DOKONČENO
Park Jimin, normální student, který žije společně s Jinem a Joonem, se dostane na Korejskou Elitní školu, kam chodí i samotní Princové! A kdo jiný by to snad mohl být, než miláček Asie Jeon Jungkook a miláček Evropy Kim Taehyung.
Oba jsou...
,,Jimin, včera jsi někam zmizel, nemohl jsem tě po škole nikde sehnat," lepil se na svého přítele už od chvíle, kdy na něj narazil.
,,N-nikde..." špulil pusu Jimin. Nějak moc nechtěl Hobimu říct pravdu o tom, že přespal u dvou princů. Něchtěl, aby o něj měl nějakou starost. Vždyť přeci, říkal mu, ať si s nimi nic nezačíná, jenže ono to jinak nešlo! Jeho drahé srdíčko by se jinak asi zbláznilo.
,,Byl jsi s Princem Taehyungem a Princem Jungkookem, že?" Nadzvedl Hobi obočí a protočil očima. Jimin se na něj nevěřícně podíval. Otevřel pusu jako kdyby chtěl něco říct, ale žádná slova se z něj nedostala.
,,Jak to vím?" Zeptal se Hoseok za něj, zašklebil se hodil rukama do vzduchu, ,,snad každá slečinka o tobě mluví. Dokonce i několik týpečků se o tobě baví jako o kusu masa. Jimin, neříkal jsem ti snad, že pokud se chceš vohnout problémům, nemáš se s nima bratříčkovat?"
Jimin si hrál se svými prsty a nervózně přešlapoval. Moc dobře si pamatoval, co mu Hobi řekl, ale TaeTae a Kookie jsou na něj oba tak hodní... nic se přeci stát nemůže, ne?
,,Chimm, je mi jasný, že se ti líbí..." vzal ho kolem ramen a objal ho, ,,ale to i dalším nekolika šlechtám. Tahle škola se Jina jenom hemží," pokračoval opatrně. Nepřál si, aby se Park cítil špatně. Jen pro něj chtěl to nejlepší, ,,nechci, aby jsi pak byl zklamaný, no... víš? Co když tě potom nechajá být a ani si na tebe nevzpomenou?"
Jimin malinko zalapal po dechu. Nic takového přeci není jisté! Věřil svým Princům celým svým srdcem. Nechtěl tu víru k nim zranit. Proto se zhluboka nadechl, kousek od sebe Hobiho odstrčil a podíval se mu do očí.
,,Hobi, věřím jim. Jsou tak hodní, TaeTae je tak laskavý a Kookie tak jemný... i když na to nevypadá!" Začervenal se. Chtěl, aby je jeho přítel viděl v lepším světle. I když byl o proti nim nic - dokoce i oproti Hobimu - chtěl se alepoň na chvilku, když by víc nebylo množné, cítím pro někoho důležitý. Měl u sebe jasno, nikoho jiného na světě by nechtěl nikdy tolik, tak Taeho a Jungkooka. Nebral je jako prince, ale jako jeho přátele... nebo i něco víc. Byli pro něj důležití a chtěl jim to tak moc dát najevo.
Hobi si ho dlouze prohlédl, s dlouhým nádechem se narovnal a Jimina konečně pustil; ,,Fajn," zakýval hlavou, ,,líbí se mi, jak o nich mluvíš," a tentokrát se konečně usmíval i on sám. Pořád se mu moc nelíbila představa toho, jak špatně věci můžou dopadnout, ale dokud ho bude mít stále pod dohledem... usoudil, že vše bude v pořádku. Miluje svého malého přítele a je schopný pro něj udělat všechno na světě~ hlavně když je tak rozkošný.
,,Hobiiiiiii!~" skočil mu Jimin do náruče, ruce obtočil kolem jeho krku a natiskl se na něj jak jen mu to šlo. Hobi ho několikrát polibil do vlasů, sám ho objal kolem pasu a mírně ho nadzvedl, aby se nohama nedotýkal země.
,,Dobře, dobře! Taky tě miluju~" zatočil s ním ve vzduchu, jako kdyby snad něco společně oslavovali. Jimin byl nadšený z toho, že ho Hobi sám nebude od princů odtahovat. Hoseok si stejně dal slib, že jak se k němu AŽ MOC přiblíží, useká jim ruce. A jestli mu jedinkrát ublíží, tak se nedočkají dalšího rána.
,,Ah, mimochodem," začal znovu Hobi, když Jimina položil na zem. Jimin mu s malým 'Hm' odpověděl a čekal na to, až se jeho kamarád vyžvejkne.
,,Chtěl bych tě představit svému příteli!"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
