Spolupráce ||Dramione, FF ✅

18. Kapitola

„Harry, pozor!“ zvolala vystrašeně Hermiona a vyskočila na nohy, ale její hlas se stejně ztratil ve řvoucím davu fanoušků.

Harry strhl své koště na stranu a jen tak tak se vyhl potlouku. Poté se ve vzduchu zastavil a rozhlížel se, jestli někde nezahlédne zlatonku.

Hermiona úlevně vydechla a posadila se zpět vedle Ginny. Jenže o chvíli později opět vyskočila na nohy a tentokrát i s Ginny. „Pozor!“ Ron však míč s přehledem chytil a tvářil se u toho nadmíru znuděně.

„Tohle bude trvat ještě dlouho,“ okomentovala to rudovláska a zívla, když se znovu posadily. „Mám pocit, že už začínám šedivět."

Kudrnatá čarodějka se zasmála. „Myslím, že je to jeden z nejdelších bradavických zápasů snad za téměř třicet let,“ pronesla a podívala se na hodinky. Slunce pomalu začínalo zapadat. A to zápas začal brzy ráno. Počet bodů byl neustále vyrovnaný a Harry ne a ne zlatonku chytit a to, že se začínalo stmívat, tomu moc nepomáhalo.

„To ano," zamumlala Ginny. „Zase se na tebe dívá," zašeptala, když se naklonila k Hermioně.

„Co? Kdo?“ zeptala se zmateně.

„Malfoy přece. Neříkej mi, že sis toho nevšimla,“ zasyčela zrzka nevěřícně a když Hermiona nesouhlasně zakroutila hlavou, podrážděně si povzdechla. „Zírá na tebe jako úchyl," řekla s nakrčeným nosem.

Hermiona se podívala směrem, kterým se Ginny dívala, a zjistila, že se na ni Draco opravdu dívá. Zmijozelský princ ji probodával ostrým pohledem. Poté vstal a kráčel ze schodů.

„Co to dělá?“ zeptala se Ginny nechápavě s pozvednutým obočím.

„Nemám tušení,“ odpověděla členka Zlatého tria tiše, i když to asi tušila. „Hned jsem zpátky,“ vyhrkla, když vstala a začala kráčet po schodech dolů.

„Počkej! Ale co famfrpál?“

„Hned jsem zpátky, Ginny,“ odpověděla spěšně Hermiona a vydala se za blonďatým chlapcem, který na ni čekal pod tribunami. Ležérně se opíral o sloup a na tváři měl svůj typický úšklebek. Hermiona se zastavila a čekala až promluví. Místo toho jí Draco odhrnul pramen vlasů z tváře a naklonil se, aby ji políbil.

„Co to děláš?" zeptala se překvapeně, když od něj o krok ucouvla. „Nad námi sedí celá škola, zbláznil ses?“

„Jo, asi jsem se zbláznil," ušklíbl se. „Neboj se, všichni sledují hru.“

Hermiona obrátila oči v sloup. „Co chceš, Draco?“ povzdechla si otráveně.

„No,“ přistoupil blíž k ní., „Texty, které jsem přeložil včera v noci, neobsahovaly žádné další věci ohledně lektvarů. Místo toho tam bylo několik kouzel. Teda aspoň myslím, že jsou to kouzla.“

„Opravdu?" zeptala se vzrušeně.

„Myslím, že bychom měli jít do našeho pokoje a zapracovat na tom. Nebo klidně i na jiných věcech," řekl a svůdně na ni mrkl.

„Teď? Nemůžu teď odejít. Zápas ještě neskončil," zavrtěla nesouhlasně hlavou Hermiona. „A na ničem jiném pracovat nebudeme," dodala rázně, ale nemohla zabránit červenání se.

Draco se na ni uraženě zamračil. „Grangerová, neříkej mi, že jsi vášnivá fanynka famfrpálu, protože vím, že nejsi. A kromě toho, moc dobře víš, že Potter zlatonku nakonec chytí a Nebelvír vyhraje. I když bych upřímně byl radši, kdyby vyhrál Havraspár.

„Ne, musím tu zůstat a podporovat své přátele,“ odpověděla ostře Hermiona. „Vždycky je podporuji až do konce."

„Prosím tě, jako by si snad všimli, žes odešla,“ řekl Draco chladně.