„A jak přesně si představuješ, že to budeme zkoušet?“
Draco se ohlédl přes rameno na Hermionu, která se plahočila pár kroků za ním, přičemž si držela svůj hábit nad kotníky, aby si jej neumazala od bláta.
Vzhlédla k němu a zamračila se. „Chci tím říct, proč mě vlastně taháš ven do toho bahna? Máš vůbec nějaký plán?“
Většinu včerejšího večera strávili překládáním kouzla, o kterém Hermiona doufala, že by je dokázalo chránit před možným útokem Luciuse a ostatních smrtijedů. Stále byli na svobodě a bylo dost možné, že něco chystají.
Neustále si opakovali výslovnost kouzelné formule znovu a znovu. Studovali to kouzlo, až je bolely oči.
Dracovi se nakonec podařilo přesvědčit Hermionu, aby se s ním setkala velmi brzy ráno ve vstupní hale. Nyní ji vedl přes školní pozemky, jen on ví kam.
Hermiona se najednou prudce zastavila, když si všimla, kam má blonďák namířeno. Draco se na ni otočil a pobaveně se ušklíbl. „Nezajdeme příliš daleko."
„Byla bych raději, kdyby jsme tam nechodili vůbec,“ řekla Hermiona a zamračila se. „Vážně musíme jít do Zapovězeného lesa?"
Draco pouze pokrčil rameny. Tušil, proč se tam Hermioně nechce. Moc dobře si vzpomíná na den, kdy se s Mantichorou setkali naposledy a byli nuceni spolu strávit pár chvil v chatrči toho poloobra Hagrida. Dodnes lituje, že čas strávený tam, promarnil hádkami s ní, když byly jiné věci, které tam s ní mohl dělat. Draco se nad tou myšlenkou sám pro sebe pousmál.
„Mantichoru přece chytili, ne? Nemáme se čeho bát," řekl a musel potlačit pobavený tón.
„Je tu ještě něco,“ zamumlala. „Když jsem byla naposledy u Černého jezera, měla jsem pocit, že mě něco sleduje. Ze Zapovězeného lesa."
„To se ti určitě jen zdálo," řekl Draco bez zájmu.
„Myslím to vážně, Malfoyi," řekla nervózně.
Draco zakoulel očima. „Neboj se, jsem tu s tebou, nic se ti nestane," slabě se na ni usmál. „Nedovolím, aby se ti něco stalo," zamumlal sám pro sebe.
Hermiona si zkřížila ruce na hrudi a věnovala mu pochybovačný pohled.
„Podívej, jestli máš strach, můžeš se vrátit do nebelvírské věže a klábosit s Potterem a Weasleym o famfrpálu, pro mě za mě, je mi to fuk.“ Draco vzdal snahu přimět Hermionu, aby ho následovala. Je přece Malfoy, nebude nikoho prosit. Otočil se a vykročil vpřed do temného lesa. Pobaveně se ušklíbl, když slyšel, jak jde za ním a pod nosem si něco mumlá. Určitě nějaké nadávky na jeho osobu.
Takto pokračovali několik minut. Vedl ji hlouběji do lesa, dál od hradu. Draco věděl, že už muselo vyjít slunce, ale sluneční paprsky se sotva dostaly přes husté koruny stromů. Nakonec se rozhodl, že jsou dostatečně daleko.
„Myslím, že tohle je dobré místo,“ řekl spokojeně.
„Dobré místo k čemu? Stále jsi mi neřekl, jak plánuješ to kouzlo otestovat.“ Hermiona si začala vytahovat kousky listů a větviček z vlasů a tvářila se u toho nadmíru otráveně.
Draco ji s pobaveným úsměvem na tváři pozoroval, ale poté zvážněl. „Dobré místo, kde tě naučím kletbě Cruciatus.“
Hermiona ztuhla a v jejích očích se vyděšeně zablýskalo. Poté si však začala znovu vyndávat listy z vlasů a tvářila se, jako by to vůbec neslyšela.
„Hermiono-“
„Ne,“ přerušila ho okamžitě. „Existuje jiný způsob. Vždy existuje jiný způsob.“
ČTEŠ
Spolupráce ||Dramione, FF ✅
FanfictionHermiona se spolu s ostatními studenty po bitvě o Bradavice vrací do Školy čar a kouzel, aby složila poslední zkoušku. Je připravená si poslední školní rok užít. Čeká ji však nemilé překvapení, když ředitelka McGonagallová oznámí, že na předmět Věš...
