Spolupráce ||Dramione, FF ✅

1. Kapitola

Draco vešel do chlapecké ložnice, kterou sdílel s Theodorem Nottem, Blaisem Zabinim a Gregorym Goylem. Tiše a klidně za sebou zavřel dveře. Tedy, aspoň tak to původně zamýšlel. Ve skutečnosti s nimi práskl tak silně, že je málem vyhodil z pantů.

Jeho otec by ho za to asi nepochválil. Určitě by to bral jako projev nějaké emoce nebo tak něco. Vždy mu totiž říkal, že když bude dávat najevo své emoce, dá tím někomu možnost ho ovládnout.

Když Draco přišel do ložnice, byl naštvaný -to mohou dveře potvrdit-, a vůbec nevěděl proč. Takže byl naštvaný, že je naštvaný. Myšlenka na Luciuse mu taky moc nepomohla. Nerad o něm přemýšlel, což znamenalo, že teď byl naštvaný, že si na něj zase vzpomněl a to jen díky tomu, že prásknul dveřmi. Takže byl vlastně naštvaný na dveře. Jasná věc! Za všechno můžou dveře!

Draco zakroutil hlavou na tím, jak stupidně to zní. Přišel k posteli a povolil si uzel na kravatě, sundal si sako, které ledabyle pohodil na zem a rozepnul si dva knoflíky na košili. Poté se položil na postel. Zkřížil paže na hrudi a zavřel oči. Asi trénuje do rakve.

Stále si zakazoval na Luciuse myslet, jenže jeho otec byl tak otravný, že mu neustále lezl do myšlenek, byť nevědomky. A nebo ne. Beztak to Lucius nějak umí a dělá mu to schválně.

Svého otce uctíval, vzhlížel k němu, když byl ještě dítě, ale s návratem Voldemorta poznal, jak slabý byl. Neustále mluvil o moci. Ještě před návratem beznosáče pořád dokola Dracovi opakoval, jak bude všechno úžasné, až se Pán zla vrátí k moci. Nejspíš mají odlišné názory na to, jak vypadá něco úžasného a to, že se před Voldemortem jeho otec krčil jako krysa, to moc úžasné nebylo.

Dracovi se vybavil zděšený výraz Luciusovi tváře, když mu jeho jediný syn oznámil, že nemá v úmyslu stát se smrtijedem. Zděšení pak vystřídalo rozzuření. Lucius ho té noci málem zabil. Několikrát schytal kletbu Cruciatus. A světě div se, nebýt jeho tety Bellatrix, nespíš by ho umučil k smrti. Nakonec mu nic jiného nezbylo, než přijmout tu ohavnou značku, na kterou vážně není pyšný, jak si někteří stále myslí.

Blonďák se přetočil na bok. Měl už myšlenek o Luciusovi plné zuby. V mysli ale pořád viděl bledou tvář, tak podobnou té jeho, zalitou hněvem. Draco cítil, že se mu chce spát. Obraz jeho otce mu stále pronikal do mysli, ale najednou se objevil jiný. Viděl rozzlobený obličej obklopený hustými, hnědými vlasy. Draco se prudce posadil. „Zatracená mudlovská šme-" zasekl se a těžce polkl. Nedokázal tu větu doříct. To oslovení mu jaksi nešlo přes jazyk.

Stále nemohl uvěřit, že ho profesor Vector dal do dvojice s pravou rukou Harryho Pottera. Zbláznil se? Vždyť je to naprosto nelogické! Vector se očividně hlavou praštil každý sloup, kterých je v Bradavicích plno.

Podíval se na hodinky. Zjistil, že za pár minut začne večeře a pak má sraz s Grangerovou v knihovně. Když přemýšlel o nadcházejícím setkání, zašklebil se. Přemýšlel, co by na to řekl Lucius, kdyby zjistil, že je ve dvojici s mudlovskou dívkou. Nejspíš by byl vzteky bez sebe.  Možná, že by mohl svého otce trochu poškádlit a napsat mu do Azkabanu dopis, ve kterém by mu psal, jak si spolupráci s mudlorozenou dívkou užívá. Třeba by to pak s Luciusem  švihlo a přestal by Dracovi lézt do hlavy. Jo, byl to dobrý nápad!

Už už si chtěl vzít pergamen a brk, ale dveře ložnice se otevřely a v nich se objevil Gregory Goyle. „Jdeš na večeři?“