Vždycky jsem byl s vámi

Teď je řada na nás - (Hermiona x Severus)

Hermiona

Od našeho příchodu do školy uběhlo pár minut, museli jsme si nejdřív odpočinout, než začneme konat další část našeho plánu na nastolení míru na těchto pozemcích. Kluci se tedy dali do řeči s ostatními studenty, no a já jsem skončila u Lenky a Cho na pohovce poblíž krbu. Bavila jsem se s nimi o všem možném co mě napadlo, a co mě taky uklidňovalo. To že mi v mysli projela představa Snapa, jsem nedávala kdoví jak znát, ale Lenka nebyla zase až tak hloupá, aby si toho výrazu, i když nepatrného výrazu na mé tváři všimla. Cho, to nebrala kdoví jak vážně, takže si toho vůbec nevšimla, ale Lenka na mě upřela svůj zrak, no tak jsem si ji sjela pohledem taky s přídavkem jisté normální tázací otázky.

"Děje se něco Lenko?"

"Ale ne..ne nic se neděje, jen mi přijde jiná. Taková..tichá a neustále hlavou a myšlenkami někde jinde."

"Opravdu si tohle myslíš?"

"No ano, je to na tobě vidět."

"Opravdu?"

"Ano Hermiono opravdu." řekla to slovo na konci dost výrazně.

"Ohh to bude tím, že myslím na to co se bude dít v brzké budoucnosti. Jestli se nám to podaří, tak bude chtít Voldemort odvetnou bitvu..Válku, té které jsme se všichni snažily za každou cenu vyhnout. Dokud nesplní co si zadal, a to je, že chce zabít Harryho, neustoupí, tak jako jeho přisluhovači. Dokud nebude Harry mrtvý, nenechá nás být, žít si vlastní životy a sny."

"Pravda, nejspíš k bitvě dojde, ať tak či tak. Jen mě zaráží, že se tím snažíš zatajit něco jiného." to už zaujalo i Cho, takže si nás obě projela pohledem a pak založila ruce k hrudi, a čekala co ze mě vlastně vypadne za odpověď.

"Ale prosím tě, nebuď směšná Lenko, nehodlám tím zatajovat něco jiného. Opravdu to je jen tím, že myslím na to co se bude dít za pár hodin nebo minut v budoucnu. Nic víc v tom nehledej." odbudu ji takto skromně do autu, jelikož jsem se nepotřebovala svěřovat někomu dalšímu, o tom, že mi neustále v hlavě vězí ebenová vůně, a to, že za ní může Snape nebo jeho lektvary, které má schované u sebe v kabinetě. Stačí, když už to ví kluci, nebo že si jeden z nich myslí, to co je možná pravda, aniž by mu to docházelo, že to tak třeba může i být skutečností, zrovna tak, že to ještě nedochází osobě mé samotné.

"No dobře, bavme se tedy o něčem jiném." odpoví na to nazpět Lenka, tak se tedy dáme ještě do další etapy konverzace, než si nezajdu pro něco k pití a k jídlu, a pak se na hodinu, možná i déle neprospím, protože do příchodu do velkého sálu na každodenní sešlost se Snapem, bylo ještě dost času. Totéž očividně udělali i kluci, jelikož pak nebyli k nalezení ve společenské místnosti, takže to nejspíš zalomily někde jinde. Rozhodla jsem se to tedy ještě prověřit, než taky nepůjdu na chvilku spát, s tím že nás někdo nakonec vzbudí, no a musím uznat, že mě některé ty jisté viditelné části i překvapily. Harry se objímal s polštářem na kterém měl položenou fotku Ginny, která tu zatím přítomna nebyla, ale jistě taky dorazí jako zbytek Fénixova řádu, což se stalo jaksi po odchodu z místa kde jsem se nacházela. Takže pak to místo zaujala pravá Ginny a ne jen její fotka, takže byl Harry nakonec rád, že se opět vidí a mohou se nějak pozdravit. Radši jsem jim dala dostatek prostoru, viděla jsem toho prozatím dost. 

Zkusila jsem tedy zjistit jak je na tom Ron, jestli třeba nebude chtít společnost, někoho na pár slov a uklidnění, ale o to se už taky postaral někdo jiný, vecpala se k němu nakonec Levandule, takže to tady vypadalo na jistý nově začínající románek mezi ním a touhle příšerně dotěrnou blondýnou, co se o něj pokoušela už pár let nazpět. Byla jsem z toho trošku zdrcená, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že si k sobě nakonec Ron přeci jen někoho našel, nebo spíš ona si našla jeho a snažila se mu to nějak zpříjemnit. Takže jsem se nad tím pousmála, jen letmo a ne zrovna kdoví jak dvakrát viditelně, ale i tak, jsem jim to přeci jen musela přát, když už jsem Ronovy několikrát dávala možnost jak si mě získat, zatímco on o to nestál, a pak když ano, tak už jsem o to nestála zase já, proto jsem ho od sebe odháněla, a začala jsem ho opět brát jako kamaráda, nejlepšího přítele, jako byl třeba Harry nebo Ginny. Vždyť na to měl probůh spoustu času, několik let od mého prvního náznaku, že se mi nějak líbí, než si mě během Turnaje tří kouzelníků nepřevzal pod křídla Viktor Krum, ale i po jeho odjezdu ze školy, jsem Ronovy dávala možnosti a spoustu indícií jak na to, jenomže ne, on to radši buď odkládal nebo ignoroval, tak ať se pak nediví, že jsem totéž začala dělat ze své strany. Nejsem ten typ člověka kdo bude čekat věčně na toho druhého, než mu nedojde to, že fakt o něj stojím. Je to možná kruté a sobecké, ale ohledně vztahů nejsem kdoví jak trpělivý typ, vše má své meze, a kdyby byl na mém místě, tak by jistě udělal totéž.