Vždycky jsem byl s vámi

Odpočinková část - (Hermiona)

Hermiona

Nejspíš jsem musela zázračně usnout, jelikož jsem oči otevřela, když už se stmívalo, všude vládl jistý klid, tak jsem se šla podívat kdo vše tu je ještě aktivní a vzhůru, zatímco jsem byla vyspalá a plná nového návalu energie, které jsem se potřebovala nějak zbavit. Opatrně jsem se vyhrabala z postele a poté i z místnosti na schodiště, a chvilku jsem nehnutě hleděla na dveře pokoje, kde byl zavřený Griphook, poté jsem si očima sjela dveře do pokoje, kde byl Ollivander, a nakonec jsem razila směr kuchyně, pro něco malého na zub a taky k pití.

Jediný koho jsem potkala za celou tu dobu mimo svoje obvyklé stanoviště byla Fleur, tak jsem se ji zeptala kde má Williama a kde jsou celkově Ron a Harry. Jedinou její odpovědí na to vše bylo to, že ti tři šli ven na procházku po pláži, Bill jim to tam chtěl nějak ukázat a trochu se s nimi seznámit, takže jsem se nad tím trošku pousmála a chvilku jsem se s Fleur bavila o tom jaké to je studovat na škole v Bradavicích a jaké rozdíly jsou na její škole kam chodila studovat ona.

Moc odlišné to prý není, jen se tam vyučuje pár jiných, ale za to praktických věcí, jako čarodějné vaření no a taky kouzelný zpěv. Že je na škole převážná většina složená jen z dívek, ale studují tam i nějací chlapci, a že škola sama osobě má dost bohatou historii, a taky ji vedlo spoustu ředitelů od dob samotného založení. Nejvíc zajímavý mi přišel způsob jejich přijímacího rituálu, u nás je běžný očarovaný Klobouk, ale u nich to je prý kouzelný rubín, takže pokud má kouzelník či čarodějka dostatečné schopnosti a vlohy na magii, dokáže ten rubín rozsvítit, a to znamená, že je na školu přijat. Těm co se to nepovede hold nic jiného nezbývá než odejít pryč. Krom toho nemají žádné konkrétní koleje kam se zařazují různí kouzelníci a čarodějky, takže by se dalo říct, že si je tam každý rovný.

Kdyby mě teď kdokoliv jiný krom Fleur viděl, asi by nepobíral to jak hltám každé její slovo, zatímco připravuje jídlo pro nás pro všechny, rozhodně to stálo očividně za to, jelikož se trošku smála, načež jsem se tedy opět dostala zpět na zemský povrch a jen jsem ji za to vše poděkovala, a pak jsem se odebrala ven na čerstvý vzduch.

........

Sama ani nevím jak dlouho jsem byla venku v tom příjemném chladu, ale už jsem se vracela opět zpátky, sice se mi moc nechtělo, ale i tak to bylo to nejlepší co jsem mohla v tu chvíli udělat, jelikož tu ještě zbývalo spousta nedořešeného. Když jsem se ocitla opět uvnitř domu, sedla jsem si na volné místo ke stolu a společně s ostatními co tam už byli připraveni, jsem se dala do jídla, v jistých prodlevách jsme spřádali svoje další plány jak se dostat do Bradavic, no a krom toho jsem pak klukům řekla, že je potřebuji vidět, jakmile budou mít dojedeno. Jelikož jsem ještě něco potřebovala probrat s Ollivanderem, hlavně jsem do toho chtěla nastrkat Harryho, ten měl totiž hůlky, které patřily někomu jinému, a bylo potřeba zjistit, zda by byli schopné nám nějak pomoct v nadcházejícím plánu, do kterého jsme chtěli zakomponovat i toho skřeta z vedlejší místnosti. Takže jakmile jsem měla po jídle, šla jsem zpět k sobě do pokoje a počkala jsem si tam na to až Harry a Ron přijdou, což mohlo trvat tak deset minut na to, co jsem odešla od společného stolu.

Jen jsem jim vše narychlo vysvětlila, aby pak nebyli za chodu moc překvapeni, a rovnou jsme šli navštívit sice ještě žijícího, ale za to zesláblého výrobce hůlek v sousedním pokoji. Harry mu pak postupně ukazoval hůlky, které získal během souboje v Malfoyovic sídle, no a Ollivander si je prohlédl, otestoval dotykem a řekl na ně svůj názor, největší pozor si prý má dávat Harry na hůlku od Belatrix, ta ji sice už nenáležela, ale měla silného a vzdorného ducha, takže by byla méně ovlivnitelná, ale za to hůlka Draca Malfoye se jevila jako skvělý kandidát na případné použití. Aspoň tak Harry mohl nahradit svou zničenou hůlku tou co dříve patřila Dracovy, takže si o další žádat u Ollivandera nemusel. Aspoň tak nám to bylo řečeno, tedy jemu, mě tohle moc nebralo, ale bylo lepší, aby to aspoň někdo bral v potaz a taky vážně.

Poté jsme se přesunuli do pokoje kde byl Griphook, snažily jsme se ho přimět k tomu, aby se s námi vydal do Gringotovy banky, do trezoru co patřil Belatrix, ale on do toho moc nechtěl jít, šel by do toho jen tehdy, kdyby mu za to Harry něco slíbil, něco co by pro něj mělo hodnotu. Jediné co ale Harryho napadlo byli peníze, ty však skřet odmítl, za to se ale zvídavě podíval po meči co byl v rohu místnosti a poté na něj i následně ukázal. Že tohle je jeho odměna za to, že je tam dostane nenápadně dovnitř. Protože nám bylo řečeno že takové místo, kam se chceme vydat je střeženo něčím tak krutým a děsivým, že na to musí být osoba, která ví co a jak má dělat, během toho samotného střetnutí. No a kdo to nejlíp asi může vědět než skřet, co pro ně pracoval, či ještě pracuje. U něj jeden nikdy nevěděl, jestli to je tak nebo onak.

Harry mu tedy onen meč jako odměnu slíbil, takže nám teď nezbývalo než to, aby jsme se do banky vydali v přestrojení za někoho, koho skřeti nebudou až tak vyslýchat a otravovat. Naneštěstí jsem měla na oblečení vlas, který patřil Belatrix, takže jsem byla rozhodnuta se za ní vydávat, i když hlas se na tom kdoví jak nezmění, hold budu muset znít podle Griphooka přesvědčivě a to tak moc, aby mi vůbec někdo uvnitř skočil na špek. Jenomže na tyhle role moc nejsem, ale pokusím se mu tak tedy vyhovět. Harry bude pořád Harry, jen bude s Griphookem schovaný pod neviditelným pláštěm a bude nám dělat garde, no a Ron, na něj si budeme muset vymyslet nějaké krytí taky, něco co ho zamaskuje ve tváři, ale ne až tak moc, že by to bylo pro skřety uvnitř budovy banky okaté.

Nechala jsem tedy mužskou část daleko za sebou a jen jsem šla připravit Mnoholičný lektvar, aby jsme se poté mohli vydat na místo naší nové návštěvy. Snad uvnitř toho trezoru najdeme, to co hledáme, ať už to bude co chce, musí to tam být, jinak cesta tam i zpět by byla naprosto zbytečná.

Věnováno všem dalším co to čtou :)

Heh no posuďte sami, jak by jste tuto kapitolu nazvaly dle svého, jelikož mě nic kreativního k této částmi moc nenapadá, k tomu nadcházejícímu ano, ale zde ne.

Takže klidně hoďte nějaký ten nápad dolu do komentáře, a já si pak jeden z nich vyberu a tak tu kapitolu i pojmenuji a dohodím tam i věnování k osobě, co mi s tímto malým problémkem pomohla ;)

Krom toho nemusíte vy ostatní pak zoufat, že jsem váš nápad nevzala v potaz, ono se to může dít pak častěji, takže na každého dojde řada, s oním nápadem na název kapitoly, takže ještě není všem dním a nadějím konec ;)