„Probuď se,“ zaslechla naléhavý hlas, když zase přišla k vědomí.
Stále byla v Dracově náruči, stále v té malé místnosti a stále naživu. Draco vydechl úlevou a Hermiona cítila, že se třese, ale nebyla si jistá, jestli to bylo ze strachu o ni nebo z vysílení z použití kouzla. Na druhé straně místnosti leželo bezvládné tělo Luciuse Malfoye. Jeho hůlka ležela jen pár centimetrů od jeho pravé ruky. Neodvážila se pomyslet na to, jestli je mrtvý nebo jen v bezvědomí. Ale měla takový nepříjemný pocit, že ta první možnost bude správná.
Draco kudrnatou čarodějku lehce pohladil po tváři a tím upoutal její pozornost. V jeho šedých očích byl vidět strach a jeho kůže byla bledší než obvykle.
„Promiň, Hermiono,“ jeho hlas zněl zlomeně. „Je to moje chyba, měl jsem vědět, že Pansy…“
„Ne," přerušila ho zašeptáním. Chtěla pokračovat, říct mu, že to není jeho chyba, že už je všechno v pořádku, ale byla na to příliš vyčerpaná.
Přitáhl si ji blíže k sobě a políbil ji. Nebyla schopná ho políbit nazpět, jen si užívala, že je tu s ní a líbá ji. Když se od ní odtáhl, opřel si svou hlavu o tu její a pažemi ji pevně objal kolem pasu, jako by se bál, že to bude naposledy.
Najednou se dveře rozletěly dokořán a do místnosti vešel Harry s Ronem.
„Hermiono? Malfoyi?" Hermiona se slabě usmála, když uslyšela hlas svých nejlepších přátel.
„Hermiono!“ brýlatý chlapec se vrhl k čarodějce, následován Ronem.
Harry měl malý krvavý šrám nad obočím a Ron se držel za rameno, ale vypadali, že jsou jinak oba v pořádku. Hermiona je chtěla pozdravit, poděkovat jim za to, že pro ni přišli, ale nedokázala ze sebe vydat ani hlásku.
„Je v pořádku?“ zeptal se Ron Malfoye.
„Je zraněná, musím ji dostat zpátky do Bradavic na ošetřovnu,“ odpověděl třesoucím se hlasem.
„Vezmu ji,“ řekl Harry naléhavě a chystal se vzít Hermionu do své náruče.
„Na to zapomeň, Pottere!“ zasyčel blonďák výhružně.
„Možná, pane Malfoyi, bych měla vzít slečnu Grangerovou na ošetřovnu sama.“
Tři chlapci a jedna dívka šokovaně pohlédli ke dveřím, když se ode dveří ozval hlas ředitelky Bradavic.
***
Draco stál vedle Pottera a Weasleyho a všichni tři chlapci upírali své pohledy na zatažený závěs, za kterým se skrývala Hermiona, madam Pompreyová, která mladší čarodějku už téměř hodinu a půl ošetřovala a také profesorka McGonagallová.
Udělalo se mu špatně pokaždé, když se zpoza závěsu ozvalo tlumené šeptání, které znělo poněkud nervózně, možná i lehce zoufale.
Harry, jako by mu četl myšlenky, se na něj podíval. „Bude v pořádku,“ řekl tichým, konejšivým hlasem.
Weasley souhlasně přikývl a Draco na krátký moment vážně pocítil úlevu. I když by to nikomu nikdy nepřiznal, musel uznat, že Potter a Weasley nebyli tak špatní, jak si o nich vždy myslel. Ne, že by si přál, aby se z nich stali přátelé nebo tak něco, ale nyní pro něj byli snesitelnějšími.
ČTEŠ
Spolupráce ||Dramione, FF ✅
FanfictionHermiona se spolu s ostatními studenty po bitvě o Bradavice vrací do Školy čar a kouzel, aby složila poslední zkoušku. Je připravená si poslední školní rok užít. Čeká ji však nemilé překvapení, když ředitelka McGonagallová oznámí, že na předmět Věš...
