Vždycky jsem byl s vámi

Klidná chvíle

Jakmile jsme se ocitly na místě, jen jsme poděkovali, dali jsme jim nějaké ty peníze na útratu, popřáli jsme jim hodně štěstí a tak podobně, a rychle jsme se z jejich dohledu zdekovali někam do ústranní. Chvíli jsme se jen tak procházeli po městě, a pak jsme si začali hledat místo ke spaní, nějaký ten "Nový" domov, útočiště, odkud budeme moct dělat naše nové výpravy, za hledáním mých rodičů.

...............

Prošli jsme se jen po velice malé části Sydney, než jsme nenašli menší opuštěný dům, který roky nikdo neobýval. S Hermionou jsme si řekli, že to bude to nejlepší místo, co jsme tu mohli najít, jelikož, kdyby jsme se ubytovali někde mezi lidmi, mohli by přijít k úhoně, kvůli tomu co mě ještě čeká.

Šli jsme tedy dovnitř na průzkum, pochopitelně jsme to museli zamaskovat kvůli ostatním mudlům, aby nebyli tak vtíravý, proč tam někdo zase je. Takže jsme kolem domu po setmění udělali bariéru, která promítala vše kolem pořád stejné a nevkusné, a sami jsme si to pak uvnitř začali dávat do pořádku. Na drobnější úklid jsme si sem přivolali i Winky, aby měla co dělat, když u mě doma v kouzelnickém světě měla vše hotové.

"Winky je ráda, že jste ji sem přizvali na úklid, Winky to hned všechno uklidí."

"To není třeba Winky, my ti se Severusem pomůžeme."

"Op...opravdu? Winky ale nepotřebuje pomoc, zvládne to všechno sama."

"To je v pořádku Winky, není důvod ke spěchu, my ti pomůžeme." odvětí na to Sev klidným hlasem, aby Winky neměla takový strach o to, že přijde o místo.

"Tak dobře..Winky bude tady a pánové támhle." rozhodne za nás oba a jen se jde věnovat uklízení pavučin na poličkách a stěně.

"Dobře tedy." poví něco takového nazpět Severus a pak tiše vydechne, tak mu dám ruku kolem ramen a pousměji se na něj, ať to radši neřeší. Nakonec jsme se opět vrhli do úklidu, než to tam nezačalo dostávat nějaký ten kloudný nádech civilizovanosti.

"A jak se vlastně má pan Snape? Cítí se dobře, nemá mu Winky donést jeho lék?"

"Bylo i hůř, ale prozatím to je všechno v pořádku Winky."

"Není třeba mi nosit nějaké léky, nechci je, aspoň prozatím."

"Uhmm tak dobře, i tak tu má Winky u sebe jednu lahvičku léku." v tu chvíli jsem se musela začít smát, ta malá snad myslela už dopředu na vše, Sev měl zprvu takový ten neutrální pohled, o kterém se nedalo nic vyčíst, ale nakonec se trochu začal smát taky, aby té situaci nějak odlehčil. Po té několika hodinové práci s úklidem jsme Winky poslali nazpět do Bradavic, no a my dva jsme si šli udělat pohodlí na starou pohovku, aby jsme se mohli prospat, a pokračovat tak až na další den.

............

Dalšího dne jsme se probudily oba dva současně, no spíš nás probudila Winky, která tam už nějakou tu dobu byla, a připravila nám snídani, o kterou jsme jaksi nežádali, ale ani jsme ji neodmítali, když už si s tím dávala takovou práci, aby jsme každý měli něco, co vlastně jíme, a nehádali jsme se o tom, že nám tohle nebo tamto nechutná. Sice jsem nechápala jak k tomu přišla, ale budiž, možná ji to prozradil někdo ze školy, nebo si to prostě dohledala zpětně.

Šli jsme se tedy oba dva usadit ke stolu, aby jsme se mohli najíst, aby to nebylo nevhodné, přizvali jsme k jídlu i Winky, ta sice zprvu striktně tohle vše odmítala s tím, že už prý měla jídlo, ale i tak jsme na tom trvali, tak si tedy s provinilým pohledem sedla na židli vedle mě, a natahovala se po žemli s marmeládou. Jemně jsem se jejím směrem pousmála a přisunula jsem ji talířek blíž, aby nemusela lozit na stůl nebo používat magii, i tak jsme ji včera použily dost, tak není potřeba, aby o tom věděli i druzí, hlavně ministerstvo a bystrozorové, kteří neustále někam strkají svoje nosy. Nic jsem proti nim neměla, ale i tak to bylo krajně nevhodné, lézt druhým do osobního prostoru a života, ať už je nebo bude jaký chce, to by mělo zůstat jen mezi těmi dvěma a nebo jejich příbuznými.

Po dobu snídaně jsme se bavily o různých věcech, jak těch magických tak i těch mudlovských, valnou většinu otázek na to vše kolem mudlů měla Winky, tak jsme ji nějak na střídačku odpovídali, víc tedy já, ale i Severus dodal něco svého ze života. Pak jsme to jen vše sklidily a šli jsme se připravit na cestu do terénu.