Spolupráce ||Dramione, FF ✅

21. Kapitola

Hluboko pod bradavickým hradem se Draco probudil, čelo měl orosené potem a jeho dech bych zrychlený. Nemohl si vzpomenout, o čem byl jeho sen, který ho prubudil, ale byl za to docela vděčný. Nenáviděl své sny, takže uvítal, když si ho pro jednou nepamatoval.

Odhodil zelený saténový přehoz i s přikrývkou, vstal z postele a přešel přes místnost ke své komodě, kde se oblékl do teplého školního hábitu a vyšel z chlapecké ložnice. Společenská místnost, přes kterou procházel, byla prázdná a tichá.

Mířil do jejich pokoje. Cesta tam trvala docela dlouho, protože se musel několikrát schovat za brnění a nebo za dlouhé závěsy u oken a dvakrát se schoval i do prázdné učebny. Ta zatracená Norrisová mu byla neustále v patách. Zdálo se, že ta ďábelská kočka vždycky věděla, že tam je, ale nemohla ho najít a zavolat tak Filche, který by mu nejspíš zase vyhrožoval tím, že ho pověsí na skřipec nebo tak něco. Překvapilo ho, že na chodbách neviděl ani jednoho profesora či někoho z primusů. Tehdy v nižších ročnících se zdálo, že byli na každém rohu, když se spolu s Crabbem a Goylem občas vykradli ze sklepení. Připadalo mu to jako věčnost, co se s nimi tajně toulal po chodbách nebo školních pozemcích po večerce. Nebo co se vykradl ze sklepení s Pansy, aby si prohlédl výhled z astronomické věže. Draco se ušklíbl, když si vzpomněl na to, jak si Pansy vždycky myslela, že tam s ní plánuje něco romantického.

To vše však bylo pryč. Letos většinu svého volného času trávil s Hermionou, přemýšlením o Hermioně nebo bojem s ní. A samozřejmě to zase pokazil, znovu jí ublížil. Sotva mu odpustila to, co udělal, když se schovávali před Potterem a Weasleym a teď to udělal zase. Být na jejím místě, už by se dávno proklel.

Konečně došel do jejich pokoje a odemkl dveře. Když je otevřel, překvapilo ho, že v místnosti bylo světlo a teplo. Hermiona seděla u stolu s knihou před sebou. Vzhlédla k němu a její hnědé oči na okamžik zazářily úlevou, ale ta se pak změnila na strach a starost.

„Co tu děláš?“ zeptal se jí tiše.

„Nemohla jsem spát,“ zamumlala. „Měla jsem zlý sen," dodala, když se na ni podíval s otázkou v očích. „Co tu děláš ty?"

„Taky jsem nemohl spát,“ odpověděl jednoduše.

„Taky špatný sen?" zeptala se starostlivě.

„Nevím, nepamatuju si ho,“ řekl Draco a zavřel za sebou dveře. „Tak o čem se ti zdálo?“ zeptal se se zájmem a opřel se ramenem o dveře.

„To je jedno,“ zamumlala a odvrátila od něj pohled.

„Byl jsem v něm?“ položil další otázku a svůdně se ušklíbl.

„Ne!" vyjekla pohoršeně. Draco se na ni zazubil. Lhát teda moc neuměla. „A i kdybys byl, nebyl to ten typ snu, který myslíš.“

„Neříkej, žes takový sen o mně nikdy neměla," řekl Draco svůdným hlasem a vítězoslavně se ušklíbl, když celá zrudla.

„Já...to jsem neřekla,“ Hermionin hlas se chvěl nervozitou. Draco se široce usmál a ona zabořila obličej do dlaní. „Jsi blázen, Malfoyi, víš to, že?“

„Možná jsi to už jednou nebo dvakrát zmínila, ano,“ řekl pobaveně a stále se usmíval. „Takže tvůj sen, ve kterém bohužel neprovádíme samé hříšné věci, o čem byl?“ zeptal se a posadil se ke stolu naproti ní.

„Nejde o to, o čem ten sen byl, ale co znamená," řekla Hermiona.

„Dobře, tak co to znamená?" zeptal se Draco s pozdviženým obočím.

„Nejsem si jistá. Možná varování?“ zamumlala Hermiona.

„No, to asi nezjistíme, když mi ten sen nepovyprávíš," řekl Draco pobaveně. Hermiona si povzdechla a řekla mu vše, co se ve snu stalo.