Vždycky jsem byl s vámi

Ještě zdaleka není konec - (Hermiona)

Hermiona

Uběhlo několik dní od bitvy o Bradavice. Škola se dala jakž takž dohromady, viníci za tento útok, aspoň ti přeživší, byli odvedeni do Azkabanu, ale i tak, někteří z nich utíkají před rukama spravedlnosti.

Aspoň, že to neovlivňuje nějak nově rozeběhnutý chod školy. Opět se zavedla výuka hodin, jako kdyby se nic tuhle nedělo, jen ještě některé ty části pozemků nebyli plně přístupny, pro kde jaké studenty. O jejich obnovu se měl starat Hagrid a pár bystrozorů z Ministerstva kouzel pod vedením Ronova bratra Percyho, jelikož Minerva nechtěla zavést ochranu v podobě Mozkomorů, už tak se stalo dost traumatizujících zážitků, a tyto bytosti by tomu moc nepomáhali. Tak proto požádala o pomoc Ministerstvo kouzel a ne přímo Mozkomory od Azkabanského vězení.

Já ten svůj čas trávila tak po různu, docházka na hodiny, přestávky, a volnočasové aktivity, zatímco Severus se ujal opět role učitele lektvarů a taky učitele v obraně proti černé magii. Nikdo z nás však nemohl tušit, že to nebude ještě zdaleka takový konec, jaký jsme od toho všeho očekávali.

McGonagallová se dokonce domluvila s několika kolegy, ohledně pozvánky pro další školy, oplývající magií a lidmi, co mají tyto schopnosti, takže se tu opět objevil seznam vybraných jedinců, kteří sem přijedou na návštěvu na jakýsi druh výměnného pobytu, za pár členů našich studentů z různých kolejí. Jak jsem předpokládala, na listině se objevily i Krásnohůlky a Kruval. Minerva nejspíš chtěla ctít tradici po Albusovy, ale ne všem se to zamlouvalo, vzhledem k tomu, co se stalo při jejich poslední návštěvě na Turnaji tří kouzelníků pár let nazpět. A jak jinak, tohle se týkalo i Cho, ta si hned vzpomněla na Cedrika, takže pár hodin v kuse jen plakala a stěžovala si na to, že se mu nedalo pomoci.

Kdybych věděla, že to možné v té době bylo, udělala bych to, ale teď je nejspíš tato možnost zmařena dočista. Stále jsem neměla patřičné informace o tom, zda se tu nachází někde ještě jeden Obraceč času, nebo jestli i tento kousek byl zničen, jako ten, co jsem dostala od McGonagallové ohledně mých docházek na různé hodiny v jeden čas a den na různých místech. Nejspíš jsem tuto myšlenku musela nějak vypustit z hlavy, hned poté, co jsem zjistila, že je opět Severus živý, jelikož bych onen obraceč, nejspíš použila jen pro jeho záchranu, a ne pro záchranu někoho jiného, koho jsem sotva nějak znala. Ale Cho mi zase tak neznámá není, je to moje kamarádka, tak jako kde kdo tady, takže by si zasloužila se aspoň naposledy ještě vidět se Cedrikem před jeho smrtí nebo...a to je teď ještě šílený nápad, mohla by se podílet teoreticky i na jeho záchraně v mém doprovodu. Možná by k tomu pomohla pak i myslánka v pracovně Brumbála, ten měl někde sbírku vzpomínek daných lidí tady ze školy, včetně těch svých, tak by mohl vědět kde kdo v tu dobu byl přítomen, aby jsme předešli setkání s našimi dvojníky, tedy našemi pravými já z minulosti. Jenomže ještě najít ty správné informace o tom, zda vůbec Obraceč času nějak exituje nebo ne.

~No tak..soustřeď se na něco jiného, a ne na toto Herm!~ okřikne mě hlas v hlavě, když si uvědomím, že nedávám pozor při hodině přeměňování, což se mi stalo očividně poprvé a snad i naposledy, protože mě z tohoto rozjímání nad tím co je a co není ještě možné probudila sama Minerva. Navíc jsem se těšila, až tento ročník dokončím, budu potom moct jít kam se mi jen bude chtít, tedy co se cestování týká. Kdoví možná se vydám hledat svoje rodiče a snad si nějak sami vzpomenou, že kdy měli vůbec nějakou dceru, a to ještě čarodějku a ne mudlu jako jsou oni. To bych ale nebyla já, abych nezačala uvažovat nad tím, že bych na tuto cestu pozvala i Snapa, jakožto můj doprovod, no spíš společnost. Ale kdoví zda by byl schopný potom všem akceptovat ode mě takovouto nabídku.

Nechtěla jsme na něj v průběhu těch pár dní, co se to tady dalo opět do chodu nijak tlačit, musí to taky sám cítit, zda má vůči mě nějaké hlubší city nebo ne, proto jsem ho ani nenavštěvovala a při jeho hodinách jsem se snažila spíš soustředit na jeho výklad, nebo psaní testů, než na jeho osobu samotnou. Sice se jeho jistý přístup k ostatním studentům změnil. Už nebyl tak kousavý a chladný, ale přesto si udržoval jistou dávku respektu a úcty. Navíc nebýt jeho, tak tu vůbec nejsem přítomna, tak jako půlka této školy.