Vždycky jsem byl s vámi

Souboj - (Hermiona)

Harry

Byl jsem s Ronem odveden do sklepení, kde jsem se potkal s Ollivanderem a taky Griphookem, oba dva tu byli uvězněni stejně jako my. Z vrchní části domu se ozýval děsný křik, to nejspíš Belatrix mučila Hermionu, jak já jsem rudl vzteky, to se nedá ani popsat, to by musel každý vidět. Nesnáším tu mrchu, to ona zabila Siriuse, za tohle zaplatí, jakmile se mi dostane pod ruce, tak si ji pěkně podám.

Nakonec jsem se soustředil na zbylé vězně, museli jsme vymyslet jak se odsud dostat ven, dokonce tu byla i Lenka, což mě nepřekvapilo, potom co její otec říkal, že ji unesli, a ještě podpálily jejich dům. Vydal jsem se tedy za nimi a ihned jsem se dal do plánování útěku z tohoto Smrtijedy zaplaveným místem.

Měl jsem u sebe kousek střepu ze zrcadla, ve kterém jsem viděl pořád dokola nějaký odraz muže, který mi vůbec známý nebyl. Bylo to ale to jediné, co by nás mohlo odsud dostat ven, tak jsem se do onoho střepu podíval a začal jsem prosit o pomoc. Sice jsem nepočítal, že by mě někdo na druhé straně slyšel, ale za zkoušku nikdo nic nedá, prozatím jsem se musel spokojit s tím, co nás vzájemně napadalo za šílené nápady pro útěk, zatímco nahoře se neustále opakovaly výkřiky bolesti nebohé Hermiony.

Hermiona

Měla jsem na chvíli klid, takže jsem se mohla trošku prospat, bohužel po hodině možná déle, jsem byla opět probuzena a odvedena do místnosti kde jsem byla předtím, tam už na mě spokojeně čekala Belatrix, tentokrát obohacena o novou dávku znechucení, zloby a vzteku, takže než jsem stačila odporovat, už jsem na sobě pocítila Crucio a ihned jsem se svalila k zemi do bolestivých křečí. Někde za tím vším, jsem opět pocítila onu mírně dřevitou vůni, takže tu byl přítomen i ten, co mě tuhle odnesl do té místnosti, a nebo tu po něm zůstala jen ta vůně a je dávno pryč, kdoví, sotva jsem mohla stíhat vnímat víc věcí najednou, než jen tu vůni a bolest po celém těle. Snažila jsem se co to jen šlo, abych Belatrix dál lhala o tom kdo jsme, bohužel to už prokoukla, takže ji šlo jen o Harryho a taky o to, kde jsme našli ten meč. Pak se mnou hodila o zem a něco ještě naštvaně podívala, dokud se tam neobjevila skupinka lidí, zaslechla jsem nepatrně hlas Rona a pak taky Lenky a Harryho, takže se museli nějak dostat ze sklepení ven. Nečekala jsem, že by je Červíček pustil jen tak, takže se tam muselo něco stát. Dokonce nebyli sami, byl u nich i Griphook a Ollivander no a dokonce i Dobby, ten tu lavinu nejspíš musel spustit, protože ten tu neměl co dělat, i vzhledem k tomu co říkala Belatrix.

Aby toho nebylo málo, tak se tam pak objevil i Draco a jeho matka, takže se tam strhnul souboj, při kterém, jsem se snažila jen bránit a schovávat se za kde koho, jelikož jsem byla slabá jako malé dítě, občas jsem utrousila nějaké to slovo vůči kouzlu nebo tak, ale moc to nepomohlo. To spíš Harry a ostatní si vedli skvěle, dokonce i Dobby s tím neměl nijak výrazný problém, když odzbrojil část toho tria. Belatrix rudla vzteky, a ještě na něj řvala co si to dovoluje na svoje pány, jak si to může dovolit, odzbrojit někoho komu patří. Jenomže Dobby ji to vrátil nazpět tím, že je dávno svobodný a že pomáhá Harrymu Potterovy.

Harry

Nebylo to ani pět minut, a už se společně s námi za mřížemi objevil i Dobby, prý slyšel naše prosby a byl sem vyslán, no tak jsme ho hned zaučily do toho jak to vše bude probíhat. Červíček se tam objevil o nějakou tu dobu na to, a hned nás začal okřikovat ať jsme potichu, a že má jít Griphook s ním, což nám dávalo ideální možnost na útěk. Takže jsme toho všivého krysího zrádce zaměstnali no a Dobby se tak mohl přemístit za něj a dostat ho do kolen za pomocí svého zmrazovacího kouzla, takže se slovy "Au" či co to vlastně pověděl skončil na zemi, a jeho kovová ruka se postarala o zbytek, takže se vlastně pak dodělal sám, v jednu chvíli jsem mu v tom s Ronem chtěl zabránit, ale rozmysleli jsme si to, radši jsme šli pomoct nahoru Hermioně, takže když jsme upoutali na sebe pozornost všech přítomných v místnosti, mohli jsme svést bitvu. Jedno kouzlo střídalo druhé tak jako kletby, všude lítali záblesky, pak se nám podařilo odzbrojit Draca a Narcissu, čímž jsem se nevědomky stal pánem Bezové hůlky já, hůlka co měla přijít k nám jako druhá, se ale nakonec k majitelce vrátila, za to o svou hůlku přišla Belatrix, takže bylo jasné, že je zle, jako další možnost k útoku pak zvolila menší nůž, se kterým se pokoušela podříznout Hermionu, jenomže Dobby tím směrem shodil lustr, takže se musela tomu pádu vyhnout, aby ji to nezranilo nebo rovnou nezabilo na místě, v tu ránu jsme pro Hermionu běželi a stáhli jsme ji k sobě do skupinky, Dobby nám pak zajistil přenos na bezpečné místo.

Co ale nikdo z nás pak nevěděl bylo to, že Belatrix tím směrem poslala i svůj nůž, který tak jako tak svůj cíl zasáhne přímo do černého, bylo jen otázkou času, kdo z nás to vlastně bude.

To se ovšem hrdinové doví až na druhé straně, takže teď mohou být rádi, že vlastně žijí a jsou mimo ohrožení života.

Věnováno i ostatním co to čtou :)