Vždycky jsem byl s vámi

Zabezpečení školy před bitvou - (Hermiona)

Hermiona

Jen jsem stála v řadě s ostatními jedinci, kteří se objevily ve Velké síni, kde byl Snape a sourozenci Carrowovy. Protínala jsem je všechny pohledem, Harry už byl z řady venku, dělal zrovna v náš příchod kázání samotnému profesorovy lektvarů Severusovy Snapovy o tom, jak si může dovolit stát na stejném místě, jako stál tehdy Brumbál. Snapa to nijak nezaskočilo, Harry na něj pak vytasil hůlku, a Snape mu to oplatil stejnou měrou, vypadalo to, že se pustí mezi sebou do souboje, jenomže Minerva jim to zatrhla, tedy jen Harrymu, Severusovy nikoliv, a pustila se s ním do souboje na místo Harryho, protože měla obavy o jeho zdraví, přeci jenom, jsme pořád byli její lvíčata, takže za nás měla zodpovědnost.

Všichni se tedy seskupily tak nějak do jedné velké hromady na obou stranách kde si v rohách a jen vyčkávali jak ten zápas mezi profesory nakonec dopadne. Bylo zřejmé že Minerva byla už přeci jen starší jedinec, ale i tak uměla zadělat na dost velké potíže Snapovy, který se její kouzla snažil odrazit jak jen mohl, on ji to pak vracel stejnou měrou, ale vypadalo to spíš na taktický ústup, nebo jako kdyby vůbec s ní ten souboj vést ani nechtěl, jen aby měli sil na něco co tomu bude pokračovat až v pozdějších hodinách.

Sama jsem nevěděla co si o tom jeho výkonu mám myslet, tak buď za tu dobu co tu byl ředitelem dost vyměknul, nebo to plánoval celou tu dobu, případně mu něco hrálo na svědomí, aby to tak nečinil. Tak jako tak, po jeho úprku do venkovních prostorů se celou síní rozkřikl bujarý jásot. Minerva pak celou místnost nechala protnout světlem v podobě plamenů a opět navrátila nazpět i starou výzdobu, aby to tam opět hrálo nějakou tou barvou. Všichni přítomní se nakonec radostně objali, někteří si to nechávali na později, jelikož ještě nebylo co pořádně slavit, ale aspoň škola teď opět patří nám. Jistě taky jsem měla na tváři projev radosti, přesto mi i tak, něco v hlavě naznačovalo, že Snape se změnil, zda-li k dobrému nebo je pořád stejný, to nevím, neměla jsem možnost to nějak ověřit, když už byl dávno kdoví kde pryč.

Minerva pak rozdala všemožné úkoly o tom, co kdo bude dělat v rámci obrany školy, a sama šla pak s Molly Weasleyovou kamsi k hlavnímu vchodu. Spousta mladších jedinců musela být ukryta na bezpečná místa ve škole. Ještě předtím než jsme vůbec odešli ze síně, vtrhl tam Filch, s tím, že studenti jsou mimo svoje obvyklá místa, Minerva to okomentovala tím, že to je přeci normální, jelikož to bylo potřeba, načež se na ní zaraženě podíval, no tak ho aspoň požádala aby odklidil studenty ze Zmijozelské koleje kamsi bokem, ptal se kam, tak mu řekla nazpět, ať je třeba schová nebo spíš odvede do sklepení, že tam jim bude nejlépe. Sice jsem nechápala, proč to musí být nutně všichni studenti ze Zmijozelu, ne všichni tam byli špatní, aspoň tak jsem si to myslela já a taky si to přála, ale zavřela bych tam jen ty, kteří by dělali problém nebo by protestovali, a ne rovnou celou kolej, jen proto, protože se v jejich řadách najdou nějací tupci a hulváti jako je třeba Malfoy nebo ti jeho kolegové, které má neustále u sebe. Očividně se tomu nedalo nijak zabránit, takže to tak Filch šel udělat i s doprovodem jeho kočky paní Norrisové.

V tu chvíli propukl na škole zmatek, mladší ročníky se šli schovat, zatímco starší jedinci se je snažily nějako podpořit a dodat jim odvahu, než toho nebude definitivní konec, ten ale nastane jakmile Harry porazí Voldemorta nebo naopak, všichni si přáli první možnost, a kdo ne, tak je s prominutím pro mě totální "idiot". A to jsem to nazvala ještě poměrně slušně.

Venku se konala akce na zaobalení školy a jejího okolí za pomocí kouzla Protego s pár dalšími kombinacemi pro posílení onoho štítu, takže z jistých míst na to byl skvělý výhled, modlila jsem se, aby nám ten štít aspoň nějakou tu nutnou dávku času vydržel, jelikož Harry se rozhodl, že se vydá najít někde tady po škole další viteál, a to ten diadém Roweny z Havraspáru. Cho s Lenkou mu přitom dělali jistou asistenci, než se nemuseli taktéž oddělit a zapojit se do svých zadaných úkolů od Minervy a dalších profesorů co to měli na starost, takže jsme se na dočasnou chvíli rozloučily, na mě pak zbylo s Ronem zajít do Tajemné komnaty, kde by měla být kostra Baziliška, která by nám mohla pomoct se zničením toho pohárku Helgy z Mrzimoru, ona stačila jen malá část z něj, ale i tak, pokud tam ještě něco z něj zůstalo, tak to bude jen dobře. Levandule se k nám přidala, jak by ne, prostě bez Rona nikam nechtěla jít, a na první pohled se ji nijak nelíbilo to, že u toho musím být taky, ale jistota je jistota. Vím moc dobře, co dokázal provést medajlonek nám všem, tak kdoví jaký účinek na něj bude mít ten pohárek, byla jsem tam pouze jen jako záplata nic víc, takže jakmile bude pohárek mimo hru, odlepím se od Rona a Levandule a půjdu si hledět svého.

Cestu do Tajemné komnaty mi neustále lemovala v hlavě ona vůně ebenového dřeva, takže mi to dodávalo jistou dávku odvahy a taky klidné mysli, ona Levandule neustále za chůze něco žvanila, takže jsem ji měla plné zuby, na druhou stranu jsem ji ale chápala, měla jen strach a obavy o kde co, ale zase až tak to přehánět nemusela. Ron na svou stranu vypadal, že ji sem tam poslouchá, páč ji odpovídal nazpět, ale někdy byl taky úplně duchem někde jinde.

Když jsme se ocitly v dlouhé chodbě, kdesi pod dívčí koupelnou, byli jsme rádi, že jsme vůbec opět po těch letech tady. Po pár dalších krocích jsme se ocitly před hlavními dveřmi Tajemné komnaty, no jo, ale teď se ještě dostat skrz. Naneštěstí Ron věděl jak na to, takže mě dost pobavil výraz ve tváři Levandule, když zaslechla jak hadím jazykem, spíš její napodobeninou ony dveře bez problému otevřel. Ron to pak okomentoval tím, že slyšel Harryho několikrát ze spaní mluvit touto řečí, takže si to jen zapamatoval, a usmyslel si, že se to teď bude zrovna hodit, takže jsme se poté mohli vydat dovnitř, najít pozůstatky Baziliška.

Věnováno pochopitelně i všem ostatním co to čtou 💖💖💖