Vždycky jsem byl s vámi

To se nemělo stát - (Hermiona x Severus)

Hermiona

Harry a Ron byli odvedeni pryč, poté co si je všichni přítomní prohlídly a nic moc z nich nevypozorovali, nebo spíš nezískali. Bohužel moji osobu si tu Belatrix nechala, měla na své tváři poměrně zvláštní úsměv, očividně jakýsi druh radosti, ještě aby ne, když mě tu měla jako na podnose. 

Jakmile vytáhla hůlku věděla jsem co bude následovat, její proces výslechu se nijak nelišil od výslechu kde jakých jiných šmejdů co pro Pána Zla pracují. Jednoduše řečeno několik zákroků Cruciatem mě mělo přimět k promluvení a k prozrazení všech možných informací o tom kdo jsme a kdo je ten znetvořený kluk. Nic jsem ji však neřekla, na místo toho jsem se octila na zemi v křečích, a to poměrně bolestných, které jsem obohatila o stejně bolestivý a uším rvoucí křik, který byl jistě slyšet až dolu do sklepení kde teď byli zavření Harry a Ron. Modlila jsem se snad ke všem svatým i nesvatým osobám co mě jen napadli, aby už toho mučení byl konec. Belatrix se v tom ovšem vyžívala poměrně dlouhou dobu, naneštěstí to pro ní nemělo kdoví jaký výsledek, nic jsem ji za celou tu dobu neřekla, což bylo jen dobře.

Ležela jsem na chladné zemi s pohledem upřeným na strop, sotva jsem stihla vnímat řádku slov, co mi poté Belatrix ještě věnovala, než se nade mnou nesklonila a neudělala mi značku na ruce v podobě nápisu "Mudlovská šmejdka". Poté si dala očividně pauzu a kamsi se vytratila se slovy, že mě má kdosi odvést pryč z jejich očí, ale že ještě nehodlá končit, že dříve nebo později se stejně doví to co chce vědět, a bude ji ctí, aby to pak řekla Voldemortovy, jen co se sem dostaví na další sešlost.

Ucítila jsem jak mě poté zvedli jisté mužské ruce, hodily si mě přes záda jako pytel brambor, aniž by ten dotyčný prokázal jistý druh gentlemanství a nesl mě v náručí na místo tohohle stylu. Sotva jsem se ale zmohla na odpor, v jednu chvíli jsem se válela na zemi, a poté přehozená přes čí rameno. Ona osoba měla na sobě masku Smrtijeda, skrz kterou byli vidět jen oči, nevěděla jsem kdo to je, aspoň prozatím my ten dotyčný byl neznámý, ale jistě přijde taky čas na to, aby se odhalil nebo nějak prořekl. To bylo teď ovšem jedno, jelikož jsem tím jeho stylem chůze a taky pohazování ze strany na stranu jaksi odpadla do bezvědomí. Jediné co mi utkvělo v paměti byl jistý závan vůně či jak to slušně popsat, co mi byl přeci jen trochu povědomí. Ale ani v tuto chvíli jsem si nebyl stoprocentně jistá, komu by ten odér mohl patřit. Byl mírně dřevitý, ale ještě tam byla jakási příměs navíc, kterou jsem nedokázala tím pohazováním identifikovat, než jsem se neodebrala do objetí tmy.

Co se dělo poté, sama nevím, ale prozatím jsem měla čas na jisté zotavení a taky klid, než se do mě zase Belatrix příště nepustí. Což jistě taky nebude trvat dlouho, při té její nedočkavosti.

Severus

Neměl jsem moc na výběr, tak jsem na ten návrh Belatrix kývl a šel jsem sebrat Grangerovou ze země, abych ji poté odnesl do samostatné místnosti, kde jsme ji měli za dveřmi hlídat, při cestě na ono místo se ke mě přidali ještě dvě další osoby, jedna mužská, druhá ženská, taktéž s maskami na tvářích.

Ti však po příchodu k místnosti zůstali venku a já byl nucen Grangerovou dát na místo uvnitř toho pokoje. Takže jsem vešel dovnitř a jen jsem ji ze zad přehodil na pohovku, kde jsem na ní hodil jakousi starou deku, abych se na ní nemusel dívat, tedy aspoň to jsem takhle původně zamýšlel, ale spíš to teď vypadalo, jako kdybych se o ní začal starat a přikryl jsem ji jen proto, aby náhodou neprochladla, protože tu taky kdoví jaké teplo nebylo, tedy jak pro koho, pro ni sotva, když je teplomilná jak nějaká pokojová květina, zatímco mě to moc nevadilo a ještě jsem to ocenil, připomínalo mi to můj kabinek, kde jsem trávil poměrně dost času, pokud jsem nemusel být někde jinde na škole nebo mimo ní. Takže mi to ani nepřišlo kdoví jak nepříjemné, pak jsem se otočil na odchod a nechal ji tam o samotě, stejně se odsud nemůže nijak dostat, nemá jak, nevede hůlku, cestu nezná, a ještě není při síle. Při odchodu z místnosti jsem se na ní nepatrně otočil a tiše si pro sebe povzdychl, jakmile jsem byl pryč, kdesi na chodbě jen jsem se zastavil a podíval se na stěnu naproti sobě a pak na ruce, ve kterých jsem tuhle nedávno měl tu osobu co je teď pod dohledem těch dvou opodál. Zašel jsem tedy o něco dál za roh, a jen jsem si k rukám přivoněl, nasál jsem její ovocnou vůni, nejspíš měla ještě pozůstatek nějakého parfému na sobě, protože jsem ho z rukou cítil, v tu chvíli jsem si říkal, co jsem to jen způsobil, ke komu jsem se to před léty sakra přidal, proč jsem si nemohl vybrat hned tu správnou stranu, a celkově všechno kolem.

~To se nemělo stát~

~Ano to máš pravdu, to se nemělo stát~ odpověděl mi jakýsi druhý hlas v mé hlavě, tak jsem sebou škubnul a začal jsem se rozhlížet. O tom, že mnou projel mráz, nepadlo ani slovo, ale ten pocit tam vyvstal, když ten hlas promluvil. Odvrátil jsem tedy svůj pohled k zemi a jen jsem si povzdychl.

~Odpusť, takhle jsem to opravdu nechtěl, neměl jsem ale jinou možnost. Neměl jsem na výběr jako ty. Promiň mi to...~ ani jsem tu myšlenku nedokončil, jelikož jsem sám nevěděl komu se to vlastně omlouvám, sobě, Lily, Grangerové, nebo jiné osobě. Nevím, ale ten pocit provinilosti tam prostě byl, nepatrný, ale byl. Nejspíš jsem si už myslel, že není cesty zpět, že se nemohu nijak vykoupit, že se to mělo stát před léty, a teď už v tom plavu, no spíš se v tom topím a padám ke dnu tak hlubokém, že snad ani není možné tak hluboko klesnout. Jenomže já v tom prostě už nějaké východisko neviděl, jestli někdo jiný ano, tak je buď stejně bláhový a naivní jako jsem byl kdysi před léty já, nebo je to dočista šílenec, co ani neví nad čím přemýšlí.

Nakonec jsem se z místa opět vydal zpátky do chodby ke dveřím, za kterými byla Grangerová a jen jsem tam tedy zůstal stát, tak dlouho jak jen bylo potřeba, než si pro ní opět Belatrix nezavolá.