Vždycky jsem byl s vámi

Naše druhá zkušenost

Zdravím všechny kdo tento příběh ještě stále nějak čtou, či si ho jen letmo pročítají či prohlížejí. Budu se snažit nové kapitoly vydávat jak to jen půjde, ale opět u mě nastala jakási mezipauza na inspiraci, jak to nějak obohatit.

Jen chci předem upozornit, že se zde mohou nacházet opět nějaké ty scény 15+, vulgární slova apod. Takže si pak nestěžujte, že jste dorazily na nějakou tu část v kapitole, kde se to zvrhlo v to co lidé běžně konají i v reálném životě, je to hold na vaše nebezpečí, pokud hodláte dojít až ke konci, tak buď se vším všudy, nebo ty etapy hold přeskočte. 

Nechci tu pak ale vidět nějaké komentáře, které mi to budou zazlívat, nejsem ten typ člověka, co se pachtí jen v příběhu nebo popisu míst a nepřidává tam jistý druh nahoty a erotiky, to by mi výrazně asi švihlo v hlavě, kdybych to někam časem opět nezapojila. Přeci jen to je i pro mě odreagování, a celkem se nad tím zasměji nebo pobavím, či uklidním rozbouřenou mysl.

Je to hold na Vás jak se s tím poperete, ale zbytečné urážlivé komentáře si pak odpusťte. 

Navíc netvrdím, že tahle kapitola bude kdoví jak dlouhá, na rozjezdy dělám většinou vždycky krátké části, abych se zase do toho dostala.

.............................

Z předchozí kapitoly

"Dobře Winky bude tedy hlídat z venčí, dávejte tam však pozor slečno Grangerová, všechno se ještě může změnit."

"Jistě Winky neboj se. Zvládnu to." ostatně jako vždycky, aspoň jsem si to pro sebe takto vždy říkala, když došlo na náročné situace. Pak jsem opět stočila pohled k Severusovi, pustila jsem mu jeho ruku a opatrně a obezřetně jsem ho lehce objala.

..........................

..........................

Sledoval mě tím svým typickým pohledem a jen lehce mručel, pak dlouze vydechnul a přitiskl si mě opatrně k sobě. V tu chvíli jsem měla na obličeji úsměv od ucha k uchu, cítit jeho tep a tělo i v jiném podání, bylo stejně lákavé tak jako jeho normální vzhled. Nebyla jsem si jista, zda někdy vlkodlaci podnikali jisté chvíle mezi sebou v této podobě či té lidštější, v knihách se o tom nijak zvlášť nepsalo, nebo jsem to jen neviděla, či jsem to záměrně přehlížela, kdoví, to mi v tuto chvíli bylo naprosto jedno.

Po těch pár minutách jsem ho nakonec pustila a odtáhla se od něj, aby se mohl projít po místnosti sem a tam. Napadlo mě, že má nejspíš hlad, tak jsem mu pohledem naznačila, že ať zůstává pro svou ochranu tady, a že já se vydám ven pro něco k jídlu. S tím neměl sebemenší problém, nechtěl nijak ublížit lidem z okolí, krom toho nestál o to, aby se o něm dozvědělo nějak Ministerstvo kouzel, hned by to tu bylo plné bystrozorů a to jsem nemohla dopustit a on též ne.

Prošla jsem skrz bariéru, konkrétně spíš skrz dveře, které byli začarované stejným kouzlem proti proniknutí tam či ven. Hůlku jsem měla jen já, takže u mě problém projít skrz zpět nebyl problém, ale Severus ji neměl, spíš by ji nejspíš nepoužil vzhledem k tomu, že byl nyní vlkodlak a snažil se držet tu víc bestiální část uvnitř sebe. Poté jsem tiše vydechla a podívala se na Winky.

"Winky buď prosím tak hodná a pohlídej to tady na chvíli, jdu najít Severusovi něco k jídlu, pochybuji, že bude mít chuť na koláčky nebo zeleninu či laciné jídlo. Zkusím najít nějaké místo s divokou zvěří a donést mu sem něco více kvalitnějšího a čerstvějšího než mrtvé prase či kuře z jatek."

"Dobře Winky to tu pohlídá, pohlídá i pána, jen na sebe dávejte pozor slečno. Už tak jste mě vystrašila s tím, jak jste šla za panem Snapem do místnosti, když..."