Vždycky jsem byl s vámi

Pozvání na cestu za rodinou - (Hermiona)

Hermiona

Jen jsem se vracela se smíšenými myšlenkami, ale i pocity nazpátek do školy. Nechtěla jsem nic riskovat, takže jsem ihned zamířila směr poschodí, kde měl kabinet Severus, jen abych se ujistila, zda je opravdu v pořádku nebo ne. Něco se mi totiž na tom všem nezdálo. Chápu, že je schopný si pomoci i sám, ale tohle bylo divné i na něj samotného, určitě v tom musí být něco jiného, a já se pokusím přijít na to co to vlastně je. Krom toho, chci mu ještě poděkovat za záchranu, a nabídnout mu tu možnou společnou cestu za mými rodiči, jakmile se naskytne nějaký ten den volna nebo i více dní po sobě.

Opatrně dojdu před dveře jeho kabinetu, tam stojím dobrých deset minut, než se na ně neodhodlám zaklepat, ale z druhé strany se nic neozývalo, tak jsem to zkusila znova a poté ještě jednou, než jsem nechytla automaticky za kliku, a nezjistila jsem, že jsou dveře od kabinetu volně odemknuté, no tak jsem se tedy rozhodla vstoupit do nitra místnosti. To jsem ovšem asi neměla dělat, jelikož jsem poté spatřila Severusovu osobu jak je do půl těla nahá. Nevěděla jsem co dál dělat, aspoň prozatím ne, byla jsem v naprostém šoku, z toho co jsem viděla. Zprvu jsem si těch ran co měl na těle nevšímala, spíš jsem si prohlížela jeho celkovou osobu, i když byla jen do půl těla svléknutá, poté jsem i přes to vše zaregistrovala, že je poraněný od toho zápasu s Fenrirem.

Nejdřív mě sekýroval za to, že jsem přišla nevhod, a že jsem měla klepat, než někam vejdu, na což jsem se začala hájit, že tak se stalo, ale  zpětná vazba nepřišla, proto jsem to zkoušela znova a pak ještě jednou, než jsem se neobjevila tady uvnitř, jelikož mi to i tak nedalo a musela jsem vědět, že je v pořádku a tak podobně. Znáte to klasické ujišťovací odrhovačky a projev starosti o někoho na kom mi záleží víc, než snad na vlastním životě.

Poté se mě zeptal co vlastně chci, u toho jsem ale už mlčela jako hrob, prostě jsem to ze sebe nemohla jen tak vydolovat, jelikož mi teď do hlavy vlezlo úplně něco jiného, a to sice to, jak mu to vše dát do pořádku. Když se mé odpovědi nedočkal oplatil to jen zamručením, v tu chvíli jsem se jeho směrem rozešla a jen jsem mu začala pomáhat s hojením ran. Ani přitom jak jsem mu ta jistá místa kam si sám nedosáhl začala ošetřovat, jsem nevydala ze sebe ani jednu hlásku, bylo toho na mě moc, a na něj očividně taky, jelikož se díval jinam než původně.

Jakmile jsem toto měla hotové, on se jen postavil a rozešel se obléknout do čistého, aspoň si tedy vzal nový vrchní díl ošacení, ale barva ani styl se na tom nijak neměnil, bylo vidět, že mu padne jen tento, aspoň z hlediska jeho vnímání módy. Když došlo na tuto část, radši jsem pro změnu odvrátila tvář já, aby měl trochu soukromý, no aspoň mi za to stačil poděkovat, tak jsem se jen tiše pousmála, než se ke mě nevrátil a neptal se mě, zda-li nebudu od něj chtít čaj na uklidnění. Nechtěla jsem odporovat, tak jsem mu to odsouhlasila, sice jsem neměla chuť na nic z jídla ani pití, ale urazit ho jsem opravdu neměla třeba.

Když se odebral stranou, aby čaj začal vařit, mohla jsem si všimnout toho, že má u sebe v kabinetě menší knihovnu, tak jsem ji okamžitě propalovala pohledem, a poté jsem se otočila jeho směrem s prosebným pohledem, jestli si ji mohu jít prohlédnout nebo si něco vzít na přečtení, s čímž nijak neodporoval a onu cestu ke knihovně mi povolil. Vstala jsem tedy z místa a šla jsem si toto místo detailně prohlédnout, abych věděla co má rád za žánr nebo co nejčastěji čte za spisovatele nebo spisovatelky. Nemohlo mi uniknout ani to, že mezi tím vším co se učiva týkala, ale hlavně lektvarů, vedl i nějaké ty kouzelnické pisálky, ale co víc, měl tam i sbírku mudlovských kousků, takže očividně nebyl kdoví jak vybíravý co se četby týkalo, měl nejspíš rád od obojího něco.

"Víte že máte spoustu knih, které se spíš hodí pro někoho jako já nebo celkově pro mudly?" ano já vím, hloupá to otázka, ale nějak jsem musela začít komunikovat, jinak bych to už pod tou tíhou všeho co jsem mu ještě chtěla říci nevydržela.