Spolupráce ||Dramione, FF ✅

5. Kapitola

Draco seděl v zadní části knihovny, nohy položené na stole a v klíně otevřenou knihu. Ne, že by se z něj stal vášnivý čtenář, ale potřeboval se spíše schovat. A to před Theodorem a Blaisem. Ti dva ho nenechali v klidu od té doby, co jim sdělil, že bude muset trávit čas s Grangerovou v oddělení s omezeným přístupem. Jeho dva kamarádi se ho začali vyptávat na spoustu otázek a stejně jako Ronald, i oni začali vymýšlet nejrůznější teorie. Blaise pak úplně mimo téma prohlásil něco o tom, že je Grangerová vlastně docela hezká, a že by si dal říct, nebo co. To už Draco nevydržel a oddupal ze společenské místnosti a došel až do knihovny. Věděl, že ho tam nebudou hledat, protože Draco se normálně knihovně vyhýbal jako Snape šampónu na vlasy. Nicméně pro jistotu se schoval až na konec knihovny ke stolu u dveří, které vedly do oddělení s omezeným přístupem. Sedl si ke stolu a prostě hleděl před sebe, jelikož se ponořil do svých myšlenek. Po chvíli mu do zorného pole přišla nějaká dívka z Mrzimoru, která v regále hledala nějakou knihu. Blonďák byl však natolik ponořený do myšlenek, že ji vůbec nevnímal. Za to dívka se na něj po chvíli otočila a trhla sebou. Dracův pohled namířený přímo na ni ji vyděsil. Měl totiž mírně přivřené oči a navíc ani nemrkal, takže ji v podstatě pozoroval jako nějaký úchyl.

Mrzimorka, která netušila, že o ní však Draco nemá nejmenší tušení, začala pomalu couvat do uličky a pak rychle utekla, zatímco blonďák dál hypnotizoval knihy v regále. Po několika minutách přemýšlet přestal, jelikož se mu do hlavy opět vecpal jeho otec, což ho zase naštvalo. Rozhodl se, že svou mysl musí něčím zaměstnat a tak vstal a začal zkoumat knihy v regálech. Žádná ho však nezaujala. Až na jednu. Byla to kniha o magických stvořeních. Začal si číst její obsah a narazil na stvoření, se kterým už měl tu čest se setkat. Mantichora. Draco si s knihou sedl ke stolu a ponořil se do čtení.

„Zabloudil jsi?"

Byl už skoro u konce kapitoly o Mantichorách, když uslyšel ten otravný hlas, který znal moc dobře. Zvedl svůj pohled od knihy a věnoval dívce arogantní úšklebek. „A ty? Nesedáváš náhodou vepředu? Sleduješ mě snad?"

Hermiona na něj koukala jako na idiota. „Žvaníš nesmysly. Čekám na profesora Vectora.“

Malfoy s pozvednutým obočím pohlédl na své hodinky. „O hodinu a půl dřív?"

Čarodějka pokrčila rameny. „Nechtěla jsem přijít pozdě."

Draco na ni chvíli hleděl stejně, jako ona před chvílí na něj a poté vyprskl smíchy. „Mohla by jsi jít ještě nejmíň třikrát do nebelvírské věže a zpět, a stejně by jsi nepřišla pozdě. Vážně. Kdo chodí o hodinu a půl dřív? A navíc, ještě nebyla ani večeře."

Hermiona pouze zakoulela očima. Pitomec. Draco se přestal smát a sundal nohy ze stolu. Podivil se nad tím, že mu za to Grangerová nevynadala nebo ho přes nohy něčím nepřetáhla. Každopádně už seděl jako normální člověk a pohlédl na čarodějku, která se posadila naproti němu. Všiml si, že vypadala jinak, unaveně. Její oříškově hnědé oči vypadaly poněkud prázdně.

„Tady,“ Draco položil otevřenou knihu před Hermionu a prstem ukázal na název kapitoly. „Myslím, že by tě to mohlo zajímat."

Hermiona se na něj podezřívavě a zároveň překvapeně podívala a poté si knihu přitáhla blíž k sobě. Samotného Draca překvapilo, že jí knihu skutečně nabídl. A ještě překvapivější bylo, že se u toho usmíval.