Vždycky jsem byl s vámi

Výprava do Austrálie I. - (Hermiona x Severus)

Jakmile usnula, opatrně jsem se z místa vytratil, posbíral jsem si své věci a ihned si je na sebe navlékl, abych nešel na chodbu jen tak. Cestou jsem s pomocí hůlky odstranil veškeré protihlukové bariéry a jiné ochranné prvky a vzhůru na sešlost s Kratiknotem. Jistě, už to bylo poněkud delší dobu, co jsem tam měl být přítomen, ale jistě to pochopí, na něco se pokusím vymluvit. Mezi odbočkami do dalšího sektoru chodeb jsem potkal jen pár studentů starších ročníků a pár prefektů jako jejich doprovod, všichni se mezi sebou všemožně bavily a vedli různé debaty o tom, co budou dělat na prázdniny a tak podobně. Toto šlo mimo mou osobu, já už to měl jaksi naplánované delší dobu od Hermiony, takže už jinam nemohu přikyvovat, ať by ty návrhy byli sebevíc lákavější.

Po pár minutách jsem se konečně ocitl před dveřmi kabinetu profesora Kratiknota, jen jsem se tedy zaklepal na dveře, a vyčkal jsem až mi povolí vstup. Hned na to, jak se ozval jeho hlas, jsem tedy vešel do nitra místnosti a začal jsem se rozhlížet, popravdě jsem čekal, že ho budu muset někde najít, ale on si to seděl ve svém křesle u stolku, a jen na mě hleděl s pozvednutým obočím.

"Jdete pozdě profesore."

"Ohh jistě, jsem si toho vědom, ale měl jsem neodkladnou práci u sebe v kabinetě, musel jsem tam něco vyřešit s jedním ze studentů."

"Ohh opravdu?" řekne s lehce pobaveným hlasem, tak jsem se na něj jen mírně zamračil a dal jsem ruce k hrudi.

"Vy my snad nevěříte? Potom všem co jse...."

"Ale jistě jistě..jakpak by ne, jistě že Vám věřím, jen mě to zaskočilo..ne překvapilo, to je všechno drahý profesore Snape."

"To jsem rád." odpovím mu už méně zarputile a pak dám ruce nazpět k tělu a jdu se posadit na židli naproti jeho stolu, než se nedáme do řeči, o tom, o čem jsme měli tu debatu vést, před jistou delší dobou.

...........

Jen jsem pokračovala ve svém spánkovém procesu za doprovodu příjemného snu, myslela jsem si, že to bude trvat déle, ale jaksi jsem se poté probudila. Spíš mě probudil pocit odskočit si na záchod, takže jsem se zvedla z postele a rozešla jsem se směr koupelna, byla jsem ještě rozespalá, takže jsem nevěděla kde to vlastně jsem. Této odpovědi jsem se dočkala jen tehdy, když jsem vešla do koupelny, která neměla nic společného s tou, kterou máme u dívčí koleje. Tahle byla celá obložená černým základem, zatímco po stěnách se táhnul lem bílého mramoru a dlaždič, na strop jsem se jaksi nedívala, jelikož jsem tou barevnou variantou byla natolik zaskočená, že mě to zaručeně probudilo. Nutkání jít na záchod to nijak nezarazilo, takže jsem tento jistý problém vyřešila dosti za rychlého chodu, ale i tak jsem byla ráda, že jsem část toho nákladu jídla a pití odložila tam kam to mělo patřit. Poté jsem si umyla ruce mýdlem a vlažnou vodou, a trochu jsem se jí pak i osvěžila, než jsem z koupelny nevyšla opět ven směr pokoj s postelí.

Tato místnost, ale i zbytek Severusova kabinetu zela prázdnotou, tak jsem se tedy rozhodla, že mu tady nechám vzkaz, pro případ, že se sem opět vrátí, což jistě ano, když už tu má někde sbalené ty věci na cestu. Sjela jsem si tohle místo pohledem, poté jsem se zaměřila na pracovní stolek, kde jsem vzala kus pergamenu a brko, a jen jsem tedy vyřešila ve zkratce onen vzkaz pro Severuse. Ještě jsem si k tomu udělala pohodlí na jeho židli, která byla potažená příjemným materiálem, který jsem ani nedokázala v tuhle chvíli nikam zařadit, mezi ty které znám moc dobře.

Drahý Severusy,

děkuji ti za ty společné chvíle, které jsme mezi sebou prožily v onen choulostivý okamžik, doufám, že si to někdy v budoucnu opět zopakujeme, jelikož na to jen tak nezapomenu, bylo to naprosto dokonalé...NE TY jsi byl naprosto DOKONALÝ! Kam se na to hrabou moje představy o jiných lidech, teď v těch představách budeš jen a jen TY Sám a nikdo jiný!

Přeju ti pěknou a ničím nerušenou noc, zbytek noci, nového dne? Těžko říct jak to vlastně nazvat, to je ale jedno. Prostě ti přeji krásné sny a taky pokojný spánek, uvidíme se později.

S láskou Tvá lvice

Hermiona

Poté jsem brk odložila na místo a vzkaz jsem mu tam nechala ležet tak, aby si ho po příchodu ihned všimnul. Nakonec jsem se z jeho kabinetu vydala ven, a okamžitě jsem si to nasměřovala do Nebelvírské společenské místnosti, po zadání hesla Buclaté dámě jsem měla po určitém čase, vstup povolený, tak jsem jen vstoupila do místnosti, rozhlédla se kolem a zamířila jsem směr dívčí ložnice, kde jsem se svalila na postel, a ještě jsem usnula nanovo, abych se za jistou ani ne zrovna dlouho dobu, ale ani ne krátkou opět probudila.

............

Když jsem měl onu konverzaci mezi mnou a profesorem Kratiknotem u konce, mohl jsem se konečně od jeho kabinetu a místa kde jsem seděl celou tu dobu odlepit a jít si po svých. Jen jsem se s ním rozloučil a pak jsem zaplul do tmou zaobalené chodby, kde jsem po několika desítkách krocích narazil na Filche a jeho kočku, na okamžik jsem se tedy zastavil, abych si s ním taky nějak potom všem promluvil, a ujistil se, že to tady je všechno v naprostém pořádku pod jeho drobnohledem, a on mě jen ujistil, že všichni mladší jedinci už dávno spí, a že tu se vším všudy zahlédl jen pár primusů a prefektů, kteří i tak, se chystají ke spánku, jelikož jim taktéž padla večerka. S díkem na jazyku jsem se poté odebíral dál a dál od jeho přítomnosti, dokud jsem nedorazil na schodiště, kde jsem vyčkal na vhodnou příležitost, která mě navede na mé patro, kde mám kabinet. 

Jenomže schodiště nijak dvakrát reagovat nechtělo, tak jsem nad tím uraženě zamručel a využil jsem tedy zkratku v podobě tajné chodby u obrazu pohyblivé Africké fauny, spíš to bylo místo kdesi u rohu, ale i to stačilo bohatě, všechno to tady vypadalo tak tiché, valná většina obrazů spala, zatímco jiná se probouzela, ale i tak se snažila dodržovat klid, aby nerušila ostatní kolem sebe. Po vyřčení kouzla jsem vešel do tajné chodby ve stěně a skrz ní jsem se dostal poté na chodbu, která mě zavedla k mému kabinetu, kde jsem po jeho otevření nalezl vzkaz od Hermiony, myslel jsem si, že tu bude chtít přespat, až do samého odjezdu, ale pak mi došlo, že někde u sebe v pokoji musí mít svoje sbalené věci, tak jsem to tedy hodil za hlavu. Vzkaz jsem si s úsměvem na tváři přečetl, a pak jsem se šel konečně taktéž pořádně prospat, dokud byl ještě vůbec na toto nějaký ten čas.