BELOVED //Vminkook

Fifteenth Love

    Jimin vyvalil oči. Nikdy tak drahé jídlo neviděl!  To je snad i škoda jíst...

     Jimin se ztraceně díval do jídelního lístku a špulil u toho pusu. Tae se na něj tajně culil a Jungkook čekal, až si Jimin konečně něco vybere.

    ,,Tak? Vybral sis něco?" Zeptal se Jungkook, ale Jimin jen víc našpulil pusu. Taemu skoro až tekla slina po puse, když si tenhle výraz představil v úplně jiné situaci-

     ,,Jimin, dělej jako že tam ty ceny nejsou. Jak jsme řekli! Nech se trochu rozmazlovat!" Pobídl ho Tae a měl nutkání ho políbit na tvář. Neudělal to jen proto, protože ho nechtěl ještě víc rozrušit.

     Na druhou stanu, Jimin vedl vnitřní boj sám se sebou. Nebyl si úplně jistý, jak tenhle večer Princům oplatí, ale něco byl odhodlaný vymyslet. A už se nemohl dočkat na reakci mužů, kteří se mu tak líbili.

     ,,Um, Tae?" Zeptal se pomalu Jimin.

    ,,Hm?"

     ,,Co je podle tebe nejlepší?" Zamrkal, usmál se a jeho růžové tváře byly tak krásně Taemu na očích. Ten se podival na menu, zkousl si ret a po chvilce uvažování odpověděl; ,,Necháš výběr na mě?"

     Jimin kývnul hlavou.

     ,,Lásko, máš vybráno?" Zeptal se Taehyung svého milence. Ten sám kývnul, menu složil a přivolal tím tak obsluhu. Jungkook si nechal od Taeho pověděl, co má říct číšníkovi jako gentleman, když je na rande se svým milým a objednal jim tak jejich večeři.

     Číšník přišel i s drahým vínem v rukou, druhý vedle něj držel skleničky a položil je třem mužům na stůl. Jimin sice nebyl fanoušek alkoholu, ale víno si sem tam dal i doma s Jinem a Joonem, když si chtěli zpříjemnit večer.

      Obsluha víno otevřela, nalila každému půl sklenky a s úklonou odešla.

     ,,Líbí se ti tu?" Zeptal se Tae. Nechtěl mít u stolu ticho.

     ,,Líbí? To je slabé slovo, Tae! Snad každá žena by na takové místo chtěla se svým milým," oddechnul si a jemně se usmál. ,,Dokonce i já bych svého milého neodmítal, pokud by mě sem chtěl vzít. Ale! Jen pokud bych měl třeba narozeniny..." zabrblal se.

     Jungkook si opřel loket o stůl, do druhé ruky vzal sklenku vina a napil se. ,,Proč sis vybral naši školu?" Přidal se do hovoru. Chtěl o Parkovi vědět víc. Část z něj stále nechtěla zavrhnou to, co slyšel ve škole. Chtěl to ze sebe úplně vymazat - pokud to vše byly lži.

     Jimin se zhluboka nadechl a opřel se o svoji židli. Neměl problém se v jejich přítomnosti uvolnit. Tedy, už ne - potom, co ho Tae začal jemně šimrat po zádech, aby ho uklidnil a Jungkook se na něj začal konečně sám usmívat.

     ,,Chci jednou vrátit vše, co pro mě Jin hyung a Namjoon hyung udělali. Starají se o mě skoro od malička. Vlastně, jsou to moji rodiče... nechci pro ně být zátěž do nekonečna! Oba jsou ve věku,  kdy by mohli mít rodinu, ale dokud žiji s nima... nemají tolik soukromí jen pro sebe," řekl Jimin. Nechěl zacházet do detailů a nechtěl jeho problémy nijak ročně zatěžovat. Naopak, měl by je ohromit, pokud na ně chce udělat dobrý dojem!

     ,,Proto se snažím být co nejlepší,  aby na mě mohli být jednou hrdí!" Zahyhňal se, ruce si složil do pasu a zhoupl se na místě. ,,Nikdy bych nečekal, že se na tak úžasnou školu dostanu. Ah! Měl jsem i další motivaci! Mám tu Hobiho a jsem s ním opravdu šťastný-" Jimin už už chtěl povídat víc, ale Taehyng ho umlčel tím, že si hlavu zavrtal do Jiminova krku a jemně ho políbil. Jimina to vyvedlo z míry a hned přestal mluvit.

     Jungkook si sám opřel hlavu o jeho rameno. Nějak opravdu začal věřit tomu, že Jimin kurva nebo zlatokopka není. Jak by takova ňuňu koule mohla být uvnitř tak odporná? Asi v jeho přítomnosti začíná měknout.

    ,,Jimin, je Hobi tvůj dobrý přítel?" Zabrblal Tae, stále s hlavou zabořenou v Jiminově krku. Jeho ruce pomalu haldili jeho stehna.

    ,,Nejlepší! Nikdy bych ho neopustil-"

    ,,Jsi do něj zamilovaný?" Zeptal se znovu Kim a zabručel u toho. Jimina to lehce překvapilo, ale hned opověděl; ,,NE! Hobiho miluji jen jako svého nejlepšího přítele!" Zvedl ramena.

     ,,Políbil tě někdy?" Vypadlo z Jungkooka. To Taeho překvapilo, ale nedal to na sobě znát. Měl radost, že se i jeho láska začíná stávat na Jiminovy závislá.

     ,,Stejně jako Jin, Joonie... vždy si dáváme pusu na rozloučenou... nebo když mi není dobře...." řekl tiše Jimin. Styděl se, proč by se ho na něco takového prali?

    ,,Kam?" Zeptali se princové naráz, zvedli hlavy a podívali se přímo na Jimina. Ten mezi nimi stuhnul a začal si žmoulat mezi prsty látku na kalhotách.

    ,,Do vlasů? Na tvář... nebo na čelo," odpověděl, zavřel oči  a čekal na jejich reakci. Jen nečekal takovou, jako od obou dvou dostal-

    ,,My v tom případě můžeme taky?"