Draco po hodině přestal zírat do kamenného stropu, na který se soustředil, aby nějak zaměstnal svou mysl. Ne, že by na tom stropě bylo ve skutečnosti něco zajímavého, ale pomáhalo to. Až do teď.
Nakonec dal myšlenkám volný průchod.
Odfrkl si. Bylo to směšné, věděl, že ano. Malfoyové se nikdy necítili jako nějací zamilovaní puberťáci. Malfoyové si vždycky vzali, co chtěli a bylo jim jedno, co to bude stát. Malfoyové vždycky věděli, co dělat. A i přesto, že on Malfoyem byl, neměl absolutní tušení, co má dělat.
Měl by Hermionu najít a omluvit se? Měl by vymyslet nějaký romantický nesmysl, kterým Lucius vždy dělal radost Narcisse? Možná by mohl vymyslet pár slibů, které nehodlal dodržet. Nebo ano? To nevěděl.
Jediné, co věděl, bylo, že se cítil opravdu špatně, když nechal Pansy, aby ho políbila. Cítil se provinile, že ji hned neodstrčil. Kdyby to udělal, nemusel by teď vymýšlet, co dělat.
Nejspíš by ji měl vážně najít a dát jí najevo, že ho to mrzí. Měl by ji říct, že mu vážně chybí a že nechce, aby ho nenáviděla. Jenže Draco by raději řekl Potterovi, že mu závidí jeho famfrpálové schopnosti, než aby Hermioně řekl jakýkoli romantický žvást, i kdyby to myslel smrtelně vážně.
Kdyby se jí však omluvil a složil jí pár komplimentů, možná by mu tak snáz odpustila. Jenže Draco je zkrátka a jednoduše idiot a vyřeší to tak, že ji prostě najde, řekne jí, že se na něj Pansy vrhla, a že nemá vůbec žádný důvod být na něj naštvaná. Pak by měl pravděpodobně začít mluvit o Veštění z čísel nebo o čemkoliv, co se týká školy, to by na ni mělo platit. A pak, pokud by vše šlo podle plánu, by ji mohl vášnivě políbit a...
A pak mu Hermiona urve hlavu. Ale za pokus to stojí, ne?
Draco vyskočil z postele a uklouzl na ponožce, kterou tam líně pohodil, než vlezl do postele. Tak fajn, plán vyjde, pokud se do té doby nezabije. Vztekle zavrčel, chytil ponožku a zahodil ji někam do pryč.
Nebylo ještě ani osm hodin, takže byla šance, že ji najde v jejich pokoji. Přes společenskou místnost procházel pomalu. Nikam nespěchal. Dokázal si představit Hermionu, jak sedí v jejich pokoji, pracuje a její část na něj čeká. Jo, jasně. Ironicky se ušklíbl.
***
Draco se vítězoslavně usmál, když dveře do jejich pokoje byly pootevřené. Je tam! Otevřel dveře, vstoupil do místnosti a strnul, když osoba v místnosti rozhodně nebyla Hermiona.
„Pansy?"
Zmijozelská dívka se otočila a na tváři měla výraz, který se podobal provinilému. Strčila si něco hluboko do kapsy hábitu a udělala krok dozadu, načež málem zakopla o hromadu knih. „Draco,“ zamumlala a nervózně pohlédla ke dveřím.
„Co tu děláš? Kde je Hermiona?“ Dracův hlas byl klidný, ale nebezpečný. V jejích očích bylo něco, co se mu vůbec nelíbilo.
„Já nevím, možná šla na procházku?“ Pansyin hlas byl stejně klidný, jako ten Dracův, ale byl v něm náznak obav a paniky.
„Co sis to schovala do kapsy?“ zamračil se a ukázal prstem k její kapse.
„Nic,“ vyhrkla, když strčila ruku do kapsy.
ČTEŠ
Spolupráce ||Dramione, FF ✅
FanfictionHermiona se spolu s ostatními studenty po bitvě o Bradavice vrací do Školy čar a kouzel, aby složila poslední zkoušku. Je připravená si poslední školní rok užít. Čeká ji však nemilé překvapení, když ředitelka McGonagallová oznámí, že na předmět Věš...
