Girl with guitar

42.kapitola - je konec!?

Leknutím jsem sebou škubla a otočila jsem se. Na proti mě se objevili hnědé oči. Samým zděšením jsem ztratila řeč. Asi minutu jsme na sebe nehnutě koukali, když se Sebastien vzpamatoval první.,, Ahoj co tady děláš?" zeptal se a ustoupil o krok dozadu.,, Šla jsem koupit rámeček."

,, On někdo zemřel?" nechápavě si prohlídl rámeček v mé ruce. Napodobila jsem ho a nechápavě jsem se na něj koukla.,, Cože? Ne." zamračil se a znovu se ptal.,, Tak proč bereš černý? v pokoji máš jen bílé." zamračila jsem se. Neměla jsem chuť mu vysvětlovat pro koho a kam ten rámeček mám v plánu dát.,, Prostě proto, promiň nemám čas." Otočila jsem se a došla jsem k pokladně. Platila jsem rámeček a Sebastien se ke mě zase přiblížil.,, Proč mi nechceš říct pro koho je?",, Protože nechci a teď mě nech být." prošla jsem kolem něj a rychlím krokem jsem vyšla z obchodu.

Pak jsem si dala do uší sluchátka a šla jsem na autobusovou zastávku. Modlila jsem se, aby autobus přijel rychleji než Sebastien vyjde z obchodu naštěstí to netrvalo ani dvě minuty a koukal na mě milý řidič autobusu. Rychle jsem nastoupila a dosedla na první prázdné místo které jsem viděla.

Cestou jsem přemýšlela nad tím, jak to budu zítra vysvětlovat Sebastienovi. Ale než jsem stihla vymyslet nějakou alternativní výmluvu. Už jsem musela vystupovat. Zastávka byla kousek od Coulova domu, takže mi to netrvalo dlouho. Ještě jsem se stavila v obchodě a koupila jsem pečivo. Dnes měl zavřeno, ale ukázal mi kam mi dá klíč, abych nemusela klepat nebo zvonit. Vešla jsem dovnitř a potichu jsem zavřela. Odložila jsem věci a pouze s rámečkem v ruce jsem šla za Coulem do pokoje.

Zrovna spal. Takže jsem se potichu přikradla k nočnímu stolku a vzala jsem mu fotku. Pak jsem si sedla na zem vedle a fotku jsem opatrně vložila do nového rámečku. Pak aniž bych se zvedla jsem položila fotku už v rámečku na stolek. Pak jsem se opřela o postel a něco jsem hledala v telefonu, bylo jedenáct dopoledne a já domů opravdu nepospíchala. Po chvíli jsem na svých ramenou ucítila Coulovi ruce.

,, Co ty tady děláš?" Zeptal se rozespale. Něco jsem ti přinesla." ukázala jsem ne noční stolek, kde stál rámeček.,, Jé děkuju. To jsi.... " skočila jsem mu do řeči.,, Nemusela. Já vím." zasmáli jsme a já zaklonila hlavu, tak abych na něj viděla.,, Copak je?" zeptal se s úsměvem.,, Nic.. Nemůžu se kouknout? Jak ti je?" sáhl si na žebra zakýval hlavou a řekl.,, Už je to lepší."
,, To je dobře. Nepustíme si nějaký film?" zajiskřilo mu v očích a radostně přikývl.

Udělala jsem popcorn a sedla jsem si k němu na postel už měl zapnutý notebook a čekal na mě s vybráním filmu.,, Můžeme dát nějakou marvelovku? Prosím." Nasadila jsem štěněčí oči a Coul neodporoval. Ještě se, ale  zastavil. ,,Nestalo se dnes něco o čem bych měl vědět?" Já se pousmála. ,,Ne jen jsem potkala Sebastiena v obchodě, když jsem kupovala rámeček a vyptával se. Byl hrozně neodbytný." Coul se opřel na loktu a řekl. ,,Měla by jsi mu to říct není správné, že sem chodíš za jeho zády." Jen jsem přikývla. ,,Máš pravdu povím mu to." Po tomhle rozhovoru   jsme zapnuli Strážce galaxie a já jsem začala padat únavou nevím co mě unavilo, ale najednou jsem usnula a hlava mi padla na Coulovo rameno. Probudila jsem se u závěrečných titulků. Překvapeně jsem se podívala na Coula a ten se jen zasmál.

,, Jak to, že jsem prospala celý film?" posadila jsem se a prohrábla jsem si vlasy, protože jsem věděla, že jsou určitě totálně rozcuchaný.,, To se ptáš jako mě? Pokud jo tak já to nevím. " řekl celý vysmátý.,, Hele nechceš trénovat na soutěž? Nemusíš hrát jen zpívat. Už máš napsanou svou část?"
,, Bohužel nemám nevím co mám napsat prostě tomu pořád něco chybí. A co ty jak jsi na tom se svou částí?" šla jsem pro jeho kytaru a snažila jsem se s formulovat odpověď správně.,, Dost podobně nemám ani dvě první slova." dost smutně jsem se posadila vedle Coula.

,, To nevadí určitě to vymyslíme máme na to ještě tři měsíce." překvapeně jsem na něj koukla.
,, Tři?" Coul se usmál.,, Soutěž byla posunuta protože se zaplavilo místo kde měla být.,, Takže ta soutěž bude až v červnu?",, Ano přesně, takže máme dost času.",, Tak super jdeme něco vymyslet.

Zkoušeli jsme už hodinu a stále nic něco jsme sice vymysleli ale nelíbilo se mi to tak že bych to vzala na soutěž. Třeba na něco přijdeme později.
Teď už jsme přestali zkoušet a jen jsme si povídali.

-----------------------------------------------------------

Posuneme se o týden dál Coul už se vrátil do školy, ale nebavili jsme se. Sebastien byl, taky v pohodě, ale pokaždé když kolem nás procházel Coul, zbystřil a zkoumal naše pohledy. Já se snažila na Coula nekoukat a on se snažil o to samé. Nescházeli jsme se ani po škole, protože jsme nevěděli, jak to spoluvlastně máme. Až přišel den, kdy se vybíralo deset studentů, kteří budou hlídat děti na táboře letos se to zkrátilo na pět dní z původních deseti, protože bylo přihlášených málo dětí.

Zrovna jsem koukala na tabuli, kde byli napsáni ti co byli vybraní. Na jedné straně byli ti co jeli dobrovolně, jako jsem byla já a Beky a na druhé straně ty co jeli za trest, protože pro některé bylo hlídání dětí mučení.

Četla jsem seznam:
Rebeka Silver                      Coul Harper
Skylar Goldwin                   Simon Lee
Scharllote Fischer               Henry Boost
Nikoleta Golf                       Sarah Seen
Sebastien Greenwood    Ben Hooloven

Zjistila jsem že jedeme všichni čtyři Henry sice za trest, ale aspoň jede.
Ovšem nejvíc mě překvapil Coul. Jel taky za trest. Uvědomila jsem si že to bude opravdu zlý bude tam jak Sebastien tak Coul a jelikož Sebastien, Coula opravdu nesnáší, tak to bude boj.

,, Sky?" promluvil na mě Coul.,, Ano?"
,, Víš jen jsem ti chtěl říct, že kvůli Sebastienovi by jsme to měli asi definitivně skončit vím, že jsem ti slíbil že neodejdu, ale nevládám kolem tebe jen tak procházet a nepodívat se na tebe. Mrzí mě to. "

Vyvalila jsem na něj oči.,, Počkej co prosím? Kvůli Sebastienovi a není to náhodou kvůli něčemu jinému? Vím, že jsem slíbila, že mu to řeknu, ale je to těžší než jsem čekala." Už jsem na něm poznala, že mi lže a tohle byla ta chvíle kdy lhal.
,,Víš jsou tu lidi, který semnou mají problém a jsou to ty co jsi potkala u mě doma a nechci, aby ti ublížili."

,,Vždyť to nemusíme ukončit je to v pohodě, dnes jsme měli jít ven a...." cítila jsem jak se mi oči plní slzami. ,,Prostě je konec!" zařval najednou a odešel pryč ještě cestou praštil do jedné ze skříněk. Přesně jako v té nemocnici. Zašla jsem za roh a rozbrečela jsem se. Sice jsem teď měla hodinu, ale neměla jsem na ní náladu. Nechtělo se mi nic.

Tak jo další zvrat co se sakra děje to do čeho je Coul zapletený je asi horší než by kdokoli čekal. A Sky Bože proč jsi to už tomu Sebastienovi neřekla? Ach jo myslím, že to tady jde úplně do kopru. :O No uvidíme. Co myslíte vy jak na tom jsme? Napište do komentářů.  Nebojte ještě budou další kapitolky. :D

Napřečtenou!