Girl with guitar

20.kapitola - nový člen rodiny

Dal mi štěňátko do klína a já jsem ho pohladila po hlavě. Skroutilo se do klubíčka, ale neusínalo došlo mi, že musí mít hlad. Bůhví, jak dlouho nejedlo. Se štěňátkem v náručí jsem se zvedla a zamířila do kuchyně. Vzala jsem dvě misky a do jedné jsem dala vodu a do druhé nějaké granule, které jsme tu měli od doby co jsme hlídali babičky Bena. Obě misky jsem vzala nahoru do svého pokoje. Coul se nehnul z místa seděl tam, kde jsem ho nechala akorát měl v ruce telefon.

Misky jsem položila mezi mě a Coula, když jsem se posadila zpátky na své místo a štěňátko jsem postavila vedle, toho okamžitě se do toho pustilo a netrvalo to ani pět minut a mělo to všechno senězené. Coul odložil telefon a s úsměvem štěňátko pozoroval. Pak se štěňátko rozhodlo vyšplhat zpět do mého klína. Nechtěla jsem, aby se trápilo a tak jsem ho vzala a položila ho do svého klína. Spokojeně si tam ustlalo a po chvíli začalo oddychovat.

,, Tak jaké mu dáme jméno? " zeptal se Coul do ticha.,, Nevím, myslím že by si zasloužil nějaké speciální." s úsměvem jsem se podívala na spící štěně.,, Taky si myslím....zarazil se a začal přemýšlet.,, Co třeba Lucky, nebo Starky nebo....." protáhl konec věty a zase začal přemýšlet, ale to nemusel Starky se mi líbilo, bylo docela originální a moc pěkné.,, Bude to Starky." rozhodla jsem s úsměvem.,, Dobře, takže nový člen vaší rodiny se jmenuje Starky." pronesl vážně.,, Ano je to nový člen rodiny. Zítra mu musím koupit obojek, vodítko a taky pelíšek a nějaké hračky." řekla jsem do nastalého ticha.

,, Mohl bych jít s tebou?" zeptal se najednou. Zvedla jsem k němu pohled a setkala se s tím jeho  zeleným.
,, Já nevím, co když se tam začneme postrkovat a rozbijeme nějaké terárium s tarantulí? " řekla jsem ze srandy.,, Tak to bych ti jí pak asi musel hodit za krk, aby se zasmála i prodavačka. Na oko uraženě jsem se na něj podívala. Okamžitě po setkání s jeho pobaveným výrazem jsem se začala smát.,, No myslím, že v tomhle případě asi jít nemůžeš." nadzvedla jsem obě obočí a založila jsem si ruce na prsou. Na důkaz toho, že to myslím vážně.

,, Tak ty takhle jo? Fajn, tak já ti neukážu nejlepší petshop v okolí." taky si založil ruce na hrudi jako, že to myslí vážně, oba jsme dostali záchvat smíchu, protože řekl naprostou kravinu, já tu bydlela celý život a on jen pár měsíců, takže já bych měla vědět, kde je tady nejlepší petshop.

Když jsme se uklidnili s potěšením jsem se podívala na spícího Starkyho.
Už měl jméno tím pádem byl právoplatným členem rodiny.,, Takže zítra před školou?" zeptala jsem se najednou.,, Jojo budu tam."

Další hodinu jsme si hráli se Starkym, který se probudil jen co jsem ho položila na postel. Pak jsem se s Coulem loučila objetím u dveří. Když už jsem chtěla odstoupit, tak si mě přitáhl k sobě a opět mě bez varování políbil. Po chvíli jsem od něj odstoupila a podívala jsem se mu hluboko do očí on se jen ušklíbl a odešel.,, Ahoj." řekla jsem trochu zaraženě.

Zůstala jsem doma jen se Starkym. Věděla jsem, že proti němu mamka ani táta nic mít nebudou, takže jsem si s klidem lehla do postele se Starkym stočeným u mých nohou a se zapnutým filmem jsem usnula.

,, Ségra!! " zařval mi do ucha bratr, aby mě probudil. Trhla jsem sebou a naštvaně se otočila na bratra.,, Co chceš? Musíš mě budit?" zeptala jsem se rozespale. ,,Jo protože se chci zeptat na tohohle malého vetřelce u tvé nohy." Ukázal na Starkyho, který spokoje spinkal.,, Tohle je Starky je to nový člen rodiny zachránila jsem mu život, takže je teď můj." posadila jsem se abych se probrala. Koukla jsem na budík, abych zjistila že je devět večer.,, Takže tohle je nový člen naší rodiny, není to žádný vetřelec a ty mu tak říkat nebudeš, a teď už jdi chci spát." bouchla jsem bratra polštářem a zase se položila do postele.

,, Fajn, ale já ti přišel říct, že máš přijít na večeři." pomalu odcházel z mého pokoje a s jednou nohou na chodbě řekl.,, Máme špagety. "na slovo špagety jsem vyletěla z postele a následovala bratra, Starkyho jsem vzala s sebou, aby se seznámil se zbytkem rodiny. Nebyla jsem překvapená, když se nad ním mamka začala rozplývat a táta ho hladil po hlavě. Všichni se seznámili s novým členem domácnosti. Usedli jsme ke stolu a já snědla plný talíř. Bratr se jen zasmál, protože věděl, že špagety miluju a jsem schopná je sníst během pěti minut.

Po dojedení večeře jsem se přesunula do svého pokoje se Starkym v patách jsem došla do koupelny, kde jsem se převlékla do pyžama a vyčistila zuby. Několik dlouhých minut jsem na sebe civěla do zrcadla a úplně jsem vypla mozkové buňky. Pohled na mě musel být k smíchu. Stála jsem tam ve velké mikině a civěla jsem na sebe opřená o umyvadlo.

Z tranzu mě probudil Starky začal mi strkat do nohy čumáčekem. Vzala jsem ho do náruče a spolu s ním jsem se zahrabala pod peřinu.

Nemohla jsem ale usnout, tak jsem koukala do stropu a přemýšlela jsem o tom, co cítím ke Coulovi, poslední dobou jsme spolu trávili opravdu hodně času a za tu dobu jsem si nějak připustila, že by mohlo být i něco víc, ale nevím jak je na tom on, moc se v něm nevyznám, když jsme ve škole tak se na mě jen usměje, a jinak mě ignoruje a tráví čas se Scharllote a tou jejich partou. Nemám mu to za zlé, nejsem jeho holka jsme kamarádi, ale mohl by mě aspoň pozdravit v té škole.

Ale došla jsem k jinému závěru, bratr a Coul měli pravdu v tom, že se na blog  Faster rychle zapomene hned další týden se totiž začalo řešit, jaký výlet se bude pořádat pro vyšší ročníky a kdo pojede na tábor jako dozor pro základní školu, která je ve vedlejší budově. Vždy se vybere 10 středoškoláků, kteří budou po celých 10 dnů hlídat malé děti.

Pak už jsem upadla do říše snů.

Hmm začíná to vypadat dost zajímavě nemyslíte? Starky je novým členem rodiny a Sky se zdá zase veselá. Zase jí baví žít. Coul jí vrátil chuť a smysl života. Jak to ale bude dál? Jako v každé mojí knize teď zákonitě musí přijít nějaký problém nebo nemilé odhalení, ale uvidíme. Jsem zvědavá jak moc se vám bude líbit co se stane a co tomu řeknete." 

Přeji vám příjemný nedělní podvečer a doufám, že mi sem napíše co nejvíc z vás spoustu komentářů. Moc ráda si je po večerech čtu. 

Málem bych zapomněla, napřečtenou!