Vždycky jsem byl s vámi

Poslední duel III. (Hermiona x Severus)

Kombinace postav

S těží jsem vydechovala, už jsem nemohla dál pokračovat, poté mě zasáhl proud energie a já tak skončila na stěně a od ní na zemi. Pokusila jsem se opět vstát na nohy a nějak odporovat, bohužel jsem vzápětí na to ucítila palčivou bolest po celém těle. To jeden z protivníků na mě seslal Crucio, zatímco druhý se nad tím bavil. Ginny jsem zaslechla jak volá moje jméno, a poté slabě i ostatní. Svíjela jsem se v bolestech na chladné podlaze mezi sutinami, a snažila jsem se vzdorovat co nejdéle to bylo možné, dokud ti dva se nezačali bavit o tom, že nejsem schopna ještě odpadnout nebo rovnou zemřít. Takže se do Crucia poté pustil i druhý nepřítel, oba dva do mě tedy dávali dvojitou dávku, můj křik se tedy víc rozezněl po celém kole, dokud jsem si nebyla stoprocentně jistá, že už nemám vůbec žádnou sílu na cokoliv.

Ti dva se tomu ovšem smály, poté nejspíš museli někoho okřiknout z druhé strany bariéry, když se snažil dostat se skrz, ale dál už nevím jak co probíhalo. Na pár okamžiků jsem se odporoučela do tmy tmoucí, takže to vypadalo, že jsem opravdu mrtvá, jelikož moje tělo nejevilo jakékoliv známky hybnosti. Jenomže poté jsem zaslechla mě známý hlas, ten sametový hrubý, ale i tak uklidňující hlas, a krom toho se mi do nosu prodrala vůně ebenového dřeva. Nevěřila jsem svým uším, ani čemukoliv jinému, co se mi díky tomuto dokázalo opět nahodit do chodu. Ale nejspíš se u mě objevil sám Severus Snape. Ale jak tohle bylo možné? Sama nevím, vím jen to, že je přeci mrtvý, tak jakto že ho slyším a vnímám, jako kdyby byl skutečný.

"Grangerová..no tak, proberte se, ještě máte možnost jak je zastavit, probůh vždyť i ten váš kamarád Potter dokázal zabít Voldemorta, takže to nesmíte jen tak vzdát, bojujte, když už ně kvůli sobě, tak kvůli svým přátelům, mají o vás strach, ale dovnitř se nemohou dostat, ne bez vaší pomoci, musíte se těch dvou prostě jen zbavit." zkoušel sem ji nějak povzbudit, ale asi jsem neměl kdoví jaký úspěch.

Nerudně jsem nad tím zamručel, opět jsem si vzal svou hůlku a zkusil jsem ty dva odstranit ze hry sám, ale kouzla jimi jen procházeli bez jakéhokoliv efektu.

"Zatraceně!!!" pronesu na celé místo a opět se podívá na Hermionu.

"Tak a už toho mám akorát dost!" pronesu a zkusím ji znovu nějak nakopnout, opět jsem se k ní naklonil a jen jsem ji vrazil menší facku.

"Proberte se Grangerová! No tak!" opět bez úspěchu.

"Hermino!!" křiknu pro změnu její jméno bez oslovení jejího příjmení. Jen jsem ji pozoroval, zda se na tom něco změní. Opět nic, dokud nepohnula nepatrně očima a nepokusila je zase otevřít.

"To je ono..no tak..proberte se..bojujte..no tak, pořád máte pro co bojovat."

"Pa...pane..pro..ferose..jste to vy?" nijak jsem nepostřehl, že na mě něco mluví, byl jsem pořád pod mocí vzteku.

"Pr..ofesore..Snape?" to už jsem postřehl, ihned jsem se na ní podíval a překvapeně jsem zamrkal očima.

~Ona mě opravdu slyší?? To není jenom moje představa že ne?~ byl jsem z toho v šoku, ale hned jsem se z něj probudil.

"Ano správně, jsem to já." odpovím ji nazpět, aniž bych věděl, jestli mi ještě odpoví a nebylo to z její strany jen spontánní, na její tváři byl vidět lehký úsměv, čemuž jsem moc pozornosti nechtěl věnovat, ale pohled na její i když zuboženou tvář mi to neupřelo.