Girl with guitar

44.kapitola - blíží se katastrofa

Začali vyvolávat děti. Všichni byli přítomni a pak se přesunuli na nás starší. Když se dostali ke Coulovi neozval se ani neseděl tam, kde jsem ho viděla naposled. Učitelka naposled zavolala jeho jméno, ale on nikde. Sebastien se potěšeně usmál. Už se začali zavírat dveře autobusu, když najednou do nich vrazil Coul sedl si na poslední volné místo vedle Scharlotte.

Cestou jsem na něj úplně zapomněla, seděla jsem vzadu s Beky, Henrym a Sebastienem hrály jsme karty chvíli jsme spali a pak jsme jedli sušenky a sladkosti. Celou cestu jsme se smáli.
Nebyli jsme ale jediný, i Scharlotte se smála Coulovým vtipům. Dojeli jsme na místo.

Všichni jsme se vypravili do svých pokojů. Byli jsme v chatce po pěti, takže všechny holky byli v jedné a kluci v druhém. Děti byli po čtyřech. Jelikož jsme byli v chatce s Charlotte nevypadalo to na klidný týden.

,, Zabírám si tuhle postel je nejprostornější." pronesla po zabrání postele u dveří.,, Jak chceš." pokročila jsem rameny a zabrala jsem si postel pod oknem.,, Co ti je Skylar štve tě, že se na tebe Coul vykašlal? Nemyslela sis, že s nějakou holkou vydrží dýl jak měsíc že ne?" zhluboka jsem se nadechla.,, Co mi je do Coula klidně si ho nech nezajímá mě on ani nic co se ho týká." vrazila jsem si sluchátka do uší a posdila jsem se na svou postel ani jsem se neobtěžovala vybalovat.

Po nějaké chvíli mi Beky zatkla na rameno. Vyndala jsem jedno sluchátko.,, Přišli kluci, že máme jít do jídelny chtějí nám říct nějaké důležité informace o táboře.",, Jasný už jdu." vyndala jsem sluchátka a šla jsem za Beky. V jídelně už byli všechny děti jen my starší jsme se dostavili poslední. Místa nám držel Sebastien s Henrym. Od té chvíle byl ten stůl náš.

Charlotte seděla samozřejmě s Coulem a zbylými lidmi, kromě Nikolet ta si sedla k nám byla fajn, ale moc nemluvila. Paní učitelka z nižšího ročníku všechny přivítala a rozdělila je do pěti týmu po patnácti. A nás rozdělila do dvojic a každá dvojice měla jeden tým. Strašně jsem si přála, abych nebyla s Coulem, ale zákon schválnosti se dostavil.

,, A další dvojice Goldwinová a Harper máte červený tým." Podívala jsem jsem se na Coula. Ten se mračil. Bylo mi jasné, že tenhle tábor skončí katastrofou.,, Tak tohle nedopadne dobře." pronesla Beky sedící vedle mě.,, Myslíš? To co se tu stane tenhle tábor nejspíš ještě nezažil. "

Dali jsme si oběd a zatím bylo vše v pohodě. Hodina odpoledního klidu a pak seznamovací hra náš tým seděl v kruhu a házeli jsme si míč když jsme to někomu hodili musel říct své jméno a něco o sobě. Bylo to celkem v pohodě, ale nešlo si nevšimnout jak si mě Coul pořád prohlíží. A na zádech jsem cítila upřený pohled páru hnědých očí patřících Sebastienovi.

Bylo mi to nepříjemné Coul dělal, že je v pohodě a že ten náš rozchod nijak neřeší, ale já poznala že ho to mrzí, bolelo ho to víc než mě. Nedokázal to skrývat už jsem ho měla prokouklého. S Katarinou to předstíral, abych se od něj z vlastní vůle držela dál. Dělal to proto, abych byla v bezpečí, před těmi chlapy, nebo kvůli sobě? Pak jsme si měli domluvit strategii na celotáborovou hru. A tam nastal první problém. S Coulem se nešlo domluvit odmítal ustoupit. Nakonec jsme nechali rozhodnout děti. Vybrali tu mojí strategii a já se na Coula jen vítězně usmála.

Už jsme hráli několikátou hru, když se k nám přiblížil Sebastien. Schválně mluvil nahlas, aby ho Coul slyšel chtěl ho samozřejmě vyprovokovat.,, Tak co Skylar zvládáš to tady s tím tupcem? Klidně se s tebou vyměním, aby jsi nemusela koukat na ten jeho ksicht."
Už jsem viděla jak Coul zatíná pěsti až mu bělají klouby. Takže jsem Sebastienovi klidně řekla.,, To je dobrý Sebe. Jsem v pohodě. Myslím že to s ním zvládnu. " Když jsem to říkala nedívala jsem se na Sebastiena, ale na Coula.

Ten povolil pěsti a ten jeho naštvaný výraz, který měl od pátku se najednou změnil. Jeho rysy. V tváři se zjemnili a přísahala bych, že tam byl náznak úsměvu, ale hlavně lítosti.,, Fajn, ale kdyby něco, jsem tu." už nevnímajíc co říká jsem řekla jen.,, Jasný." Pokračovali jsme dál v hrách samozřejmě některé jsem hrát nemohla kvůli ruce, ale byla to sranda.

Když přišel čas večeře všichni se nahrnuli do jídelny. Já jsem moc hlad neměla, ale spát hladová jsem taky nechtěla. Takže jsem si vzala něco málo k jídlu a zasedla jsem k našemu stolu už tam Seděl i Sebastien a všimla jsem si že pořád někoho pozoruje ani jsem se nemusela otáčet koukal totiž přímo na stůl kde seděl Coul.

,, Proč na tebe pořád tak zírá, ať si všímá svého talíře." pronesl naštvaně Sebastien.,, Ne ty by sis měl všímat svého talíře a nechat Coula, Coulem aspoň při jídle." Znělo to trochu naštvaně a to jsem ani nechtěla.,, Ještě chvíli na tebe bude civět a jednu mu půjdu vrazit." zase zvýšil hlas Nechtěla jsem, aby se kvůli mě poprali a tak jsem se zvedla i s nedojedenou večeří. Odnesla jsem to kuchařkám a odešla jsem z jídelny. Sebastien na mě nechápavě koukal a Coul stejně tak.

Když jsem procházela kolem našeho stolu řekla jsem Sebastienovi.,, Jestli se s ním popereš tak u toho být nechci. Myslela jsem, že jsi to už překonal." Když se zamnou zabouchly dveře cítila jsem obrovskou úlevu. V jídelně panovalo obrovské napětí, které se nedá snášet dlouho. Věděla jsem, že když odejdu, Sebastien nechá Coula být a bude si všímat jídla.

Všichni už byli ve svých pokojích měla jsem dnes noční. To znamenalo, že musím každou hodinu projít po táboře a nakouknout do chatek jestli už je klid. Vzala jsem si sebou Beky, abych se nenudila. Zrovna jsme procházeli kolem poslední chatky, když se Beky zastavila.,, Co to bylo dnes v té jídelně a při těch hrách." zastavila jsem se, a otočila jsem se na ní.,, Sebastienovi, Coul neuvěřitelně leze krkem. Při hrách mi nabídl, abych se s ním vyměnila a při večeři mu chtěl dát nakládačku, protože na mě koukal. Radši jsem se tedy zvedla a odešla nechci, aby si ublížili. Nedochází jim totiž, že by tak ublížili i mě sice ne fyzicky ale.... Myslela jsem, že když sebastienovi řeknu jak to mezi mnou a coulem bylo, naštve se, ale byl až moc v klidu. No a teď mi došlo proč, měl v plánu se mu pomstít až tady. "

Beky se usmála a položila mi ruku na rameno.,, Já to chápu je mi líto jak to všechno dopadlo. Podle těch fotek s Coulem cos mi posílala a všeho okolo jsem myslela, že by vám to mohlo fungovat a že by snad Sebastien já na vím, ustoupil?" jen jsem nadzvedla jeden koutek úst. ,,No to už se bohužel nedozvíme." mykla jsem rameny. ,, To máš asi pravdu."

Tady je po včerejší pauze jedna kapitolka. Doufám, že jste si jí užili. Zase jako vždy už si myslím, že to nemusím ani psát. Napište komentář nebo svojí teorii. Někteří z vás už se dokonce trefili naprosto přesně, samozřejmě to neví, ale až se v příběhu vše objasní a oni si všimnou, že měli pravdu jistě budou mile překvapeni. Momentálně je příběh opravdu zamotaný a všichni již napjatě čekáte co bude dál co se stane na táboře a ukáže se tam Faster? Pokud ano zúží to výběr podezřelých? Nebo to bude právě naopak. Pokud se tam neukáže dokáže to, že to není nikdo z těch co tam jsou? To je záhada co? Na táboře se také stane něco opravdu nečekaného. Myslím, že vás ta osoba velice překvapí a po tom už definitivně nebudete vědět co se děje. :D

Přeji hezký den a napřečtenou ! :D