BELOVED //Vminkook

First Love

    ,,Podívej se na něj, to je ten, co dostal stipendium."

    ,,Je pravda, že nemá rodiče?"

    ,,Ani na školní uniformu prý neměl..."

,,Určitě musel někoho přemluvit, aby mu školné zaplatil."

,,Myslíš, že je pravda, že spal s několika klukama s naší školy? Prý si tak vydělal na školné!"

,,min- Park Jimin!"
Jimin šel chodbou se sklopnou hlavou a snažil se ignorovat hlasy kolem něj, až si skoro nevšiml jeho dlouholetého přítele, jak na něj volá z druhého konce chodby.

,,Park Jimin, sakra!" Zakřičel naposled a Jimin se konečně otočil. Zvedl hlavu a jeho oči se okamžitě rozzářily. ,,Hobi!" Zavolal n zpátek, rozevřel svoji náruč a Hobiho objal.

,,Neviděl jsem tě tak dlouho!" Řekl Hobi, když se od Jimina odtáhnul a dal mu malý polibek na tvář. Jimin se porvé za celý den konečně usmál a lhal by, kdyby ho od toho nebolely tváře.

,,Nevěděl jsem, že tě tu potkám. Ne do té doby, dokud jsem o tobě neslyšel v televizi!" Řekl Jimin a jeho zuby stále svítily ven. ,,Kdyby tady měl někdo telefon, nebyl by s tím žádný problém," našpulil Hobi pusu a ruce si uraženě překřížil na prsou.

,,Nechtěl jsem s ničím Jin hyunga a Jooon hyunga obtěžovat. Udělali toho pro mě víc, než dost." ,,Jak se vůbec mají? Tři roky jsem nikoho z vás neviděl. Naši mě z Ameriky ne a ne pustit zpět." Jimin se zasmál. ,,Mají se úžasně. Ah! Minulý rok si pořídili štěňátko!" Zajásal a tváře se mu začervenaly.

,,Musím se za nima někdy jet podívat," oddechnul si Hobi a podíval se na svoje hodinky. ,,Ty vo-" ,,Slovník!" Napomenul ho hned Park. ,,Ah... za chvilku začíná výuka, Jimin, víš kde máš třídu?" Zetal se a nadzvedl obočí. jimin chvilku přemýšlel a potom splašeně zaklepal hlavou. ,,NE!" Hobi se zasmál, vzal Jiminovi jeho papír z ruky, na kterém měl jeho rozpis. ,,Jsi hned vedle mé třídy, úkažu ti cestu," řekl Hobi, vzal Jimina za ruku a odvedl ho do jeho třídy.

Nebyla od nich daleko. Asi je tři další dveře od místa, kde oba stáli. Hobi dal Jiminovi jasně najevo, že se nemá čeho bát a že ho určitě budou mít všichni v oblibě.

Jimin Hobimu zamával na rozloučenou a potom už zůstal sám. Byl troch zklamaný, že s ním nemá společné hodiny.

Jimin se nadech, vzal za kliku, otevřel dveře do učebny a vešel dovnitř. Byl nervózní a nebyl si jistý toho, jestli si vůbec v celé škole bude schopný najít nějaké kamarády..

Všichni přítomní se na Jimina podívali a celá místnost utichla. Jimina polil pot, protože i za těch pár minut, co je na škole a tohle měla být jeho úplně první hodina, nenarazil na nikoho, kdo by se na něj mile podíval. Zhluboka se nadech a klidně čekal na příchod jeho učitele. Nikdo nic neříkal, buď ho každý jen pozoroval, nebo si ho zatím vůbec nevšímal.

Když učitel přišel, Jimin se uklonil. ,,Park Jimin?" Zeptal se a Jimin kývl hlavou. ,,Vítám tě. Doufám v nejlepší výsledky. Vše musím hlásit řediteli. Posaď se-" řekl a rozhlédl se. Nemohl si nevšimnout, že pár lidi zakývalo hlavou jako gesto toho, že k nim nemá vůbec chodit.

,,Nahoře, Pane Park," řekl, Jimin se naposledy uklonil a šel úplně dozadu do třídy. Bylo tam volné jen jedno místo, vedle klidně a mile vypadajícího muže. Nepodíval se na něj, ani nic neřekl, takže Jimin sebral jeho veškerou odvahu a pozdravil.

,,A-ahoj," usmál se a posadil se. Muž vedle něj potom konečně otočil jeho hlavou od okna, sám se na Jimina usmál a pozdravil ho na zpět. ,,Jimin? Ten na stipendium?" Zeptal se a prohlédl si ho. Jimin znovu kývl hlavou a usmívat se nepřestával. ,,A ty jsi?" Zeptal se. ,,Taehyung. Kim Taegyung," řekl, podepřel si bradu rukou, kterou měl opřenou o stůl a nepřestával na Jimina zírat.

Park zamrkal, otevřel pusu jako gesto, aby něco řekl, ale byl hned přerušeny začátkem výkladu jejich učitele.

Jimin se rychle narovnal, připravil si věci a jako vzorný student, ani na chvilku se od projektoru neodtrhnul.