Spolupráce ||Dramione, FF ✅

Epilog

O pár měsíců později.

Hermiona nervózně přecházela po dívčí ložnici tam a zpět a snažila se tak uklidnit. Vůbec to však nepomáhalo, spíše by se dalo říct, že to bylo mnohem horší. Za hodinu se mělo konat slavnostní vyhlášení výsledků závěrečné zkoušky OVCE a ona z toho byla příšerně nervózní.

Ginny, která ji už několik minut pobaveně sledovala, to už nevydržela a hodila po své nejlepší kamarádce polštář.
„Hej, uklidni se! Není možné, abys zkoušku nezvládla. Promerlina, vždyť ty bys byla schopná převyprávět všechny učebnice i pozpátku."

Kudrnatá čarodějka se zastavila a pohlédla na rudovlásku šokovaným výrazem. „Nemám strach, že jsem zkoušku nezvládla, Ginny," odsekla a posadila se na svou postel.

„Tak co je za problém?" zeptala se zrzka nechápavě.

„Co když nebudu mít samé vynikající?" zakňučela Hermiona, když si složila tvář do dlaní, jako by to snad byla nějaká tragédie, kdyby nedejmerline neměla vynikající výsledky.

Ginny na ni chvíli hleděla jako na blázna, který utekl od sv. Munga a poté vyprskla smíchy. „To snad nemyslíš vážně, Hermiono. Tohle je tvůj problém? Že nedostaneš samé vynikající? Tak to mě proklej do pekla a zpátky," vysoukala ze sebe a znovu se začala nekontrolovatelně smát.

Hermiona se na ni hluboce zamračila, snad trochu uraženě, neb čekala alespoň trochu podpory. „To není ani trochu vtipné Ginny. Nepřežiju jestli budu mít horší známku, než vynikající! Ne, to nejde."

Rudovláska zakoulela očima a zakroutila hlavou. „Hermiono, myslím, že kdyby existovala ještě lepší známka, než vynikající, tak ji dostaneš," řekla konejšivým hlasem.

„Vážně?" zeptala se Hermiona s nadějí v hlase a nejspíš se snažila napodobit výraz smutného štěněte.

„Samozřejmě," přikývla a pohlédla na hodiny nad dveřmi ložnice. „Ještě čtyřicet pět minut," povzdechla si.

Hermiona zaskučela a položila se zády na postel. „Já to nezvládnu! Určitě nebudu mít samé vynikající!" začala opět vyšilovat.

„Ale zvládneš, prosím tě," zamumlala Ginny a přešla k posteli, na které Hermiona ležela. Chytila svou nejlepší kamarádku za ruku a vytáhla ji zpět do sedu. „Upravím ti vlasy, ano?"

Kudrnatá čarodějka si povzdechla a přikývla.

Po pár minutách do dívčí ložnice vešla Parvati a upřela svůj pohled na Hermionu, která si upravovala dlouhé, rudé šaty. Účes už měla hotový. „Někdo na tebe čeká před portrétem," ušklíbla se na ni šibalsky.

Hermiona si vyměnila překvapený pohled s Ginny, než se vydala z ložnice a následně i ze společenské místnosti. Když prošla portrétem a vstoupila na chodbu, zarazila se.

Před ní stál blonďatý chlapec. Na sobě měl černý, skvěle padnoucí oblek a okolo krku uvázanou zmijozelskou kravatu. Když vzhlédl k ní, překvapeně pootevřel ústa a srdce mu vynechalo úder. Stojí před ním anděl?

„Draco? Co tady děláš?" zeptala se ho se slabým úsměvem na rtech.

Blonďák zuřivě zamrkal, jako by se probral z transu a odkašlal si. „Přemýšlel jsem," odmlčel se, neboť najednou nevěděl, jak pokračovat. To, jak Hermiona vypadala, ho naprosto vykolejilo. Byla překrásná.

Hermiona pobaveně pozvedla jedno obočí. „Vážně?" ušklíbla se a musela se kousnout do jazyka, aby nepronesla nějakou kousavou poznámku.