrá a tak jsme následující tři hodiny projížděli blog a psali jsme lidi, kteří mohli dané informace vědět, když najednou Coul křikl. ,,Mám to!" Polekaně jsem se na něj podívala. ,,Opravdu?" On jen s vítězným úsměvem přikývl. Nic, ale neříkal. ,,No tak povídej!" On se na mě jen zašklebil a já se na něj zamračila. ,,Coule." řekla jsem s mírným úsměvem. ,,No dobře. Nebude se ti to líbit, ale vypadá to na Beky nebo Scharlotte." Zakroutila jsem hlavou. ,,Beky by to neudělala je to moje nejlepší kamarádka a Faster nesnáší stejně jako já. Myslela jsem, že se Scharlotte změnila, ale podle tohohle to moc nevypadá. Myslela jsem, že se změnila." 

,,Mrzí mě, že to takhle dopadlo, ale Sharlotte je jediná, která byla u většiny věcí a byla na táboře a věděla o té mojí rvačce se Sebastienem." Já se uchechtla. jen se na mě podíval s přivřenýma očima. ,,Co to jako mělo být?" Snažila jsem se udržet vážnou tvář, ale nešlo to protože to co nazývá jeho rvačkou se Sebastienem vlastně rvačka ani nebyla.  ,,Jen že to rvačka v podstatě nebyla. Nechal jsi se úplně konstantně zmlátit."  Teď se na mě podíval naprosto chladně a já si uvědomila, že on jen dělal to co jsem po něm chtěla. ,,Promiň." Vypadlo ze mě nakonec. ,,Teď bychom si tedy měli promluvit s Scharlotte." úplně to přešel. Momentálně byl vztah mezi námi na bodě mrazu. Nevěděla jsem jak na tom jsme jestli jsme jen přátele, známí nebo jestli jsme něco víc.  Tímhle jsem ho nejspíš naštvala. 

,,Bude lepší to s ní vyřešit mimo školu i když pokud je ona sama Faster tak to stejně obrátí proti nám a ještě si najde lepší utajení. Každopádně to chci vědět." Coul přikývl a začal se zvedat. Chtěla jsem se zvednout také, ale pustila se mi do ruky křeč. Zastavila jsem se v pohybu a chytla se za bolavou ruku. Coul se na mě vyděšeně podíval a hned přešel ke mě. ,,Co se děje? Sky?" Jeho hlas zněl vyděšeně, ale já se nedokázala pořádně soustředit ani jasně myslet. ,,Sky řekni mi co mám dělat." Snažila jsem se uklidnit ale křeč mi projížděla od zápěstí až to ramene. Naposledy jsem takovou bolest zažila před rokem, když jsem se pokoušela uchopit hrnek.