Vždycky jsem byl s vámi

Víte kdo jste? Nevinný bojovník - (Hermiona x Severus)

Severus

Stál jsem tam a jen jsem poslouchal proslov Voldemorta, poté se ale cosi stalo. Rázem ztuhnul na místě, moc dobře jsem věděl kolik udeřilo. To Potter nebo nějaký jeho kamarád musel najít viteál a zničit ho. Po první salvě seslané na školu, se veškerá kouzla odrazila nebo zmizela do prostoru před sebou. Ti uvnitř si mysleli, že jim to vše nejspíš prošlo. Bohužel, tedy jak pro koho, pro ně bohužel, ještě konec nebyl. Poté co se Voldemort odebral zpět na své obvyklé místo, ho zasáhl další příval bolesti, tím se u něj rozdmýchal vztek nevídané síly. V tu ránu z Bezové hůlky vyšlehl proud energie a rovnou si razil cestu skrz vzduch, až k samotnému štítu kolem Bradavického pozemku. Ten se rázem začal rozpadat, členové jeho armády, ke kterém to ještě nedošlo, se zatím zaměstnávali s naháněním Longbottoma, ale prozatím bez úspěchu, jakmile ochranná vrstva padla i u nich, mohlo se začít se vším všudy bojovat i na této straně. Křik Nevilla se rozléhal po celém okraji mostu, když se ho snažily dostat vlkodlaci a všemožní kouzelníci v jejich doprovodu. Už to vypadalo, že bude Neville v nesnázích, když tu náhle se most začal hroutit jak domeček z karet, takže tam museli mít určitě nějaké trhaviny jak jinak pan Finnigan se na tom musel taky přičinit, takže to udělalo pořádné Bum, tím to však nekončilo.

Na místech kde nic takového nebylo k mání to probíhalo zcela jinak, tam už šlo do tuhého. Než jeden stačil mrknout očima, už se na scéně objevily i obři nebo trolové. Cokoliv škodlivého a to včetně pavouků, no škola za to mohla poskytnout svou vlastní obranu v podobě kamenných soch nebo Ďáblova osidla, případně jiných popínavých květin, které projevovali inteligentní život, a byli ochotny bojovat ve prospěch školy. To však ale stačit nejspíš nebude, obranu z nebeské výšky jim nikdo poskytnout nemohl, takže se nebylo ani čemu divit, že se k nekrytým jedincům tímto způsobem dostalo tolik okolních smrtijedů.

I moje osoba se toho boje musela účastnit, jelikož Voldemort se rozhodl stáhnout do ústranní, aby mohl načerpat dostatek sil na setkání s Potterem, takže vsázel všechno na svou armádu a taky věrné smrtijedy. Divil jsem se, že se toho nechce účastnit, ale co by tu kdo zmohl, když se chtěl skrýt, tak ať se ukrýval. Vydal jsem se tedy na školní půdu jako ostatní, díky přemístění jsem skončil kdesi na hlavním nádvoří, kde byla největší bojová vřava. Snažil jsem se vybrat na čí stranu se přidám, ale pak to stejně bylo jasné, musel jsem bojovat po boku ostatních, jelikož by mě nejspíš všichni přítomní smrtijedi vzali kde čím, kdyby si všimli, že pomáhám druhé straně. Tomu jsem se stejně nevyhnul, občas mi ujela ruka, ale za to schválně a místo toho, aby smrtící kletba přešla na nějakého studenta, ocitla se v zádech "spojence" Dokonce jsem toto udělal i u té otravné blondýnky, kterou si chtěl vzít na starost nějaký vlkodlak či co to vlastně bylo zač, takže prozatím Levandule ušla své smrti a mohla se jít schovat za rozbitý sloup, co se s ní dělo poté netuším, ale někdo mi tu bude pak dlužit, pokud to ovšem tahle osoba přežije. 

Radši jsem se přesunul jinam, tentokrát do vyšších míst, kde jsem se spíš snažil o odzbrojení studentů než jejich zabití, když jsem ale spatřil Zlaté trio, neušlo mi několik slovních narážek a taky pokusů o jejich smetení ze hry, tím nejvíce šetrným způsobem. Pokusil jsem se svůj postoj i hlas více změnit, abych nebyl tak snáz poznatelný, jelikož někteří členové byli víc chápavější, než zbytek skupiny, pak už jsem jen zaslechl z další strany slova Expelliarmus a Mdloby na tebe, takže jsem se musel soustředit na další blížící se jedince, kteří patřily Fénixově řádu. Byl to Lupin a Tonksová, a kdesi v závěsu se pak objevila i Minerva, ihned jsem se stáhl opět na venkovní prostranství, kde jsem se snažil splynout s davem i situací v onom okolí.

...........

Hermiona

Konečně jsme se mohli věnovat plně celému procesu této bitvy. Sešli jsme se u schodiště kde jsme pomáhali s odrážením různých smrtijedů a kouzelníků z řad Voldemorta, nebylo to lehké, ale s jistou dávkou odhodlání a síly společných kombinací jsme je dostali ze hry, Levandule se kamsi vytratila, nejspíš do venkovního prostoru, aby pomohla jiným v nouzi, takže jsme pak o ní nevěděli jestli ještě žije nebo ne, Ron doufal, že se z toho nějak dostane, nebo že jí bude někdo pomáhat, ale musel se taky soustředit na to, že ani tady není vyhráno, s každým dalším postupem vyčistit tyto prostory se to zhoršovalo.