Spolupráce ||Dramione, FF ✅

2. Kapitola

Hermiona seděla u stolu v zadní části nebelvírské společenské místnosti a snažila se soustředit. Jenže její myšlenky neustále utíkaly k jistému blonďatému chlapci a hrozně ji to štvalo. „Hloupý Malfoy," zamumlala si pod nosem a bezmyšlenkovitě začala brkem bodat do pergamenu, který za nic nemůže. Po chvíli byl pergamen jako cedník, což Hermionu naštvalo ještě víc, takže vztekle brk odhodila a nebohý kus pergamenu začala škubat na malé kousíčky. Vypadala u toho jako nějaká divoška, měla rozcuchané vlasy a vyceněné zuby. Stačilo jen, aby začala vrčet.

Když s masakrováním pergamenu skončila, hlasitě oddechovala a tvářila se, jako by měla dvě minuty do odpadnutí. Podívala se na spoušť na stole, kterou způsobila. „Sakra,“ zasyčela jako zmije a vzala si pergamen nový. Snad ji nepřepadne další záchvat hněvu, protože jinak si vyplýtvá všechny pergameny a bude muset své eseje tesat do kamenných destiček, protože by ji pak nikdo už pergameny prodat nechtěl. Určitě. Nakonec se ale uklidnila a strávila několik minut psaním eseje. Její mysl už k Malfoyovi nezabloudila a tak se konečně mohla naplno ponořit do své práce. 

Z okna, u kterého byl stůl, zavanul chladný vánek a poslal na podlahu pár Hermioniných pergamenů. Všechny je tedy z podlahy posbírala a rozhodla se, že okno zavře. Když však k němu přišla, všimla si, že kolem Černého jezera procházejí tři postavy. Se zájmem je sledovala a přemýšlela, kdo to může být. Přimhouřila oči a snažila se zachytit něco, co by jí prozradilo, o koho jde. A ono to přišlo. Její pozornost upoutal záblesk blond vlasů. Hermionin výraz ztvrdl.

„Malfoy,“ zasyčela a zaťala dlaně v pěsti. Najednou si vzpomněla na rozhovor, který nechtíc zaslechla, když vyšla z knihovny. Bylo jí jasné, že další dvě osoby budou Theodore Nott a Blaise Zabini. Zaslechla totiž, jak černoch říkal něco o nějaké velké bedně, kterou přinesli Hagridovi. Bylo tedy jasné, že ti pitomci se očividně vydali zjistit, co se v ní skrývá.

Hermiona se prudce otočila, použila na sebe zastírací kouzlo a vydala se ze společenské místnosti. Ani jí nenapadlo, že by mohla vzbudit Harryho s Ronem, prostě dál tiše utíkala chodbami hradu, připravená ty tři zmije zastavit. Brzy doběhla k hlavním dveřím, a co nejtišeji se vydala ven z hradu. Zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu a pevněji sevřela svou hůlku.

Díky neviditelnosti si mohla cestu zkrátit přes trávník, takže když dorazila k Hagridově hájence, Malfoy a jeho dva kumpáni tam ještě nebyli. Řekla si, že bradavického šafáře varuje, po Hagridovi však nebylo ani stopy. Když zaklepala na dveře, nikdo neodpověděl. Hagrid musel být určitě v Prasinkách. 

Najednou uslyšela kroky. Co nejvíc se zády natlačila na zeď hájenky. Tři chlapci se zastavili jen kousek od čarodějky a začali se rozhlížet. Hermioně se na moment zastavilo srdce, když se Malfoyův pohled zastavil přímo na ní. Šokovaně na něj zírala a bála se i mrknout. Poté blonďák pohled odvrátil. Neviděl ji a Hermiona úlevně vydechla. Poté se plácla dlaní do čela. Samozřejmě, že ji nemohl vidět, protože je pod zastíracím kouzlem. Ihned toho plácnutí zalitovala, jelikož se Malfoy napnul a znovu pohlédl jejím směrem. Udělal dva kroky k ní. Kudrnatá čarodějka zadržela dech a musela se přikrčit, když se Malfoy naklonil dopředu a podíval se oknem do hájenky. Pomalu k němu vzhlédla a srdce jí vynechalo úder. Jeho ruka spočívala na zdi jen pár centimetrů nad její hlavou. Znovu tiše vydechla úlevou, když se od ní zase vzdálil.

„Nikde nic není, Blaisi, vrátíme se zpět do hradu,“ zamumlal otráveně Malfoy.

„Souhlasím," přitakal Theodore, který se taky netvářil zrovna nadšeně.