Vždycky jsem byl s vámi

Přípravy na cestu - (Severus)

Nechal jsem se unášet tou mírou vzrušení, která mezi námi panovala, její rty byli jak sladké ovoce, nevěděl jsem přesně jaké, ale vůně jejich vlasů mi tu představu o správném názvu toho ovoce přetrhala, nemohl jsem přehlédnout ani tento povzbudivý pach kokosového oleje a malého náznaku levandule s vanilkou, sám jsem nevěděl, kde k těm kombinacím přišla, ale bylo to jak životabudič a nejenom to.

Když už to vypadalo že se to opravdu zvrtne v něco víc, rázem se od toho ustoupilo nikoliv ale z mé strany, ale z její samotné, z ničeho nic se mi vytrhla z držení, omluvila se mi za to, a rychle utíkala z místnosti kamsi pryč na chodbu, nemohl jsem si odpustit pobavený výraz ve tváři, který se mi tam potom všem vytvořil.

~Ta holka mě jednou stejně svede na špatnou stranu světla, tím jsem si jist~ pomyslím si k tomu a jdu tedy dodělat tu veškerou práci, co mi tu ještě zbývala k mání, než jsem si nemohl dopřát chvilku soukromého klidu a taky něco na zub. Naneštěstí, když jsem pomyslel na jídlo, už tu byla Winky s potravinami. Jen jsem ji určil prostý úkol, něco mi uvařit, ale hlavní bylo to, aby se to dalo vůbec pozřít. Nebyl jsem kdoví jak vybíravý ohledně jídla, ale toto školní stravování prostě není nic moc, oproti tomu venku mimo prostory Bradavic. Winky mě ale ujistila, že se bude snažit uvařit něco zcela jiného než jen to, co už dávno znám, tak jsem ji tedy zkusil věřit, že tomu tak i bude. Prozatím jsem se šel posadit do křesla ke krbu a jen jsem si vzal na zabavení nějakou tu knihu. Na malý moment se mi do myšlenek opět připletla zápletka s Hermionou, ale ihned jsem ji zase vyhnal ven, aby mi nekazila tento klid, při mé nynější zábavě, než se dočkám kýženého jídla.

Po pár minutách bylo vše hotovo, sice nevím jak to Winky udělala, ale už měla jídlo i velkou nádobu na čaj hotovou, šel jsem se tedy usadit ke stolu, kde to vše na mě čekalo, nejdřív jsem si tedy nalil čaj do hrnku a poté jsem se pohledem zadíval na onen pokrm, co pro mě Winky vytvořila.

"Má to nějaký konkrétní název?" zeptám se ji, ale odpověď se mi moc nedostala, aspoň ne taková, kterou jsem od toho čekal.

"Ehmmm Winky už ten název zapomněla pane, ale jíst by se to mohlo dát, Winky si dala záležet, aby se to nespálilo nebo nijak jinak nezkazilo, když to dělala pro svého pána. Jak je vidět, není to nic co by se běžně vařilo v Bradavicích. Winky zkusila něco domácího, co čas od času vařila u starého pána, je to běžné mudlovské jídlo, ale chutné, zkuste to pane."

"Hmmm no dobře, sice nevím jak se to jmenuje, ale zkusím to tedy, přeci nehodlám urážet někoho, kdo si s tím dal tolik času." i když o tom čase by se dalo opravdu polemizovat, ale to ve směs bylo jedno, vzal jsem si tedy první sousto, chvilku jsem si ho prohlížel a poté jsem si ho vložil do úst, a snažil se ho analyzovat po chuti. Jelikož jsem ale byl zvyklí víc na jídlo co bylo tady, nemohl jsem to přirovnat k ničemu co běžně znám z našich dostupných pochutin nebo spíš způsobů toho, jak to bylo uvařeno nebo upečeno, či jakkoliv jinak vytvořeno.

Na malý moment jsem se u toho ksichtil, ale poté se ten škleb změnil do zaujatého výrazu ve tváři, zase až tak špatné to nebylo, což poznala na mém výrazu i Winky sama, takže už předem zajásala, že se ji něco takového vůbec povedlo a hned na první pokus. Jakmile jsem se na ní podíval pohledem, rázem toho všeho nechala, myslela si, že ji snad budu chtít vynadat nebo co. No trochu ji postrašit byla možnost, ale kazit si pak chuť nad jídlem, které běžně nejím, se mi taky nechtělo. Takže jsem od tohoto nápadu upustil a jen jsem ji věnoval malý úsměvný pohled na tváři, než jsem se zase nezaujal zcela běžný vážný pohled. Ale i tak se zdálo, že ji to potěšilo, a opět se trošku už víc potichu zaradovala, než nezmizela směr koupelna, jako kdyby mi četla snad samotné myšlenky za chodu. 

Ano měl jsem v plánu se po jídle jít vykoupat, takže když byl zde u jídla konec, ihned jsem se odebral směr koupelna, kde jsem ze sebe vše dal dolu, zatímco Winky už se zajímala o nádobí co jsem nechal na stole. Jen jsem za sebou tedy zavřel dveře, ponořil se do vany s lehce horkou vodou, zavřel jsem oči, a snažil jsem se užívat onu chvíli ve vaně, která mě měla uvolnit jak to jen bylo možné, tedy spíš ona koupel, ale kdo to v tu chvíli zkoumá co za to může.

Poté co jsem vykonal očistu celého těla, jsem si na sebe vzal věci na spaní a vzhůru do říše snů. Než jsem skončil u této části jen jsem řekl Winky, že má pro dnešní den volno a může se jít taky lehnout. Toto uvítala jako modré z nebe, takže se jen uklonila a řekla mi co měla před odchodem na srdci a poté se vypařila pryč, kamsi do ztracena. Po jejím odchodu jsem si udělal pohodlí v posteli, chvilku jsem sledoval strop, než jsem se neotočil mírně na bok, nezavřel oči a pár minut na to, jsem se neocitl v objetí samotné tmy a snového světa.

....

.........

Uběhli tři dny, zrovna jsem dokončoval hodinu se studenty z Havraspáru, abych se mohl vydat na další hodinu s druháky z Nebelvíru a Mrzimoru, měl jsem dneska poměrně nabitý plán, závěrem toho všeho měl být zápas ve Famfrpálu Zmijozel proti Nebelvíru, takže jsem měl co dělat, abych to vše stihl, jelikož tam taky bude přítomna určitě Hermiona a její kamarádi a nejenom oni, ale i zbytek těch co tento sport nějak zajímá. Já o něm měl své názory, byl to zbytečný sport, zbytečné předvádění se na košťatech, ale vysoce populární v celém kouzelnickém světě. Sám nevím, proč na tyto zápasy vlastně chodím, když mi ničím nepřijdou zajímavý, ale hold jsem profesor, tak se musím účastnit kde čeho, ať se mi v tu chvíli chce nebo nechce.

Po všech těch pracovních povinnostech, jsem se šel na pár minut zašít do svého kabinetu, abych si sbalil věci na tu cestu s Hermionou. Nemusel jsem se moc dlouho rozmýšlet, co si tam sebou vezmu, moc toho nevedu, než jeden a ten stejný nebo podobný druh oblečení, tak jsem si vzal pro jistotu čtyři páry od každého z těch dvou verzí co jsem měl k dispozici, sice pro tamní lidi budu vypadat stejně, ale co jako, mě to je naprosto jedno. Krom toho, Hermiona mi říkala, že mi bude chtít něco koupit nebo co, což mě netěží do dnes, ale asi se tomu opravdu nevyhnu.

Tiše jsem vydechnul při té představě, že budu mít snad na sobě něco jiného, než to na co jsem navyklí běžně, dobalil jsem si poslední část, a pak jsem se vydal ven na chodbu, a směr, který mě navede do prostoru, kterým se dostanu na prostranství, odkud se budu moct dostat na Famfrpálové hřiště. Po cestě jsem potkal spoustu nadšenců, ale i známých tváří, a taky nováčky v tomto oboru, tedy pokud se to tak dá nazvat, to je však jedno. Někteří mě normálně pozdravily, další si o mě začali opět cosi šuškat, jiní mě propalovali nenávistnými pohledy, ale ani jedno z toho mě nijak nerozhodilo, dělal jsem že ani jedno z toho nevnímám, prostě jsem kolem nich proplul, odpověděl jsem ze slušnosti pár jedincům co mě tedy pozdravily, a pak vzhůru na tribunu, kde jsem se usadil na své obvyklé místo, než se to tam nezačalo hromadit dalšími učiteli, a taky pak i přítomností ředitelky McGonagallové, která se se mnou s klidem pozdravila, tak jsem ji tedy odpověděl taky, a už jsme se mohli dívat na to, jak samotný zápas mezi oběma kolejema propukne.