Vždycky jsem byl s vámi

Tak co se stalo? - (Hermiona)

Vypadalo to, že místnost zela prázdnotou, takže nejspíš budou všeci v pokojích, šla jsem tedy nejprve do chlapecké části, ale Harry ani Ron tam nebyli k nalezení, tak jsem zalezla do dívčího oddělení, kde jsem zaslechla nějaké ty hlasy, v tichosti jsem tedy vešla do pokoje, ve kterém jsem spávala společně s Ginny a Levandulí, ale jediný koho jsem tam našla byla právě jen Levandule, která se tam bavila ještě s pár dalšími kamarádkami.

"Ahoj." pípnu, abych ještě víc zaujala jejich pozornost.

"Ahoj Hermiono, co ty tady, já myslela, že si někde s ostatními venku?"

"No přišla jsem sem..z jistého důvodu....Počkat, ostatní jsou někde venku?"

"No ano, šli prý slavit nebo tak něco."

"A co probůh chtějí slavit v tuhle hodinu?"

"To nevím, sice se mě ptali, jestli nebudu chtít jít taky, ale řekla jsem jim, že jsem unavená, ale jak to dopadlo vidíš sama, nemohla jsem usnout, tak jsem se dala do řeči s Parvati a Padmou, asi deset minut nazpět, odsud odešla i Lenka s Cho, kupodivu tu na chvíli byla i Pansy, ale tak pak kamsi zmizla za Blasem a zbytkem zmijozelského osazenstva."

"Aha." řeknu skromně a posadím se na postel a jen se podívám do stěny před sebou.

"Nechceš nám říct co se stalo?"

"Uhhmmm já nevím jestli je to správné se o tom bavit."

"Ale no tak Hermiono, řekni nám to." odpověděli jednohlasně Padma s Parvati, zatímco Levandule na mě dělala psí očka.

"Mhaa no tak dobře, ale jen co bude třeba."

"Super, tak jo holky změna tématu." prohlásí Lev a ihned se na mě zaměří pohledem, šoupnou se blíž, aby slyšeli kde jaké slovo, zatímco já se rozmýšlím kde bych mohla vlastně sama začít, aby to hned na první pokus nevypadalo kdoví jak ulítle.

"Takže..kde bych začala." 

"No asi od začátku, to bude nejlepší." 

"To je jasné Lev." dodám nazpět, abych ji ujistila, že s tím taky hodlám začít, ale jen to dát dohromady co do formulace a taky tonu v hlase. Poté co dlouze vydechnu a nadechnu se nazpět, jen spustím to vše co jsem měla na "srdci" abych dala prostor svým emocím a všemu s tím spojeným.

"Takže..jak jistě víte, chtěla jsem nějak vyjádřit projev díku všem co mi pomohli v jisté tísnivé situaci, tak jsem se rozhodla že zajdu navštívit Se...ehmm profesora Snapa do jeho kabinetu, abych začala u něj, a taky si zjistila jak vlastně se jmenuje onen mladík, co mi zavolal pomoc proti tomu zmetkovy Šedohřbetovy."

"Zprvu se to jevilo v naprostém klidu, našla jsem onoho mladíka, no mladíka, spíš už dospělého jedince, ale i tak byl o pár let mladší než já, ale ne o moc, aby jsme si byli jasné co do odhadu jeho věku. Zjistila jsem že to je vnuk Mloka Scamandera a že se jmenuje Rolf, po cestě k němu jsem potkala skřítku Winky, ta mi pomohla s jeho hledáním, ale v závěru to ani nebylo třeba, když jsem tu osobu popsala jeho spolužákovy, nebo kamarádovy, nevím kdo to byl, to je ale jedno, tak hned věděl o kom je řeč. Prohodila jsem pár slov, když jsem s tím skončila šla jsem ven z Mrzimorské místnosti, kde jsem pak slíbila Winky, že ji najdu nového majitele, což se taky stalo, ale k tomu se dostaneme, předtím se stalo ještě spousta jiných věcí, školní povinnosti a tak, klasika. Pak došlo na setkání s Winky, o něco potom na rozhodnutí jedné ze stran, které jsem nabídla cestu za mou rodinou mimo Bradavický pozemek, a celkově mimo svět kouzel, no a než se jeden nadál došlo na projev díku ohledně zápasu mě proti Fenrirovy. Dodržení onoho slibu vůči Winky a jejímu novému majiteli, zprvu sice protestoval, ale nakonec ji dal tedy možnost se předvést v její práci, což musím říct, že zvládá skvěle, a nijak zvlášť přitom nenadává jako sám majitel onoho místa. Jasně nenapadl mě nikdo jiný kdo by to s ní mohl zkusit než profesor Snape, ale jak jistě víte, nebo aspoň někdo z vás to ví, tak k němu cosi jistého cítím. Cosi víc než jen přátelství, pokud Vám to Lev neřekla, tak to teď už víte taky." na moment se odmlčím, abych se mohla nadechnout a znova pokračovat, zatímco ty tři se na mě dívají jak na kdoví co, hlavně tedy Padma a Parvati, zatímco Levandule některé ty sekvence brala s naprostou pohodou, ty dvě sestry měli lehce otevřenou pusu, a sami tomu očividně nemohli věřit, že něco s profesorem Snapem snad vedu, ale bylo to tak.