Spolupráce ||Dramione, FF ✅

26. Kapitola

„Hermiono! Kde jsi byla?“ zeptal se Harry, když si všiml, že jeho nejlepší kamarádka vstoupila do společenské místnosti. „Hledali jsme tě."

Ron vzhlédl od šachovnice a upřel svůj pohled na Hermionu. Pozvedl obočí a sjel ji pohledem od hlavy až k patě. „Vypadáš, jako bys v Černém jezeře bojovala s obří olihní a vsadil bych všechny své čokoládové žabky, které mi zbyly z Vánoc, na to, žes vyhrála. "

Harry se pobaveně ušklíbl a Seamus s Deanem, kteří seděli na pohovce, vyprskli smíchy. Hermiona je všechny sjela zamračeným pohledem. Pravda, nevypadala zrovna nejlépe. Hábit měla od bláta a byla celá promočená. Byla se totiž projít po školních pozemcích, ale zapomněla si hůlku v ložnici, takže na sebe nemohla použít kouzlo odpuzující vodu, které použila ráno na ni a na Malfoye, ale bylo jí to jedno. Potřebovala se zkrátka projít a trochu si uspořádat své myšlenky, což klidně mohla dělat někde v teple a suchu, ale čert to vem. Když chtěla zmoknout tak budiž, její věc, že jo? „Byla jsem...pracovala jsem na projektu ohledně Věštění z čísel."

„Aha,“ řekli Harry a Ron současně. Hermiona si všimla, jak zrzek ústy naznačil „Malfoy“ a brýlatý chlapec souhlasně přikývl.

„Hele, to, co děláme, je opravdu důležité.“ Hermiona cítila, jak se začala červenat, když si vzpomněla na poslední hodinu jejich společného času s Malfoyem, která neměla ani zdaleka nic společného s projektem.

Jako by Ron četl její myšlenky a rozpačitě si odkašlal. „Hermiono, asi to nechceme vědět.“

Kudrnatá čarodějka se na něj mírně zamračila a bez dalších slov zamířila do dívčí ložnice. Před schodištěm se však ohlédla přes rameno. Čekala by, že ji budou probodávat naštvanými pohledy, ale nebylo tomu tak. Jejich pohledy byly opět upřeny na šachovnici. Usmála se, když je pozorovala. Věděli, s kým byla, a ani jeden z nich nevypadal naštvaně. Vypadalo to, že její spolupráci s Malfoyem konečně přijali, za což byla vážně vděčná.

Hermiona si dopřála horkou sprchu a pak konečně ulehla do postele a přitáhla si tlustou, teplou přikrývku až k bradě. Její čisté mokré vlasy měla stažené do volnějšího uzlu na jejím zátylku. Byl sice pomalu teprve čas oběda, ale uvažovala o tom, že by si mohla na chvíli zdřímnout. Přeci jen vstávala až přehnaně brzy, ještě před východem slunce. Avšak když zavřela oči, zjistila, že se jí vlastně spát nechce. A jak bylo poslední dobou zvykem, její myšlenky se okamžitě stočily k ránu s Malfoyem.

Členka Zlatého tria se při té vzpomínce usmála. Kouzlo fungovalo. Dokázali to. Našli něco, co by mohlo zadržet smrtící kletbu, i když to bylo dost nebezpečné vzhledem k tomu, že kouzlo vlastně představovalo jakýsi štít tvořený pozitivní energií. Aby však zjistili, zda by to bylo možné nebo ne, museli by to vyzkoušet, ale to samozřejmě nepřipadalo v úvahu. Každopádně proti kletbě Cruciatus to fungovalo. Bylo to rozhodně lepší než nic.

Nicméně použít na Draca mučící kletbu bylo velmi náročné. Nikdy by ji nenapadlo, že s něčím takovým někdy bude souhlasit. Že použije takovou kletbu a zrovna na něj. Nijak mu naštěstí neublížila a to bylo to nejdůležitější. Stále však měla jakýsi pocit viny, zda je to to správné slovo, třebaže to byl on sám, kdo ji nabádal k tomu, aby na něj tu kletbu použila.

A pak následoval ten kouzelný okamžik, kdy se k sobě tiskli pod korunami stromů a oddávali se vášnivým polibkům, zatímco jejich těla smáčel silný déšť. Hermiona si tiše povzdechla. Začala si uvědomovat, že je mezi nimi nejspíš něco víc. Logicky, kdyby nebylo, asi by se nelíbali v Zapovězeném lese, v dešti a s takovou vášní, jako by to mělo být naposledy, že? Jenže bylo to správné? Co když to zajde až příliš daleko? Co když se do něj zamilovala? Co když on do ní ne?