Vždycky jsem byl s vámi

Návrat do školy - (Hermiona)

Hermiona

Podívala jsem se kolem sebe, než mi nespadli oči na Harryho, který se tvářil ne zrovna moc spokojeně, Ron se ho ptal co se děje, ale on nic neodpovídal, spíš se držel za hlavu, jako kdyby se snažil něco utišit, napadlo mě jediné, že má nejspíš jakousi vizi, tak jsem se k nim přesunula blíž, a snažila jsem se ho nějak uklidnit.

"Shhhttt..to nic Harry, jen klid, zase to přejde, uvidíš." a opravdu se tak stalo, prý nějakou tu část měl už potom co spadl do vody, ale teď ho to vzalo ještě víc. No tak jsme se ho oba s Ronem ptali co tam viděl. 

"Viděl jsem školu..pak temnou chodbu, a ..a postavu..průhlednou ženskou postavu, a pak nějaký erb na vlajce, ale jsem si jistý že šlo o Bradavice." nuže dobrá, takže co víme, viděl Bradavice, jakousi ženskou postavu a erb na vlajce, když jsme se z něj snažily dostat co na tom erbu bylo, nic neodpovídal, jako by se to snažil kdoví jak utajit, nebo mu v tom něco bránilo, či někdo. Pak z něj ještě vypadlo to, že tam zahlédl jakýsi šperk s modrým kamenem. V tu chvíli nám došlo, že nejspíš mluví o diadému Roweny z Havraspáru, takže jestli to je podle té jeho vize pravda, další viteál je někde na škole, ale neví se přesně kde, tedy aspoň prozatím.

Rozhodli jsme se tedy, že se vydáme nazpět do Bradavic, nejkratší cestou to bude přes Prasinky, takže jsme se chytily za ruce a ihned jsme se tam přemístily. Místo to bylo poněkud ponuré zabalené do husté mlhy, takže sotva bylo vidět na deset dvacet metrů před sebou i dál. Aby toho nebylo málo, tak celé toto místo bylo obohaceno kouzlem, které detekuje všemožné nezvané hosty. Takže jsme spadli do jisté léčky, ze které jsme se museli rychle vyhrabat, neb kdesi v dálce skrz tu hustou mlhu se nesl křik očividně nějakého Smrtijeda, jak hledá Harryho. 

Jedině blázen by byl tak pošetilý, aby vylezl ven a vydal se jim v nemilost, naše trio to udělalo naopak, dnes nepůjdeme do bitvy, té měl každý po krk, proto jsme zvolily taktický ústup do jedné nejméně vzdálené budovy, no spíš jejího sklepení, kde jsme chtěli počkat, až se ta situace tam nahoře uklidní a budeme moct jít pryč směr školní hrad.

Netušily jsme však, že toto místo už je někým obýváno, všimli jsme si toho teprve, když jsme zahlédli stůl kde bylo jídlo a taky pití, no a hlavně zapálené svíčky, Harry si pak všiml a i já, že na stěně kousek vedle visí malé rozbité zrcadlo, které mělo jeho odlesk, no a střep co měl Harry u sebe se na chlup rovnal tomu chybějícímu kousku. Z toho všeho nás pak ještě vyrušil mužský postarší hlas, proto jsme se tím směrem všichni otočily. Zpoza stínu pak vylezl do jisté míry vysoký vousy zarostlý muž, co se krapet podobal samotnému Brumbálovy. Harry pak zjistil, že to byl celou tu dobu ten stejný muž co na něj skrz ten kousek zrcadla hledí. 

Nakonec se onen muž představil jako Aberforth, mladší bratr Albuse Brumbála, dali jsme se s ním tedy do řeči, jistě víc Harry, ten mu totiž sdělil že hledáme viteály, nad čímž se Abe trochu pozastavil, ale nakonec na to odpověděl svoje. Harry se ho snažil přemluvit, zda neví o nějaké cestě jak se dostat do Bradavického hradu, že tam venku to je protkané posluhovači Voldemorta, no tak se tedy obrátil na portrét co byl umístněný za Harrym na stěně. Nemohla jsem si toho nevšimnout, když pak onu mladou dívku oslovil, aby pro někoho zašla, no spíš to řekl slovy. "Víš co máš dělat." a ona dívka jen pokynutím přitakala a vydala se kamsi pryč.

Moje osoba to okomentovala jen tím, že mi připomíná Arianu jeho mladší sestru, která zemřela tak když ji mohlo být 12 let. Abe z toho moc radost neměl, dával to za vinu svému bratrovy a té jeho touze po moci, tomu ovšem Harry moc věřit nechtěl, jelikož slovům Brumbála věřil víc, než nějakým lžím a povídačkám. A to i přes to, že se mu o tom Albus Brumbál osobně svěřil, že ho to mrzí co se stalo jeho sestře. Jenomže nikdo se do dnešních dní nedověděl, kdo vlastně Arianu opravdu zabil jestli Albus, Grindelvald nebo Aberforth, při té jejich magické zápletce a zápalu vzteku. Tak jako tak Abe to dával za vinu Albusovy, ale kdoví kde je pravda. A ve směs to bylo v závěru i jedno, nikdo z toho nebyl moc potěšený a nálada tak hned poklesla. Naštěstí ji pak opět rozohnila osoba, která se vracela společně nazpět s Arianou. Byl to Neville, který šel po jejím boku, a který se pak objevil zpoza obrazu, s nově vybudovanou chodbou, která vede od tohoto místa až do hradu osobně. Neville nám taky sdělil, že všechny další tajné chodby byli buď zničeny nebo očarované proti použití, ale tahle jediná na Pobertově plánku není zapsaná, takže to jediná cesta tam i ven.

Aby toho nebylo málo Neville pak sdělil Abeovy, aby dal vědět ostatním z Fénixova řádu, že mají možnost se dostat na pozemky školy, a že už mají vymyšlený plán jak ji opět ovládnout, a dát tak prostor svým věcem a zájmům naproti zájmům a stylu výuky dosavadního ředitele školy, kterým byl Severus Snape, ten námi obávaný Sklepní netopýr. Cestou do společenské místnosti jedné z kolejí nám pak ještě Neville sdělil to, že se pod dohledem Snapa vyučuje černá magie na místo její obrany, a že celkově si škola prošla všemi možnými změnami, od těch méně dobrých, po ty nejvíce špatné. 

Naskakovala mi přitom jistá husí kůže, jak někdo jako je Snape může být tak krutý a bezcitný. Bezohledný, chladný a arogantní, aniž by bral ohledy na kde jaké jiné slabší jedince, jakým byl třeba i Neville, no ten se díky té jeho šikaně po celou tu dobu studia na Bradavické škole, musel proti jeho neustálému atakování pořádně obrnit, takže z něj nakonec vyrostl poměrně mazaný, chytrý a taky silný mužský jedinec, který se snažil za každou cenu prosazovat si svoje názory, podobně jako to dělám já s tou svou chytrostí nad kde čím.

Jenomže bylo tady taky to jisté slovíčko Ale...Jedna moje část si začala říkat, a to opět, a kdoví proč zrovna nyní, že Snape není ..nebo nemůže být zase až tak špatný typ člověka, případně učitele. Ono přeci i zlo dokáže vykonat jistou dávku dobra, co když to vše co Snape činil pro školu a její studenty, dělal jen proto, aby je zocelil ještě více, co když ve skutečnosti nebyl celé ty roky na straně Pána Zla a jen to skvěle maskoval pod tou svojí kamennou maskou.

Musela jsem se toho nepříjemného pocitu a představy urychleně zbavit, no díky Merlinovy a všem dalším, se o to postaral bujarý potlesk nad naším příchodem do místnosti, kde se pak na Harryho sesypala kupa zdejších studentů našeho ročníku, ale i těch dalších. Byla to celkem ironie, když se tam nenacházel žádný ze Zmijozelských, ale tak bylo to i skrz to jen dobře, co kdyby náhodou. Se vším kolem a kolem jsme se oficiálně úspěšně dostali na pozemky Bradavické školy, teď bylo v plánu vyštvání Snapa z ředitelské pozice, a nastolení míru a klidu nad tímto místem. Musíme si ovšem najít vhodnou příležitost, což jistě taky nebude mít kdoví jak dlouhého trvání, vzhledem k neustálému docházení do velké síně na proslovy Snapa o dalším chodu na této škole. No tak se jen nějak vetřeme do davu a pokusíme se s ním splynout, a pak zaútočíme a zbavíme se jedné části toho zla jednou pro vždy.

Věnováno i ostatním kdo toto čtou :)

Díky za vaše komentáře, hlasy a vše další, vážím si toho :3