Girl with guitar

31.kapitola - naštvaný Sebastien

Celý dva měsíce jsem chodila ven s Coulem i s bratrem a Casidy bavili jsme se a já si uvědomila že takhle bych to chtěla nechat. Všechno bylo v pohodě měla jsem bratra i Coula a své přátele taky, ale ty ovšem ještě nevěděli o Coulovi. Musela jsem jim to říct dřív než na to přijde Faster a všem to vyzvoní. Měli by to slyšet ode mě a ne od Faster, která by to určitě ještě přikořenila.

Taky jsme celé ty dva měsíce pracovali na naší písničce. Už se pomalu rýsovala. Teda naše společná část se rýsovala. Měli jsme části, každý zvlášť, ale vůbec nám nešli.

Záviděla jsem Kylovi to, že mohl Casidy chytit za ruku kdykoli jen chtěl mohl jí kdykoli políbit nebo obejmout a všem to bylo jedno. Ale kdybychom to udělali my s Coulem... Počkat Coul už se s Charlotte "rozešel" tak proč bych ho nemohla chytit za ruku políbit ho nebo ho obejmout? Teď a tady přede všemi?

,, Hej Sky?! Země volá Skylar." z přemýšlení mě vytrhl Sebastien. ,,Jo co je? Už vnímám.",, Proč pořád koukáš po tom namyšleném frajerovi? Pamatuju si, že první den jsi radši šla do školy než aby jsi ho viděla a teď na něm můžeš oči nechat a on na tobě stejně tak." podívala jsem se na Coula, ten stál opřený zády o svou skříňku a usmíval se na mě.,, Ale prosím tě, kouká tamhle na Charlotte." ukázala jsem za sebe.

,, Tím si nejsem tak jistý." řekl nevrle.
,, No tak Sebastiene co s tebou je?!"
,, Co je semnou? Spíš co je s tebou? Už semnou vůbec nechodíš ven, pořád máš něco na práci a kašleš na kamarády!"
,, Ne to nekašlu a jako důkaz vás zvu do popartu."
,, Fajn platí." Sebastien se otočil a odešel. Beky a Henry na mě zůstali civět. Henry se po chvíli probudil a odešel. ,, Sky co se s tebou děje svým způsobem měl Sebastien pravdu. Řekni mi to prosím."

,, Ale musíš mi slíbit, že to nikomu a hlavně Sebastienovi neřekneš." chytla jsem ji za rukáv a vtáhla jsem ji do mezery mezi skříňkami.,, Tak poslouchej, zamilovala jsem se do Coula už v té kavárně a pak jsem ho potkala ve škole a na molu a už to bylo a pak na to přišel Kyle a prostě jsme spolu."

,, To zírám. Jak jsi to dokázala tak dlouho tajit?" podívala jsem se jí do očí a naprosto upřímně jsem jí řekla.,, Já nevím, už to ale nezvládám, byla to strašně dlouhá doba už jsem to musela někomu říct, ale chci aby se to Sebastien dozvěděl ode mě, prosím."
,, Žádný problém. Jsem ráda, že jsi mi to řekla." Objala mě a protáhla se ven. ,,Já děkuju že posloucháš."

S kamarády jsme si dali sraz v kavárně takže jsem se psychicky připravovala ne to jak to řeknu klukům. Doufala jsem že to Sebastien vezme stejně jako Kyle.

Naneštěstí přišel první, takže jsem neměla moc času na přípravu proslovu.,, Ahoj." ,, Ahoj jsem ráda, že jsi přišel první potřebovala bych ti něco důležitého říct." začala jsem opatrně.,, To já tobě taky." posadil se a usmál se na mě. ,,No tak začni." řekla jsem. Nahlas polkl a zhluboka se nadechl.,, Víš už strašně dlouho se ti snažím říct že...... Jsem se zamiloval." oddechla jsem si v domnění, že to je nějaká spolužačka. ,,Tak to je milé a kdo je ta šťastná?" zeptala jsem se.,, Víš Sky zamiloval jsem se......do tebe." klesla mi čelist, zamotala se mi hlava a myslela jsem, že mě právě někdo přetáhl pánví po hlavě.

,, Páni tak to jsi mě dostal." koukala jsem do jeho hnědých oříškových očí a uvědomila jsem si jak strašně mu teď ublížím.,, Chci se tě zeptat jestli to cítíš stejně." díval se mi zpříma do očí a nervózně ťukal prsty o stůl. ,,Sebastiene já... " praštil rukou do stolu. ,,Nech toho nemusíš nic předstírat doufal jsem, že to není pravda, že nejsi s tím egoistokým...zklamala jsi mě. Kdyby to bylo jinak tak se nerozmýšlíš takovou dobu. Nazdar!"

Odešel prostě se zvedl a odešel z mého života. ,,Sebastiene počkej prosím..."
Ale to už zabouchl dveře kavárny. Praštila jsem sebou do židle a byla jsem zoufalá. Právě jsem přišla o nejlepšího kamaráda. Na chvíli jsem zavřela oči, aby si protřídila myšlenky, když najednou jsem slyšela Beky a Henryho. Rychle jsem se posadila opřela jsem si hlavu o ruku a dělala jsem jakože se nic nestalo.

,,Ahoj lidi. " pozdravila jsem oba. ,,Nazdárek, tak co Sebastien tu ještě není?" posadili se a oba na mě zvídavě koukali. Nedokázala jsem se udržet začali mi po tvářích téct slzy.,, Bože Sky co se stalo?" přešla ke mě a posadila se na židli vedle mě.,, On už tu byl." řekla jsem mezi vzlyky.,, A co se stalo nebreč a pověz mi to." hladila mě po rameni a trpělivě čekala až se uklidním.,, Řekl že mě miluje, jenže já jeho ne však víš jak to je a on se naštval poznal na mě že chodím s Coulem a za to se na mě zlobí."

,, Ono ho to přejde. Zkus si s ním o tom zítra promluvit on to pochopí."
,, Když já nevím. Henry co bys mi poradil?",, Hele Seba znám už hodně dlouho a vím že na vás dvou mu opravdu záleží a nejednou říkal že ztratit vás by pro něj bylo jako přijít o sestry. Takže se neboj ono ho to přejde.",, Děkuju vám za odporu. Když mě teď omluvíte asi radši půjdu domů a rozmyslím si co mu řeknu."

Zvedla jsem se od stolu a objala Beky.,, Děkuju, že tu pro mě jsi."
,,Není zač jsem tu a budu tu pořád."

Přišla jsem domů svalila jsem se na postel a nechápala jsem co se stalo. Byla jsem totálně na dně víc než kdy předtím možná ztráta kamaráda mě dostala.

Nemůžu ho ztratit znám ho od malička je to můj nejlepší kámoš. Jenže co mám dělat?!" 

Ležela jsem na posteli rozpláclá, jako poslední palačinka na talíři, kterou nikdo nechce. Když jsem uslyšela zavrzání mých dveří.,, Ahoj zlatíčko nevěděla jsem, že jsi už doma." Rychle jsem se posadila a uviděla jsem babičku.,, Babí ahoj co tady děláš?!" babička se posadila vedle mě na postel.,, Přijeli jsme na celý týden, protože nám opravují strachu.,, Aha. "řekla jsem jednoduše.,, Co je s tebou holčičko?"
Překvapila mě svou otázkou. ,,Jak jsi poznala že mi něco je?",, Mám dvě děti a tři vnoučata myslíš, že to nepoznám?" zasmála jsem se.,, Pravda. No víš babi, mám ráda jednoho kluka, ale je tu problém byl do mě zamilovaný můj nejlepší kamarád a nelíbilo se mu, že chodím s tím klukem a tak se na mě naštval a já nevím co mám dělat. "

Svěsila jsem hlavu.,, Pokud je to tvůj kamarád, tak na to zapomene a zůstane tvým kamarádem i dál." pohladila mě po hlavě a potichu odcházela.,, Děkuju babičko." usmála jsem se na ní a ona mi úsměv opětovala.,, Není zač." zabouchla dveře a já jsem začala pochodovat po pokoji. Hlavou mi lítalo strašně myšlenek a nevěděla jsem, jak je zastavit. Několikrát jsem obešla celý pokoj do kola a pak jsem šla do sprchy. Jak po mě stékala vlažná voda ze sprchy moje myšlenky se aspoň na chvíli uklidnili. Ale ještě dlouho potom jsem nemohla usnout.

Myslím, že vám dlužím omluvu za včerejší nevydání žádné kapitoly. Určitě jste se na to těšili, ale celý den se nic neobjevilo. Jde tu o spoustu věcí. Zaprvé jsem měla malé technické problémy. Zadruhé jsem potřebovala dořešit něco k maturitě a také jsem potřebovala na chvilku vypadnout ven s rodinou. Takže asi tak ve zkratce chci vám tím, říct, že se vám omlouvám a snes to napravím. Připravte se, ale na to, že tyhle výpadky kapitol budou teď častěji, kvůli tomu jak se učím k maturitě a zároveň se připravuji na přijímačky na vysokou. Takže mě prosím omluvte.

Jinak přeji krásnou neděli. Napřečtenou!