Girl with guitar

15.kapitola - rozhovor na molu

Soudí mě i přesto, že neví jaký jsem...
Zamračila jsem se.,, Já tě nesoudím jen jsem se snažila myslet pozitivně."
,,Já vím, promiň. Většinou se stane přesně to samý. Přijdu na novou školu začnou se semnou všichni bavit jsem pro ně objev a pak jsem mezi oblíbenci. A na ostatní jsem protivný. Abych byl upřímný tenhle stereotyp už mě nebaví." Jen jsem přikyvovala. ,,To věřím, takže z toho máš teď nervy na dranc a jediný co tě uklidní je kytara a hudba." překvapeně se na mě podíval.,, Tak tohle bylo přesný, jak to? " přejela jsem rukou po kytaře a překvapilo mě, jak snadno to ze mě jde ven. Nikdy jsem o tom s někým takhle cizím nemluvila, ale s ním to bylo tak nějak snadné. Vlastně nikdo z mých přátel mi ohledně kytary nerozuměl.

,, Když mi byli tři, tak mi táta dal do ruky dětskou kytaru, mou první kytaru. Prý jsem jí nosila všude a v pěti letech jsem se začala učit první akordy. Od té chvíle jsem věděla, že chci jednou stát na pódiu před stovkami lidí a hrát jen svoje písničky. Šlo mi to prý samo. O dva roky později jsem už uměla zahrát, každou druhou písničku. V devíti letech jsem začala skládat vlastní písničky a docela mi to šlo teda rodině a přátelům se to líbilo. Hrála jsem pořád, někdy jsem s tím mamce lezla na nervy a tak mi v desíti letech polepili zdi pokoje akustickou pěnou. V pokoji jsem hrála a nikdo mě nerušil mohla jsem tam zpívat, řvát a mít svůj svět. Od toho roku jsem každý rok hrála na naší chatě, až do svých patnácti let. Pak jsme se pohádali s bratrem a stala se ta nehoda od toho dne jsem neměla kytaru v ruce..." během svého vyprávění jsem se u některých věcí pousmála a vzpomněla si na to, jaké to bylo hrát. Odmlčela jsem se a nastalo ticho.

,, Wow, tak to musíš hrát úžasně na kytaru. Já začal až v deseti letech." vzal svou kytaru a položil mi ji do klína. Byl to nezvyk, ale ten pocit mít ten nástroj zase u sebe byl úžasný.
,,Můžu?" Zeptala jsem se a ukázala na kytaru, moc jsem chtěla zkusit, aspoň zabrnkat pravou rukou. Jen mi gestem naznačil, že kytara je teď na chvíli jen moje. Vzala jsem jí, ale moje levá ruka byla nemotorná a tak mi z ní vyklouzla a zase mi spadla do klína smutně jsem si prohlédla kytaru a pak svou ruku.

,, Můžu?" sedal si za mě a bral do rukou kytaru.,, Je přece tvoje." usmála jsem se.,, Myslel. Jsem jestli si můžu sednout.",, Asi ano." vzal kytaru levou rukou a stiskl náhodný akord. Pak chytil mou pravou ruku a položil jí na struny.,, Hraj! teď jsem tvá druhá ruka." nejistě jsem přejela přes struny a ony se rytmicky roztančili. Znovu a znovu jsem brnkala a najednou se začali měnit akordy, tóny a já se nechala pohltit hudbou vznikala krásná hudba byl to ten nejhezčí pocit na světě. A dopřál mi ho člověk, do kterého bych to nikdy neřekla. Člověk, který se ve škole choval tajemně a podivně, ale mimo ni byl jiný otevřený spontánní, vstřícný.

Dohráli jsme. A já se jen hloupě usmívala, cítila jsem, jak mě brní konečky prstů tenhle pocit byl dávno ztracený, ale na malý okamžik se vrátil, aby mi vykouzlil úsměv na tváři. Najednou se mi nahrnuli slzy do očí snažila jsem se je udržet tam, ale nešlo to, několik mi jich steklo po tváři.

,, Bylo to nádherný. Jsi dobrá ... Co se děje? To to bylo tak strašný?" řekl když zpozoroval můj obličej. ,,Ne, naopak, bylo to nádherný. Děkuji." začala jsem se pak smát, protože jeho poslední věta mě rozesmála.,, Takhle je to lepší." setřel mi z tváře na, kterou z boku viděl slzu.

Co má ten kluk sakra v plánu, a co to semnou dělá? V jeho přítomnosti jsem ustrašená a nervózní. Ale taky spokojená. Ten kluk mi pořádně motá hlavu.

,, Nechceš mi něco zahrát teď ty?" otočila jsem se na něj dozadu s položenou otázkou.,, Já bych si teď užíval ten západ slunce." otočila jsem hlavu, ale slunce ještě bylo vidět celé.,, Ale vždyť... Najednou začal počítat.,, deset, devět, osm... tři, dva, jedna ... teď. A slunce se v té chvíli začalo halit do oranžových a růžových odstínů.
,, Jak jsi to... Nenechal mě to doříct.,, Tohle už mám vypočítaný." usmála jsem se a pronesla jsem totální hloupost. ,,Na tohle balíš holky?" byl zticha, nic neříkal a tak jsem se na něj otočila. Zkroušeně koukal dolů a hrál si s lemem svého trička. V tu chvíli mi došlo, že jsem udělala chybu.

,, Omlouvám se nechtěla jsem." nezvedl ke mě oči, ale i přesto řekl. ,,To je v pohodě jsem zvyklý, že o mě lidi takhle přemýšlí."  zvedl se, ale neodešel sedl si vedle mě.
Upřeně jsem se na něj dívala, ale on se na mě pořád ještě nepodíval. Vzal si ode mě kytaru a opatrně přejel po strunách. A pak začal hrát nejdřív jsem tu písničku nepoznala, ale pak mi to došlo. Shape of you.  Opravdu mu to šlo. A tak jsem mu k tomu zazpívala. Dohrál a nakonec ke mě zvedl pohled.

,, To bylo pěkný. " s úsměvem jsem se na něj podívala. On se ovšem koukal jinam.

,, Sky? " promluvil z ničeho nic. Trhla jsem k němu hlavou a on se mile usmíval. ,,A... ano?" zakoktala jsem se.
Otřel mi slzy z tváří. Jeho dlaně byli teplé a příjemné a já si připadala trapně, že už jsem znova brečela. ,,Promiň." zabodla jsem pohled do dřevěného mola pod sebou a přejížděla jsem prstem po suku, který ve dřevě byl.

,, Chtěl.... Chtěl bych ti pomoct se splněním toho tvého snu. Chci ti pomoct zase hrát." překvapeně jsem na něj zůstala zírat.,, Však jsem ti říkala, že je to beznadějný, nemá to cenu akorát bys semnou ztrácel čas a proč chceš pomoct zrovna mě s tímhle nesplnitelným snem?"

,, Protože jsem v životě udělal spoustu věcí, kterých lituju a nikdy jsem nikomu nepomohl i když jsem tu šanci měl." zvedl jeden koutek úst a já pochopila, že to jen tak nevzdá, došlo mi, že s ním by to mohlo fungovat. ,,Tak dobře." Souhlasila jsem. Najednou se natáhl pro mojí zdravou ruku a přitáhl si mě do objetí a v něm zamumlal. Nebránila jsem se a nechala se obejmout.,, Děkuju že mi dovolíš udělat aspoň jednou správnou věc...

Coul... hmmm ten kluk je opravdu zajímavý úkaz. Jak chce Sky pomoct? Uvidíme co vymyslí, každopádně bylo od něj moc milé, že nechal Sky zahrát. Možná má, ale něco za lubem. Přijde to jen mě nebo se Coul chová podezřele? Možná se mu sky prostě jen líbí a díky tomuhle s ní chce strávit víc času. Nebo má nějaký tajný plán. No jak víte ráda vám dávám brouky do hlavy. Nechte se překvapit nebo mi napište své teorie na komentáře se snažím odpovídat takže stačí napsat a já vám odpovím. Ilustrace se objeví v další  kapitole. :D

Můžete také hlasovat pro tuhle knihu aby se o ní dozvědělo víc lidí.

Přeji hezký den a Napřečtenou!