Plameny moci✔

TŘETÍ

Ole se mě zeptal, jestli bych byla ochotna zabít, když po někom chci, aby za mě udělal špinavou práci. Ale to já nevěděla. Netušila jsem, zda bych toho byla schopna, a právě kvůli tomu jsem dospěla k jasnému závěru - musím to zjistit sama.

Ke konci dne jsem při večeři pozorovala Vasiliu, jak si něco šeptá se svým novým manželem a vesele se směje. Tepo po mně hodil zlověstným pohledem. Ušklíbl se. Nikdo to samozřejmě zase neviděl.

Kudrnaté vlasy barvy pomerančů měla spletené okolo nízkého elegantního paroží a v očích se jí odrážela radost. Netušila, co se chystám udělat. Nikdo z přítomných, dokonce ani Tael.

Svírala jsem pevně vidličku v rukou a se zaujetím zkoumala zeleninu povalující se mi na porcelánovém talíři. Maso jsme jedli opravdu jen výjimečně v zimě, když léto bylo neúrodné a příroda nám nemohla nabídnout nic k snědku. Nyní ale nastávalo léto a spolu s ním i spousta zeleniny a ovoce. Měl to být plodný rok.

„Vůdci už se vrátili do svých krajů?" otázal se náhle Tael a přerušil tak proud mých myšlenek směřujících k Feramu.

Nejvyšší vůdce zvedl pohled od své večeře a zapřel se do křesla z bílého dřeva odumřelého pradávného stromu. Veškerý nábytek byl vyroben již z mrtvého dřeva. Lezumové nenáviděli brát život, ať už zvířatům, tak i stromům a rostlinám.

„Jsou na cestě," odvětil a začal si pohrával s příborovým nožem v ruce. Tael se měl stát v budoucnu jedním z generálů otcových vojsk, ale zatím nedosáhl takového postavení, aby mohl na schůze s Vůdci a ostatními výše postavenými. Ačkoliv to byl syn jednoho z vůdců, byl až druhým synem, což mu bralo právo na následnictví. Proto se vyptával na informace vždy, když to bylo jen trochu možné. Věděl toho spousty, ale jen málokdy se o to dělil se mnou.

Nejvyšší vůdce tentokrát zabodl pohled do mě. V reakci na to jsem se víc napřímila a raději nabodla malý kousek brokolice na vidličku, abych si ji mohla strčit do pusy.

„Na tři měsíce jsem dal Gerumovi volno," pronesl jako by nic. V ten moment jsem sebou trhla a málem se zadusila kusem zeleniny.

Ihned jak jsem ji polkla, utrhla jsem se na něj: „To mi nemůžeš udělat!" Ostatní přerušili svou formální řeč a začali se zajímat o naši začínající hádku. Večeře byla jen pro rodinu, ale přesto mezi námi seděl i momentální hlavní generál a u dveří stálo několik stráží.

„Je to tvé potrestání za přerušení rady. Tři měsíce se budeš věnovat výhradně dámským povinnostem. Naučí tě vše, co budeš potřebovat pro roli manželky. Na své osmnácté narozeniny se zaslíbíš Taelovi a odcestuješ do jeho kraje."

Drtila jsem příbor v rukou tak silně, až se vidlička mírně ohnula a já ji pustila spolu s nožem na stůl. Polilo mě horko zuřivosti. Vymrštila jsem se do stoje a praštila dlaněmi o stůl. „Já nikam nejdu!" zavrčela jsem a přísahala bych, že ze mě šlehaly blesky na všechny strany. „Budu tady a budu chránit Vasiliu." Stočila jsem pohled směrem k ní. Smutně stáhla obočí k sobě a něžně naklonila hlavu, načež mě obdarovala soucitným úsměvem. Vždy byla tak něžné stvoření. Mramorovou pleť a výrazně načervenalé tváře jsme měly stejné, ale její rezaté vlasy byly kudrnaté, zatímco se moje stáčely pouze v loknách. Ona měla elegantní paroží, zatímco já jím obdařena nebyla.

Otec se uchechtl a zapřel se do křesla ještě víc. Odložil příbor a ruce si položil na područky. „Chceš ji chránit, Neol? Nejlepší pro ni bude, když odejdeš a necháš ji žít její život. Pokud přijde na..." odmlčel se. Vasilia neměla zatím ani ponětí, co se v zemi děje, ani to, že na nás útočí. Ačkoliv se měla stát jednoho dne vůdkyní, neměla sebemenší přehled. Její choť se zájmem vše pozoroval. Připadal mi jako had shlížející na myšky.