BAD HABITS | kth

2

Kim Taehyung jí byl nenápadně v patách. A o tom, že je to nenápadné, byl bohužel přesvědčen pouze on.

Rebecca vždycky byla v mnoha ohledech obezřetná. Byla si vědoma všech pohledů, které na ni lidé jak ve škole, tak i venku na ulici upírali. Soustředila se na ně, protože byla zvědavá, kolik lidí jí věnuje pozornost a co se za jejich pohledy vlastně skrývá, třebaže jí to nedělalo dobře. Chtěla být jednoduše neviditelná. Netoužila po tom, aby bral její existenci kdokoli na vědomí a stačil jeden ne třeba tolik milý pohled a bylo jí z toho na nic.

A tak ani pozornost Taehyunga jí neunikla. A samozřejmě ji to rozčilovalo, protože nebylo nic, co by ohledně toho mohla dělat.

"Pořád nechceš o ničem mluvit?"

Právě končila odpolední výuka, hodina literatury a valná většina studentů už odcházela z učebny, když Taehyung Rebeccu mezi posledními zadržel v jejím odchodu.

Snažila se splynout s davem, ale on ji stejně viděl.

Na očích se ji snažil mít ostatně od samého rána a Rebecca si toho byla dost dobře vědoma.

"Pořád vás to ještě nepřešlo?"

Taehyung se usmál. "Očividně ne. A ty jsi názor očividně taky nezměnila."

"To máte pravdu."

"Předpokládám, že když ti nabídnu čaj, taky odmítneš."

"Ano, protože mám radši kávu, ale je mi jasné, že vy jste určitě ten typ člověka, co vnímá kofein negativně. A proto mi radši nabízíte čaj."

"Téměř. Jelikož i čaj obsahuje kofein," odpověděl. "Ne tolik, jako káva, ale obsahuje. Nástup účinku je sice pomalejší a mírnější, v těle se ale udrží déle."

"Tak proč mi ten čaj nabízíte?"

"Protože pro organismus není tak zatěžující v porovnání s tím, když si dáš hrnek kávy. A taky proto, že je čaj příhodnější."

"I tak ho nechci. A taky nechci, abyste se dál motal do věcí, do kterých vám nic není."

"Nezapomínej na to, s kým mluvíš, Rebecco."

"Tak vy nezapomínejte respektovat soukromí druhých."

"Pokud se jedná o něco natolik závažného, nemůžu bohužel jinak a můj respekt musí jít stranou, i když se ti to pochopitelně nezamlouvá. Vše by se alespoň z části vyřešilo, kdyby jsi byla ochotná jít za školním poradcem."

"Jenže nejsem. Co ode mě vůbec chcete slyšet? Že mi je hrozně, protože umřel někdo, koho jsem znala? Že se z toho po večerech hroutím? Ne, není to tak. Jsem v pohodě. Už jste spokojený?"

"V pohodě, jak říkáš, nejsi. Ale jak taky vidím, opravdu tě nemůžu nutit. Jen chci, aby jsi věděla, že v případě nouze se na mě můžeš kdykoli obrátit."

"Děkuju, ale to určitě nebude potřeba."

Jak strašně moc se pletla.