BAD HABITS | kth

30

Rebecca si začínala uvědomovat, že se pravděpodobně děje něco, co by se dít vůbec nemělo. Byla z toho zmatená a nijak se jí to nelíbilo, ale taky si nemohla nijak pomoct.

"Neříkej, že sis k čaji nakonec přece jen našla cestu."

Cestu k čaji si rozhodně nenašla, ale do kabinetu toho, kdo jí ten čaj pokaždé uvařil.

"To zase ne, ale... musím uznat, že některé nejsou tak špatné. I tak ale zůstanu u kávy."

Kim Taehyung se v reakci na její slova pouze usmál, načež se usadil ke svému pracovnímu stolu a možná až příliš vážně se na Rebeccu zahleděl.

"Chodíš se sem schovávat, že?"

"Možná." Pokrčila rameny. 

"Nebo spíš určitě. Ale v pořádku, nevadí mi to. Jsem vlastně i radši, pokud tady jsi a mám tě na očích."

"Nemusíte mě hlídat."

"To vůbec nedělám," namítl. "Jen na tebe dávám pozor, to je vše. Nebo se o to aspoň snažím. Otázkou totiž je, zda se mi to daří."

"Řekla bych, že mnohem lépe než mně samotné."

"I ty se snažíš, to je v pořádku. Chválím tě za to. I náš poradce Namjoon říká, že si vedeš poměrně dobře, že děláš malé pokroky."

"To nevím. Jemu asi stačí jen to, že tam chodím. To už je samo o sobě dost velký úspěch. Nic víc v tom ale není. Žádný pokrok. Nic."

"Je naprosto zbytečné snižovat hodnotu tvých snah."

"A co vaše snahy?" 

Pousmál se. "Dělám co můžu."

"I když je to málo? I když je to málo, co děláme, je to v pořádku?"

"Bez pochyby."

"Můžu se na něco zeptat?"

"Jistě."

"Věříte tomu, že je člověk schopen navázat nějaký skutečný vztah? Mít s někým skutečnou vazbu. Upřímnou. Ne, že je to všechno jenom povrchní, ale že to něco skutečně znamená."

"Ve dvě hodiny odpoledne u hrnku čaje a ve škole se mě ptáš na něco takového? Ty se tedy nebojíš složitých témat."

"Jen chci znát váš názor."

"Jako kdyby snad měl mít nějaké zásadní zkušenosti."

"Třeba ano, přece jen... jste starší. A jste učitel."

"Zase tak starý nejsem. Je mi jen dvacet šest. A to, že jsem učitel, neznamená, že s sebou nesu nějaký konkrétní balíček všeobecných znalostí určených k předání dál."

"Tohle ale nemá se všeobecnou znalostí nic společného," namítla Rebecca. "Ptám se na váš názor."

"Vztahy jsou něco, co vzniká naprosto přirozeně. Nikdo není vůči emocím imunní. A ty tě k druhým pochopitelně pojí."

"Takže věříte, že může existovat něco víc..."

"Ano i ne. Záleží na tom s kým. A na tom, zda vůbec něco takového chceš."

"Vy chcete?"

"S mým rozhodnutím být ve vícero ohledech sám jsem nadmíru spokojený."

Rebecca se nad jeho slovy pozastavila.

"Nadmíru..."

"Radši budu sám, než abych za sebou někoho nechal. Mám pak čistější svědomí."

Jaké svědomí měla Brooke? Vzpomněla si na ni vůbec? A pokud ano, tak v dobrém, nebo ve zlém? Jungkook zničil skromné světy jich obou. A teď Rebecca cítí ještě mnohem větší výčitky. A možná i vinu.