Plameny moci✔

ČTYŘICÁTÁPÁTÁ

ANITA A TERRA

Zahalené v roušce tmi, kdy jejich jedinými vítanými společníky bylo ticho, soustředěnost a odhodlání, procházely jednou z tajných chodeb. Jimi byl vesměs protkaný celý hrad, ačkoliv o tom skoro nikdo nevěděl. To pro ně znamenalo značnou výhodu.

Už zbývalo jenom zahnout na křižovatce chodeb doleva a projít posledních padesát metrů a objevily by se v nových komnatách Neol, nacházející se vede těch princových. Z nich už se mohly jednoduše dostat kam potřebovaly.

Když ale zahnuly za roh, Anita prudce narazila do další osoby. Terra jdoucí jí ihned za paty, do ní narazila a jen tak tak se chytila, aby nespadla. To už ale do neznámého naboural zezadu další.

Anita vytáhla svou dýku a mrštně ji přitlačila cizinci zespoda čelisti. Terra luskla prsty a nad nimi se objevila koule světla.

„No to mě poser," zavrčel mladý muž s chraplavým hlasem. „Elfky," zachechtal se za tím, kterému Anita držela dýku zespodu čelisti.

„No úžasný. Ardelovi budiž k ničemové," odsekla Terra. Její sestra je probodla ostrým pohledem jako jehly.

„Hni se a jsi mrtvý, jasný?!" pohrozila mu Anita a špičku dýky více přitlačila. Jeho tmavě hnědé protáhlejší oči ji zkoumavě pozorovaly. Znejistilo ji to. „Řekni. Co tady děláte? Hm? Snažíte se najít další, které byste nechali chladnokrevně popravit?!" vrčela na něj.

„Hele, klídek holka..." začal ten s chraplavým hlasem.

„Ty! Mlč. Nebo to tvůj kamarád odskáče," varovala ho Terra. „A ty odpověz."

Anita od něj trochu poodstoupila. Byla až moc blízko.

„Nejsme tady z jeho rozkazu," začal vysvětlovat ten, kterému hrozila dýkou. „Jsme tady kvůli Neol. Slíbili jsme ji, že ji ochráníme a to se snažíme dodržet," pokračoval a přitom ji hleděl do očí. Jako kdyby v nich něco hledal. Vybídla ho, ať pokračuje. „Nevíme, co změnilo Ardelův názor, ale stalo se tak. Naší vlastní popravě jsme unikli o vlásek," dokončil své vysvětlení.

„A co tady děláte vy? Hm? Ušatice," prohodil ten druhý. Terra zavrčela.

„Ještě jednou nám řekneš ušatice a ta dýka si velmi ráda popovídá s tvým krkem, nebo něčím mnohem níž," vyštekla na něj.

Anita nad tím zakroutila hlavou a povzdechla si. „Jdeme pro Neol. Zachránila nám nedávno zadek, takže hodláme udělat to samé pro ni," vysvětlila jim. „Já jsem Anita a tohle je má sestra Terra," pokynula hlavou k elfce za ní. Ta si je nepřátelsky měřila. Anita mu pomalu sundala ostří odspoda čelisti a ještě o krok ustoupila.

„Já jsem Gerl a tohle je Zerel," na oplátku je též představil.

„Jasně. To už víme. Stejně jako pár dalších zajímavých informací. Třeba jak jste aaau!" Anita Terru nakopla botou do nohy.

„Já si myslím, že klidně můžeme na chvíli spolupracovat. Co vy na to? Hm?" nadhodila nápad. „Jen ji odtamtud dostaneme do bezpečí. Klidně až do Lezumu."

Všichni přikývli.

„Tak tedy jdeme zachránit Lezumskou princeznu. Jako praví hrdinové," prohlásil odhodlaně Zerel.

„Jdeme ukrást princeznu. Pro ně nebudeme hrdinové, ale padouši," ucedila Terra, protlačila se kolem nich a vydala se směrem, odkud mladí muži přišli. Anita úskokem pohlédla na Gerla, pousmála se a následovala sestru. „Tak jdete, nebo tam budete stát jako opaření až do svítání? Hm?" zavolala za nimi. Nečekala, jestli půjdou. Pokračovala dál.

„Oni budou problém," zašeptal Zerel Gerlovi.

„Rozhodně ale menší, než samotná Emer," opáčil a následoval elfky. Jeho společník mu byl v patách. Nastal čas s tím něco udělat.