Spolupráce ||Dramione, FF ✅

13. Kapitola

Silná sněhová bouře konečně ustoupila a nyní se sněhové vločky ladně snášely z nebe jako pírka. Byl to krásný Štědrý den a všichni studenti v Bradavicích stále tvrdě spali. Všichni, kromě Draca Malfoye.

Ležel na posteli a zakrýval si uši polštářem. Probudilo ho hlasité Goylovo chrápání, které nemělo konce. Blonďák ho několikrát oslovil v úmyslu ho probudit, ale marně. Dokonce na něj i mlaskal, ale docílil tím jen toho, že si u toho připadal  jako idiot. Poté se naštval a hodil po Goylovi jeden z polštářů. Nic se však nestalo a Draco už byl vytočený jako vývrtka na víno a začal po svém spolužákovi házet všechno, co mu přišlo pod ruku. Zastavil se až tehdy, kdy do rukou chytl porcelánovou vázu. Chtěl ho sice umlčet, ale ne navždy, že jo.

S tichým zavrčením odhodil polštář a posadil se. Celý obsah Dracova nočního stolku kromě vázy nyní spočíval na Goylově posteli. Naházel to na něj a ten hromotluk si dál spokojeně chrápal. „Jen počkej," zasyčel Draco a tvářil se u toho jako naprostý šílenec. Vytáhl zpod polštáře svou hůlku a... Avada kedavra! Ne, tak ne. I když by to s jistotou zabralo, nemá v plánu zavraždit kamaráda. Možná. „Petrificus Totalus!“ 

Se spokojeným povzdechem si Draco zase lehl. Nyní mohl alespoň na chvíli usnout. Doufal, že se vrátí do snu, ze kterého byl tak hrubě vytržen tím otravným chrápáním.

Cítil, jak ho spánek začíná přemáhat.

Draco se najednou prudce posadil a zabodl ostrý pohled na postel, kde ležel Blaise Zabini. Chlapec začal chrápat. „To je snad zlý sen!" zařval do polštáře, který pak vztekle hodil po Blaisovi. „Kašlu na to!"

Vstal a zrušil zaklínadlo, které použil na Goyla. Když zamířil do koupelny, všiml si velké hromady dárků. Šokovaně vykulil oči, když si všiml, od koho je dárek, který byl úplně nahoře. Myslel si, že ho Lucius chce zabít, ne mu posílat dárky. Možná, že mu poslal něco, co ho ihned po otevření zabije. Nedivil by se tomu.

Draco do dárku opatrně šťouchl špičkou hůlky. Asi očekával nějaký výbuch nebo že ho ta krabice třeba kousne. Nic se ale nestalo. Možná to přeci jen není nic nebezpečného, ale nehodlá to riskovat. Ať je to, co je to, nemá o to zájem. Vzal dárek, vyšel z chlapecké ložnice do společenské místnosti a hodil dárek do krbu.

Vrátil se zpět do ložnice a prohlížel si zbývající dárky. McGonagallová ho ujistila, že v Bradavicích bude naprosto v bezpečí, ale Draco znal Luciuse moc dobře a velmi pochyboval, že to jedním dárkem skončilo. Dárků totiž dostal podezřele moc. Víc, než obvykle, takže by se nedivil, kdyby některé z nich poslal Lucius, ale pod jiným jménem. A třeba zrovna ty, které ho mají zabít. Draco tomu vážně věřil. Nicméně, zdálo se, že všichni ve škole jsou nadšeni z nadcházející události dnešního večera, alespoň si to myslel. On z vánočního plesu však radost neměl a kdyby nemusel, nešel by tam. Jasně, mohl klidně odjet domů, ale to se mu taky nechtělo. Vlastně v Bradavicích se cítil víc jako doma, než na Malfoy Manoru, takže ten hloupý ples prostě nějak přežije.

Na snídani se Draco snažil ignorovat natěšené studenty, kteří neustále debatovali o plese. Už mu to lezlo na nervy a tak zamířil do knihovny. Ale ani tam neměl klid. I tam studenti natěšeně diskutovali o události a madam Pinceová z toho byla chudák malá úplně na prášky. Pobíhala po knihovně a napomínala studenty, aby konečně zmlkli, ale bylo to k ničemu.

Draco tedy s povzdechem zamířil na školní pozemky. Jakmile ale vyšel z hradu, všiml si bandy hlučných Nebelvírů, včetně hvězdy nebelvírské koleje Pottera a jeho podržtašky Weasleyho. Grangerová s nimi však nebyla. Draco pohledem zkoumal okolí a nakonec si jí všiml. Zatnul ruce v pěst a zaskřípal zubama, když uviděl, kdo že stál po jejím boku.