Spolupráce ||Dramione, FF ✅

6. Kapitola

Hermiona se zády opřela o zeď a zhluboka se nadechla. „Neměla jsem mu to říkat,“ zamumlala si sama pro sebe.

Jenže, když se na ni Malfoy díval těma bouřkově šedýma očima, které po jejích slovech poteměly, nedokázala mu lhát. Bylo to zvláštní a ona nevěděla, proč tomu tak je. Docela ji to děsilo. Každopádně řekla mu něco, co neřekla nikomu jinému.

Nechala svou tašku sklouznout z ramene a posadila se na zem. Rozpustila si cop a nechala si vlasy spadnout do tváře. Přitáhla si kolena k břichu a objala je rukama. Všechno by bylo perfektní, kdyby nebylo jeho. Myslela si, že si poslední rok v Bradavicích užije, ale očividně se spletla.

Tolik Bradavice milovala! Milovala knihovnu a stejně tak i Věštění z čísel. A kdyby nebylo toho blonďatého smetáku, užívala by si to. Tolik ji ten pitomec štval. Štval ji ten jeho arogantní ksicht nebo ten arogantní úsměv. Štvalo ji už jen to, že musí dýchat stejný vzduch. Hňup jeden. I když, dalo by se říct, že je to vina profesora Vectora, protože to on je dal spolu do dvojice. Ale stejně to nemění nic na tom, že se Malfoy chová jako korunovaný blbec.

„Blbec, blbec, blbec,“ Hermiona začala hlavou bouchat o kolena. Byla tak naštvaná, že by se nejraději vrátila za Malfoyem a i jeho hlavu o něco otřískala. Nejlépe o všechno v dosahu.

„Hermiono? Co to děláš?"

Kudrnatá čarodějka sebou trhla a přestala si ubližovat. Zvedla hlavu a zjistila, že Dean Thomas na ni zírá jako na blázna.

„Ahoj Deane,“ řekla s milým a lehce zahanbeným úsměvem. „Jak se máš?"

„Jsi v pořádku?“ ignoroval její otázku Dean, který vypadal docela znepokojeně. Protože vidět někoho, jak sedí v temné chodbě na zemi a mlátí si hlavou o kolena docela znepokojující je.

„Jsem v pořádku, jen přemýšlím o tom, jak moc nenávidím Malfoye," ušklíbla se na něj.

„A chceš si u toho přemýšlení rozbít hlavu? Nebylo by lepší ji rozbít němu?“ Dean se pobaveně uchechtl. Poté přišel blíže k Hermioně a natáhl k ní ruku.

Čarodějka jeho ruku přijala a s jeho pomocí se postavila na nohy. „Díky."

Společně se vydali do nebelvírské věže. Po pár minutách prošli otvorem do společenské místnosti a obraz Malfoyova arogantního ksichtu konečně zmizel z její mysli.

Večerní famfrpálový trénink lvů očividně právě skončil, protože celý nebelvírský tým stál poblíž krbu. Všichni byli pokrytí od hlav až k patám blátem a diskutoval asi o strategii. Nebo si to Hermiona alespoň myslela. Ona totiž famfrpálu rozuměla jako koza petrželi.

Hermiona zamávala na Rona a Harryho, potlačila zívnutí a vyrazila do své ložnice. Ginny a Parvati se dohadovaly nad nějakou knihou nazvanou Věštění z lásky. Zrzka na ní právě vyhrkla něco o tom, že je ta kniha jen samý blábol. Hermiona nad tím jen zakroutila hlavou a položila svou tašku k nočnímu stolku. Vydala se koupelny, kde provedla večerní hygienu a oblékla si pyžamo. Poté se vrátila do ložnice a spadla do postele. Ano, spadla. Cestou totiž zakopla o svou tašku. Vztekle zavrčela, popřála děvčatům dobrou noc a lehla si na posteli normálně. Její poslední myšlenka, než usnula byla o tom, jak moc nesnáší Malfoye.