DOKONČENO
Park Jimin, normální student, který žije společně s Jinem a Joonem, se dostane na Korejskou Elitní školu, kam chodí i samotní Princové! A kdo jiný by to snad mohl být, než miláček Asie Jeon Jungkook a miláček Evropy Kim Taehyung.
Oba jsou...
Jimin princům o ničem neřekl. Ani doma nemluvil o tom, že by se chtěl přestěhovat a aniž by si to nějak uvědomil, měl na krku konec akademického školního roku. A co bylo nejhorší?
Není to ani týden, co Jungkook s Taehynugem Jiminovi oznámili, že jejich poslední rok, který měli na akademii strávit, nebude vůbec konat. Přesněji, jejich učení bude probíhat za zdmi paláce, protože to pro ně tak prý bude nejlepší. Řekli jim to jejich královští rodiče a ani jeden s tím nemohl nic dělat. To ale neznamenalo, že se s jejich baby nebudou vídat. Jiminovi do konce studia zbývají dva roky a i když má před sebou dlouhou cestu, jeho lásky mu slíbili, že se s ním rádi podělí o jejich zápisky a usnadní mu tak učení.
Jimin byl ve chvíli, když mu Kook s Taem řekli, že nebudou na škole s ním, nafouklí jako ropucha. Nebyl naštvaný, jen to nebylo fér! Hobi a Yoongi budou spolu, proč ne i on a jeho milenci?
Nebýt Taehynugova fungujícího uklidňovaní, nikdy nekončícího mazlení a šimrání od Jungkooka, asi by byl nafouklí ještě týden po tom. Ale co mohl dělat? Bude se maximálně soustředit na jeho studium, aby za princi nezaostával. Nechce zůstávat pozadu, chce se jim co nejvíce vyrovnat. Věřil, že je toho schopný a jeho motivace si mohli všimnout všichni jeho blízcí.
,,Oh, Namji! Co já bez nich budu dělat?" Oddychl si Jimin, když akorát projížděl parkem s kočárkem s dcerou Jina a Namjoona. Často si ji od nich půjčovat a párkrát se přistihl, že by i on sám chtěl mít jednu takovou malou rodinku. Miloval jízdy s kočárkem, relaxoval u toho a mohl si pročistit hlavu. Dokonce si s Namji neustále povídal a říkal jí snad všechno. co ho zrovna napadlo. I když mu milá holčička zatím nerozuměla ani slovo a odpovídala mu jen bubláním a všemožným nesmyslným mumláním.
Venku bylo horko. Léto bylo za rohem a když Jimin zahlédl stánek se zmrzlinou, hned se u něj zastavil a jeden kopeček čokoládové si koupil. Zastavil se s kočárkem na lavičce ve stínu pod jedním ze stromů a zasekl ho, aby mu nemohl odjet. Z tašky na kočáru si vytáhl kapesník, protože mu na malíček ukápla roztávající se zmrzlina a začal si svojí osvěžující mňamku vychutnávat.
Když Jimin svoji kopečkovou zmrzlinu dojedl, vyhodil špinavé kapesníčky do koše, postavil se na nohy a znovu začal Namji vozit sem a tam, kam ho nohy zavedli. A když sám začal být unavený a Namji usla, bylo na čase se zase vrátit domů.
Když nad tím tak přemýšlel, Jungkook a aTaehynuga neviděl dobrých pět dní. Museli se postarat o nějakou královskou práci, které Jimin absolutně nerozumí, a chtěli ji mít hotovou co nejdříve, aby se mohli zase hned v klidu vidět. Park přemýšlel, co by pro ně tak mohl udělat. Možná jim něco upéct?
To neznělo špatně.
I když se to Tae snaží maskovat, má pěkně sladký jazýček, takže nějaký dortík by byl perfektní. Mobil nechal doma, takže jim hned jak se vrátí napíše sms, kdy se zas uvidí, aby měl všechno hezky připravené a nic mu nescházelo. Musel se dohodnout s Jinem, aby mu jeden večer předal kuchyni na jeho kouzlení. Jin ho toho naučil v kuchyni tolik, že mu to bude do konce života vděčný. Snad vše co znal ho naučil právě Seokjin.
Cesta domů byla klidná. Nikdo kolem na ulici nekřičel, takže Namji celou dobu klidně spala. Když Jimin musel zastavit na přechodu, Park s kočárkem jemně houpal, aby se Namji neprobudila a dál odpočívala. Jako miminko potřebovala hodně spánku. Až bude starší, bude si s ní moc hrát a chodit na prolejzačky.
,,A jsme doma," řekl Jimin, když zastavil u schodů u vstupu do budovy, kde společně žili. Opatrně ji vytáhl nahoru, klíčema otevřel vchodové dveře od budovy a opatrně s kočárkem zajel dovnitř. ,,Někdo slaví?" Pomyslel si, když na zemi uviděl několik opuštěných konfetů. Někdo po době udělá bordel a ani si ho neuklidí. Jen jedna věc ho zarazila. Řečené konfety byli přímo přede dveřmi od jejich bytu. ,,Něco se slaví a já o tom nevím?"
Jimin jen pokrčil rameny, možná kdyby si sebou vzal telefon, věděl by, kdyby ho někdo sháněl. A akorát když se chtěl klíči trefit do klíčové dírky, aby si otevřel, dveře se sami do sebe rozletěli na všechny strany, kde mezi nimi stál Namjoon.
Už už chtěl něco říct, ale Jimin ho se vším štěstím na světě zarazil, protože nechtěl utěšovat rozmrzelou Namji.
,,Pšš! Namji spinká!"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
