Vždycky jsem byl s vámi

Projev díku - (Hermiona)

Hermiona

Když jsem spatřila jak ke mě Winky cupitá, musela jsem se nad tím pousmát. Vypadala tak roztomile, ta dobrá nálada ji opravdu sluší, je to hned jiný skřítek.

"Winky je připravena jít na výpravu, na hledací výpravu." opraví se po chviličce, tak jemně pokynu hlavou na souhlas a jdeme společně onen směr Mrzimorská společenská místnost. Možná že jsem osoba chytrá a mazaná, ale vykoumat jak se dostat dovnitř kolejní společenské místnosti, u těchto osob, pro mě bylo záhadou. Naneštěstí Winky věděla přesně který ze sudů jen ten správný, takže jsme bez problému prošli skrz, a už jsme se mohli ocitnout v kruhové místnosti, co se jevila jako nora jezevce, všude samé odstíny žluté a lehce hnědé. Halda sudů jako dekorace, několik květin, no prostě pěkné místo, prosvícené svitem, ale ne tak moc jako kdekoliv jinde po hradě.

"Páni." pronesu šokovaně a Winky udělá totéž, pak se tomu začneme trochu smát, dokud nedáme pohled stejným směrem, odkud byl slyšet klučičí hlas, který se nás ptal, co tu děláme.

"Ehmm omlouvám se, ale hledám jistého mladíka, který byl svědkem onoho útoku na mou osobu, tím vlkodlačím kouzelníkem. Neviděl si ho někde?"

"Podle slov profesora Snapa, by měl být zde."

"Ahhh tak to asi hledáš Rolfa Scamandera, ten tady o tom cosi šuškal."

"No jestli tomu popisu sedí, tak nejspíš to bude on, bohužel jsem té osobě neviděla do tváře, jen vlasy a hábit, nic víc."

"Tak počkej tady, já ho zavolám."

"No dobře." odpovím mu nazpět a jen tam s Winky čekáme, dokud ten dotyčný nepřivede Rolfa za náma, nebo se tam on sám neobjeví.

"Winky něco slyšela o téhle rodině. Jestli to tak je, tak ten Rolf, je vnuk toho známého kouzelníka Newta Scam....sca.m..."

"Myslíš Newta Scamandera?"

"Ano to je ono. Winky se omlouvá, ale jména hlavně takto dlouhá ji dělají problém."

"To nevadí Winky, jde jen o zvyk, o nic jiného." odpovím ji s klidem.

~Tak vnuk Newta Scamandera..toho kouzelníka co znal Gellerta Grindelwalda říkáš?~ pomyslím si v duchu, že mi někdo tak důležitý pro kouzelnický svět jaksi unikl, ale hold stává se, jsme jen lidé, kdo si má kde koho pamatovat, že ano?

O jistou dobu později se před námi objevil jistý dospívající mladý muž vysoké postavy s tmavě hnědými vlasy. Mohl být tak podobně starý jako Lenka, aspoň tak jsem si to představovala, ohledně jeho věku, na který se ptát prostě nehodlám, protože mi to nepřijde kdoví jak důležité. Tím postojem a pohledem, vypadal jako kdyby, před námi stál sám Mlok, ale i tak do jeho znalostí měl nejspíš ještě daleko, ale co se v tom bude kdo hrabat.

"Prý si mě potřebovala vidět?" pronese onen mladík.

"Ohh ano, jen jsem ti chtěla vyjádřit dík za to, jak si šel zavolat pomoc."

"Ale to nic, to by udělal jistě kdokoliv." řekne s klidem, no můj pohled jaksi ale mírně povadne.

"O tom pochybuji, zrovna kdokoliv asi ne, ale valná většina to už ano, aspoň z lidí, které znám a považuji je taktéž za svoje přátelé."

"To naprosto chápu, můj postoj ke kouzelnickému světu tu taky občas někdo nechápe, tak jako mou zálibu v kouzelné tvory."

"To máš nejspíš po svém dědovy Mlokovy. Ten měl taky takovou zálibu."

"To nejspíš ano, po kom jiném bych to taky mohl mít."

"Tak to už nevím, napadá mě právě jen Mlok ..no a možná ještě Lenka Láskorádová. Jen nevím, jaký bys měl postoj k tomu, kdyby ti řekla, že jsou Škrkny opravdové, a ne jen jako její výmysl v hlavě."