Girl with guitar

40.kapitola - podivná návštěva

Došla jsem před dům kde měl byt. Nemusela jsem zvonit, protože jsem se ve dveřních vyměnila se starším pánem v obleku. A pak mě výtahovými dveřmi srazil nějaký kluk v roztrhané mikině. Byli dvě hodiny ráno a dveře se tu netrhli.

Přišla jsem ke Coulovo dveřím a přemýšlela jsem jestli mám zaklepat nebo rovnou vstoupit jelikož byli dveře pootevřené rovnou jsem vstoupila. Hned po tom jsem slyšela dva hlasy, které se mezi sebou dohadovali. Jeden byl Coulův, ale ten druhý jsem neznala.

Potichu jsem se přikradla ke dveřím do ložnice a nahlédla jsem dovnitř na posteli seděl Coul a snažil se udržet, aby neusnul a u nohou postele stál chlápek kolem 30 let byl vysoký hubený a elegantně oblečený.

Váhala jsem jestli mám vstoupit nebo se schovat a počkat až ten chlápek odejde. Ale odpověď se nabídla sama. Do zad mi někdo vrazil a tím mě donutil udělat krok do místnosti. Coul se na mě podíval a vyvalil oči.,, Sky co tady sakra děláš?!",, Aaa tvá přítelkyně? Máš víc štěstí než rozumu. Dneska tě nechám být, ale hlídej si záda naschvály ti nebudou tolerovány.

S těmito slovy opustil místnost, která vypadala jako by se tu někdo právě popral. Ten co mě strčil do místnosti byl ten samý co mě sejmul dveřmi od výtahu. Oba dva odešli a opravdu hlasitě bouchly dveřmi.

Potom jsem došla ke Coulovi a naštvaně jsem na něj koukala. Se založenýma rukama na hrudi.  ,, Co?! říkal jsem ti ať sem nechodíš." stále jsem mlčela. Odložila jsem batoh na zem a začala jsem sbírat věci ze země. Nejprve jsem postavila povalenou židli, potom jsem sebrala nějaké věci, které byli shozené z poliček a nakonec jsem si šla najít koště, abych zametla střepy. Z rozbité vázy. Uklidila jsem co se dalo a pak jsem se dostala k nočnímu stolku vedle postele. Na zemi ležel rámeček s fotkou Coula a jeho bratra sklo i rámeček bylo rozbité.

Mezi tím na mě Coul stále mluvil. Byl nervózní z toho, že mu neodpovídám.,, No tak Sky odpověz. Mluv semnou. Nemusíš to uklízet, proč jsi tady?" kladl mi jednu otázku za druhou, ale já mu na nic neodpověděla. Když jsem vyndala fotku z rozbitého rámečku a položila jsem mu jí na noční stolek. Rámeček jsem vyhodila. Až když jsem měla uklizeno stoupla jsem si nad Coula a s nádechem jsem se mu chystala vynadat jenže....

Když jsem si ho prohlédla všimla jsem si, že mu prosakuje krev na tričko. Nejspíš mu praskl steh. Okamžitě jsem se vrhla k šuplíku pro lékárničku. S lékárničkou jsem se posadila k němu na postel.,, Zvedni si to triko." splnil rozkaz a já se nad tím pousmála. Strhla jsem náplasti kterými byl obvaz přidělaný a pomalu jsem sundala obvaz. Měl prasklý steh, takže jsem mu to musela opravit.

,, Už jsem se lekl, že jsi ztratila řeč.",, Haha ...  chceš abych se smála? Neustále se vystavuješ nebezpečí. Nikdy mě neposloucháš a teď za tebou přišli nějaký chlapy ve dvě ráno, aby ti rozmlátili byt a bůhví co ještě kdybych nepřišla! Proč mi nechceš říct co se děje?" zase jsem mu to zavázala a uklidila jsem lékárničku. ,,Proč jsi přišla?" tuhle otázku jsem teda nečekala myslela jsem, že je to naprosto jasný.,, Jestli ti to nedochází, tak mi na tobě pořád záleží a nechci aby se ti něco stalo." Po těhle slovech jsem se na něj nechtěla ani podívat, protože já sama jsem mu ublížila, sice ne fyzicky, ale....byla jsem na sebe naštvaná.... vybrala jsem si špatného. Teda myslím.  ,,Coul se nadechl jako by chtěl něco říct, ale pak zase pusu zavřel.,, Hele teď jdu udělat něco k jídlu máš hlad?"

,, Jo docela jo měl by tam být pomerančový džus a k jídlu pokud uvaříš špagety, tak je tam boloňská omáčka."

Pak jsem mu udělala čaj a něco k jídlu. Sedla si na druhou půlku jeho postele a pozorovala jsem jak na tom je. Bylo půl páté ráno a ani jednomu se nechtělo spát. I když Coul vypadal dost unaveně stejně neusnul.  Nespouštěla jsem z něj oči. Když už potřetí zachytil můj pohled mile se usmál. Najedli jsme se a pak jsem rozhodla, že by jsme oba měli jít spát. Ležel na zádech na jedné polovině postele a já ležela bokem na té druhé, tak abych na něj viděla.

,, Co je s tebou Sky vypadáš a smutně." Haaah no opravdu jsem byla smutná, ale každopádně jsem se moc dobře necítila. Svým způsobem jsem porušovala Sebastienovo přání vlastně jsem mu lhala.,, Já nevím jsem taková už dýl.",, A řekneš mi co se děje?" podepřel se lokty a díval se na mě.,, Řekla bych ti to, ale sama nevím jak. Mám pocit jako bych Sebastienovi ubližovala tím, že jsem tu s tebou. Proč bych  ti to vlastně měla říkat, když ty mi nic neříkáš?" sklopila jsem pohled k polštáři o který jsem se podpírala.

,, Jestli mu nechceš ubližovat, tak jdi domů nemusíš tu semnou být, já se o sebe postarám sám. A mrzí mě, že ti nemůžu říct víc." zvedla jsem k němu hlavu a lehce jsem s ní zatřásla. Dělal jako by neslyšel co jsem mu říkal. Jako by neslyšel, že jsem řeka že mi na něm pořád záleží.,, Slyšel jsi co ti tady neustále opakuji? Řekla jsem, že mi na tobě záleží a taky nechci aby jsi tu byl sám." dodala jsem na konec.

,, Dobře tak já už mlčím jen říkám, že kdykoliv můžeš odejít." plácl s sebou zpět na polštář. ,,Dobře." Zvedla jsem se, ale záhy na to jsem si uvědomila, že chytřejší bude tu přespat. Došla jsem si do kuchyně pro sklenici vody a, když jsem se vrátila viděla jsem, že Coul usnul. Tak jsem se posadila do křesla co stálo v rohu pokoje a jen jsem tam tak seděla. Vzpomněla jsem si na zprávu, kterou jsem poslala před hodinou bratrovi stálo tam jen.,, Kryj mě." bratr pochopil a napsal, myslím že v polospánku,, OK." 

Nějakou chvíli jsem tam jen takhle seděla a pak jsem se zvedla a došla ke Coulovi. Jen jsem na něj koukala a měla jsem hroznou chuť ho políbit. Vypadal tak zranitelně a mě ho bylo možná jen líto, ale podle toho jak mluvil o záchraně svých rodičů to také neměl v životě moc jednoduché. Po chvíli jen postávání nad jeho spícím tělem jsem se rozhodla vrátit na křeslo jenže, když jsem se otočila k odchodu chytil mě za ruku a zašeptal.,, Děkuji že jsi tu semnou." Pousmála jsem se nad tím a nakonec jsem ho políbila. Nebránil se jen se lekl. Byla jsem opatrná, abych mu neublížila. Po chvíli jsem se zase postavila a došla ke křeslu na, kterém jsem nakonec usnula. Poslední co jsem cítila bylo příjemné teplo, které mě zahalilo.  Pootevřela jsem oči a zjistila jsem, že mě Coul přikryl. Ani jsem nic neřekla, protože jsem hned na to usnula.

No tak to jste asi nečekali. Nebo se pletu? Každopádně se už něco vyjasnilo, tedy aspoň trochu. Uvidíme co se bude dít dál. Těším se na vaše bláznivé a někdy až nebezpečně přesné teorie. :D  Nejvíc se mi v téhle kapitole asi líbila část, kdy Skylar mlčí a neskutečně tím Coula vytáčí. Která část se líbila vám? Řekněte mi, která z vás by ho nepolíbila? Takového fešáka s psíma očima a ještě zraněného. 

Přeji příjemný večer nebo ráno a Napřečtenou!