Spolupráce ||Dramione, FF ✅

24. Kapitola

Hermiona prošla otvorem v portrétu tak tiše, jak jen dokázala. Překvapilo ji, že ve společenské místnosti stále hořel oheň. V takovou pozdní hodinu byla většina studentů už v posteli. Zastavila se, když uslyšela škrábání brku o pergamen. Usmála se, když uviděla o koho jde.

„Rone,“ řekla tiše.

Zrzek se na ni podíval přes rameno a usmál se. Seděl u stolu, na kterém bylo rozházeno několik popsaných pergamenů. Jeho učebnice do Kouzelných formulí ležela otevřená před ním. A vedle jeho učebnice ležel talíř plný sendvičů.

„Ahoj, Hermiono,“ pozdravil ji lehce rozpačitě. Pořád mezi nimi byla trochu napjatá atmosféra, ale pomalu se jejich přátelský vztah vracel do normálu.

„Jsi hladový?" zeptala se pobaveně a kývla hlavou k talíři.

„To je pro tebe," odpověděl Ron se slabým úsměvem. „Nepřišla jsi na oběd ani na večeři. Harry a já jsme si řekli, že bys mohla mít hlad, až někdy za pár let vylezeš z knihovny," ušklíbl se.

Hermiona se usadila na židli vedle něj a začala talíř se sendviči otáčet a zkoumat je pohledem.

„Jsou všechny sýrové. Vím, že tuňákové nesnášíš."

„Díky, Rone,“ řekla vděčně a zakousla se do prvního sendviče. „Nechtěla jsem zmeškat večeři, ale nějak jsem se nemohla odtrhnout od práce.“

Ron se podíval zpět na svou učebnici, jako by se najednou stala nejzajímavějším literárním dílem, jaké kdy bylo napsáno. „Zase Malfoy?“ zeptal se tiše, aniž by na ni pohlédl.

Hermiona přestala žvýkat a ostražitě na něj pohlédla. Byl podezřele klidný. „Ne, jen projekt do Věštění z čísel.“

„Podívej, Hermiono,“ začal rudovlásek tichým a klidným hlasem, ale ona ho přerušila.

„Rone, nechci s tebou zase bojovat, už ne. Prosím, jsem z toho už unavená.“

„Myslíš, že já to chci?“ Ron se na ni  podíval a v jeho očích se na okamžik zlostně zablýskalo. Zhluboka se nadechl a pokračoval: „Chtěl jsem jen říct, no…“ odmlčel se a podíval se dolů na svou učebnici. „Harry a já prostě nerozumíme tomu, co na tom pitomci vidíš," těžce polkl. „Percy jednou říkal, že dívky někdy dělají velmi hloupé věci a že bychom si s tím neměli dělat starosti, ale je to těžké, když jde zrovna o Malfoye."

Percy je hňup. Hermiona se na něj zamračila a přemýšlela, jestli má být naštvaná a odejít, nebo být naštvaná, praštit ho a pak odejít. Vstala a položila kus sendviče zpět na talíř. Jedna dobře mířená rána mu neuškodí, že?

„Hermiono, neber to tak!“ Ron vstal a chytil ji za paži a lehce ji donutil si zase sednout. Složila si ruce na hrudi a zírala na něj tázavým pohledem.

„No, nejsem v tom moc dobrý, víš...možná, že nerozumíme tomu, co na něm vidíš,“ odmlčel se Ron. „Ale my jsme stále tvoji přátelé, ano?" Chvíli si prohlížel její obličej, protože si nebyl jistý, co si myslí, jelikož měla kamenný výraz.

Hermiona na okamžik seděla jako omráčená, zatímco ji Ron ostražitě sledoval. Pomalu vstala a on udělal krok dozadu, neb se začínal trochu bát, že po něm něco hodí nebo ho třeba profackuje. A měl pravdu, protože na něj Hermiona hodila sama sebe, ne úplně doslova, samozřejmě. Pevně ho objala a rozplakala se štěstím.