Girl with guitar

55. kapitola - Nemilá zpráva

Po této rafinované pasti. Kterou bylo potřeba už jen ve správnou chvíli nahodit. Jsem musela k doktoru. Druhý den ráno jsem jela s tátou k doktorce. Ta byla velice překvapená mým telefonátem, že potřebuji za ní přijet, ale udělala si na mě čas hned další den. Tak jsme nechali náš plán až na den po tom.

Nasedla jsem k tátovi do auta a tón mě podrobil zkoumavému pohledu. Bylo mu divné, že jedeme k doktorce skoro o tři týdny dřív než bylo plánované. Neřekla jsem mu, že jsem měla křeč protože jsem nechtěla znova zažívat tu přehnanou starostlivost za poslední měsíce se to hodně zlepšilo dali mi víc volnosti a já se mohla v klidu věnovat přátelům a svým zájmům. Kdybych jim, ale řekla, že jsem měla zase po strašně dlouhé době jednu z těch velice bolestivých křečí nebyli by nadšení. Vešla jsem do její ordinace a usadila se na starou známou židli. Posadila se naproti mě a čekala. 

,,Co se stalo Skylar nikdy jsi sem nechtěla a teď jsi mi sama zavolala, že potřebuješ přijít." Sklopila jsem pohled. ,,Mám problém, pomatujete si jak jsem občas dostávala ty bolestivé dlouho trvající křeče po kterých následoval třes?" Přikývla. Já si poté stáhla ortézu, která do teď držela mojí ruku v klidu tedy bez třesu. Když jsem jí to ukázala šlo na ní vyděl silné znepokojení. ,,Tohle, ale není vůbec dobré Skylar. Tohle se ti už rok nestalo podle mých záznamů. Tohle je varování Skylar co děláš jinak co se změnilo v tvém tréninku. Minule jsi přišla celá šťastná, že tvá ruka je relativně v pořádku a teď tohle?   Tohle je následek náhlého přemáhání. Tvoje ruka ještě není zvykla tolik pracovat a nejspíš tam není něco plně v pořádku. Řekni mi tedy jak jsi dokázala rozhýbat tu ruku ať se mám čeho chytit." No a tak jsem jí vysvětlila svůj trénink s Coulem časté hraní na kytaru a ranní bolesti po hodině hraní. Když jsem domluvila kývla a pak se na chvíli zamyslela. Vše si samozřejmě zapsala. ,,Myslím, že je to jasné. Tvoje ruka je sice schopna pohybu, ale nikdy to už nebude stoprocentní. Tím jak jsi svou ruku náhle začala namáhat sis spíš způsobila problémy." Podívala jsem se na ní. ,,Jaké problémy?" Ona se smutně usmála. ,,Obávám se, že sis tím způsobila problém způsobující třas ruky a také je dost možné, že jednoho dne s tou rukou přestaneš hýbat úplně a napořád. "

Jen jsem na ní vyděšeně koukala. ,,Takže budu zase úplně nemotorná?" Ona mě zastavila. ,,Není to jisté, ale je to jedna z možností musím provést nějaké testy abych zjistila co přesně ti je." A tak celý den prováděli různé testy rentgen, také mi brali krev a jiné věci. V nemocnici jsem ztrávila celý den táta odjel do práce, ale řekl, že se brzy vrátí. Celé tohle skončilo až v šest večer. Doktorka si mě posadila před sebe a mluvila a mluvila. Ve zkratce abych vás nezatěžovala odbornými pojmy mi přestávají v ruce fungovat správně nervy. Postupně se ztrácí citlivost je možné to zpomalit, ale ne zastavit úplně. Občasný třes se změní ve třes stálý. Nakonec jsem jí položila otázku. ,,Na jak dlouho to vidíte?" ona se podívala do papírů i kdy z nich nic nečetla a pak se podívala na mě. ,,Není možné přesně stanovit dobu může to trvat několik let nebo také několik měsíců. Čím intenzivněji budeš ruku používat tím horší to bude." Celý svět, který mi Coul pomohl znovu vybudovat se zase zhroutil jako domeček z karet v tenhle moment jsem si připadala stejně jako v té nemocnici jako ten první den kdy jsem si nasadila ortézu. Cítila jsem se bez života, bez jakékoli naděje na zlepšení, prostě jsem byla zase na začátku. 

,, Mrzí mě to Skylar nikdo nečekal, že by se tohle mohlo stát neměla jsi k tomu předpoklady. Musím to říct tvým rodičům." Ještě jsem jí zastavila. ,,Mám ještě poslední otázku." Ona kývla ať pokračuji. ,,Když bych zahrála na kytaru čtyřminutovou písničku v naprostém zápalu způsobilo by to něco?" Ona si mě prohlédla a na malou chvíli se ponořila do myšlenek. ,, No jsou dvě možnosti co by se mohlo stát. První je, že by jsi hned na to dostala obrovskou křeč do ruky. Na to už jsi, ale zvyklá. Druhou možností je, že by se to sice neprojevilo hned, ale dobu po kterou by jsi mohla ruku normálně používat by to rapidně zkrátilo." Jen jsem si povzdechla. ,,Nechám to na vás myslíte si, že to zvládnu?" Viděla jsem na ní, že usilovně zvažuje všechna pro a proti a pak se nadechla a řekla. ,,Spíš bych ti to nedoporučila, ale vím co pro tebe kytara znamená a tak si myslím, že křeč zvládneš a i tu dobu po kterou ti  bude ruka fungovat prožiješ naplno." Usmála se a já na ní také. Pak jsme se domluvili co může říct rodičům a jak to zaobalit stále jsem chtěla aby to bylo jako překvapení i když to zanedlouho po tom bude zase stejné.